Recenze

Generace nikoho // Ruth

Přeji vám krásný den! V dnešní recenzi bych vám ráda představila příběh od LavenderGlint - Generace nikoho. Upozorňuji, že část může obsahovat spoilery!

Lavender je devatenáctiletá slečna, která se na Wattpad poprvé přihlásila v první polovině letošního února. Ráda si s vámi popovídá nejen o klasické literatuře, ale i o vážnější problematice. Z jejích oblíbených autorů si dovolím vypíchnout F. Kafku, A. Burgesse nebo S. Kinga. Svůj příběh na svém profilu poprvé publikovala desátého dubna.

Obálka k příběhu moc nesedí. Děj mi připomíná akorát tak jen fialovou a zelenou mlhou. Určitě by to chtělo vybrat lepší obrázek (a odstranit bílé zprůhledněné pole za názvem) sedící mnohem lépe a rozhodně zvýraznit jméno autorky! Působí jako by nechtěla být s dílem spojována, což je pitomost, že?

S anotací nemám žádný výrazný problém. Je trochu delší, ale vzhledem k tomu, kolik toho sděluje, je to naprosto pochopitelné. První dva odstavce bych možná spojila a ve druhém nějakým způsobem zredukovala slovo 'mlha', neb je jí tam až moc.

V příběhu se spíš než pravopisné nachází chyby gramatické. Chtělo by se to nad jednotlivými větami zamyslet, jestli nejdou napsat i jinak nebo něčím nahradit. (Jestli jsem to z komentářů správně pochopila, příběh prochází korekcí a bez těchto maličkostí mu to bude slušet ještě víc!)

Sci-fi můj hlavní žánr není, nicméně je příjemné, že se příběh odehrává až po třetí světové válce (pro obraz - začíná v roce 2089). 

Líbí se mi, jak autorka vše dostatečně popisuje, takže jsme schopni se dobře orientovat nejen v ději, ale i v tom, co se dělo před ním. 

Postava Josepha působí ze začátku dost naivně z čehož se (podle mne) docela rychle dostává a já ho upřímně obdivuji, že zůstal při věznění mlčet. Je to možná tím, že mu je pouze šestnáct, nemá co ztratit a stává se tak jedním z mnoha jemu podobných hrdinů. Což rozhodně není nic špatného! Možná právě naopak. :)

Josephova rodina nedostala bohužel moc prostoru, takže jejich charakter zůstal tak plochý, jak jsme je mohli poznat v těch pár částech. 

Pokud zůstaneme u postav, kterým se nedostalo prostoru (což je naprosto pochopitelné) zalíbila se mi Amalie, bojovnice, která skoro neměla ani šanci bojovat, a Rico, člověk zneužívající postavení jeho rodiny. Neskutečně mi to připomíná reálné poměry naší doby a chování lidí okolo nás.

Postavy v Litvě mi přišly dost bezvýznamné, tím pádem i nerozvinuté. Isaacova smrt, stejně jako dvě předchozí, byla nutné zlo pro příběh. Byla pěkně umístěná, zapracovaná do děje a dobře popsaná. Jeho postava nakonec byla ta, díky které se Joseph v podstatě dostal dál.

V samotném příběhu mi něco chybí. Něco, čím bych ho k sobě připoutala, myslela na něj po nocích a nechtěla se ho vzdát. Krom umístění do Polska a Litvy nenacházím nic, co by zaujalo i nepravidelného čtenáře sci-fi (což jsem já). Je pěkně sepsaný, čtivý, ale nikde nic za srdce chytajícího, bohužel. 

Věřím ale, že svoje publikum si najde a rozhodně pro jinou skupinu má co nabídnout. 

Přeji pěkný zbytek dne a autorce hodně úspěchů do psaní (a nalezení vhodnějších čtenářů než jsem já!). :)

Ruth