Recenze

Connected with the monster // Ruth

Přeji vám hezkou středu a užití toho jednodenního volna. Ať už vzpomínám, na konec druhé světové války, která před téměř pětasedmdesáti lety skončila, psaním anebo užívání si jarního počasí. :)

Než vás seznámím s autorkou, chtěla bych připomenout fakt, že příběh je ve slovenštině, tudíž nebudu hodnotit gramatiku a pravopis, neb jsem Češka a nechci někoho urazit nebo nějak rozčílit, že si dovoluji hodnotit něco, čemu nerozumím. =)

sarah_autor píše přibližně osm měsíců a přestože nám u sebe na profilu o sobě nic moc neprozrazuje z jejích zpráv a reakcí u komentářů pod její tvorbou hádám, že je milá, trpělivá a chce se jen a jen zlepšovat! Pojďme si tedy otevřít její příběh - Spojená s netvorem!

Z jedné strany na coveru není moc špatného - text je čitelný, obsahuje autora, obrázek je v dobré kvalitě a myslím, že k tématu svým způsobem sedí. Jenže je tu to ale. Kdyby na mne knížka vyskočila jen tak, tuším, že bych na ni neklikla stejně jako hodně dalších lidí, čímž autorce unikají čtenáři. Není na něm nic špatně, ale neosloví a nepřitáhne lidi.

Popis příběhu mě ale zaujal a těch několik řádků se mi opravdu líbí. Navádí nás na otázky, i když jsou možná dost ohrané je důležité že tu vůbec jsou, proč se do člověka nesmí zamilovat? Co s tím bude dělat? Poruší to pravidlo nebo bude sám trpět? Je to však přímá řeč a i když ty informace na sebe nenavazují a svádí to k dělání nových odstavců, měl by to být odstavec jeden. Stále je to jedna přímá řeč a pokud byl záměr jiný, tak by nejdříve měla skončit ta první a nejlépe ještě přidat nějakou uvozovací větu k ní a až pak by mohla v dalším odstavci začínat druhá.

Osoba Payton mi od první kapitoly není sympatická. Vypadá už i na "puberťačku" dost lehkomyslně. Další věcí, která mi na ní nesedí, je její postoj k hlasům ve své hlavě. Sic neznám nikoho, kdo by měl v hlavě jakési démony, kteří by k němu promlouvali, připadá mi zvláštní, že se s tím jen tak smířila a připadá jí to jako dobrá společnost. Myslím, že je to víc než nerealistické a věřím, že s tímhle se dá krásně pracovat a do příběhu se pak může, krom boje protagonista vs antagonista, objevit i boj postava vs její nitro. Je to uvěřitelné, ale hlavně to oživí hrdiny. =)

A na chvíli ještě u Payton zůstaneme. Mám pocit, že by se dali první dvě kapitoly sepsat do jedné, ale to není to hlavní. Primární věcí, která mi přijde ne špatně, ale mně přijde jako neskutečně nudná, je popis cesty. Cesty sami o sobě jsou dost nudné, ale přijde mi zbytečné popisovat celou kapitolu cestu a popisem letadla aniž by se stala nějaká zásadní scéna. Stejně jako popis domu, stačí dva tři odstavce, abychom pochopili, co chtěla autorka říci.

Další dvě postavy, které se vyskytli na začátku byli Paytoniny rodiče. A přiznám se, že příběh, který by měl víc flegmatické rodiče jsem nezažila. Nedalo by se říct, že svoji dceru nemají rádi, ale působí dojmem, že je vůbec netíží osud jejich dcery a co si budeme, lehce zvláštní to je. Hodně, omlouvám se za výraz, divný je fakt, že Paytonin otec se s nimi nestěhoval. To balili za něj? Nebo tam už bydlel předtím a zařídil to? Pokud to tam někde bylo vysvětleno, v pořádku, já bohužel odpověď nezaznamenala.

Pokud se mi nějaká postava líbila, tak to byla jednoznačně Aisha. Dá se na ní hezky poukázat, že přestože někdo vypadá skvěle a upraveně, tak se nemusí řadit někam výš a nemá nos nahoru.

Z dálky se mi líbil i Leon, hlavně díky popisu, který tomu alespoň něco dodal, ale po jeho výstupu u Payton doma a jeho prozření, že se zamiloval, což shledávám jako obrovskou pitomost, že se mu to za těch několik dní povedlo, zase klesl zpět, možná i níž.

Než se vyjádřím k ději, chtěla bych říct pár slov k výletu Aishi a Payton do města. Jsem si jistá, a ptala jsem se na to ještě kamarádky ze Slovenska, jestli jsem to jen nepochopila špatně, že číšnice opravdu neřekne zákazníkům „A budete papat?". Holky přece už jen před lety vyšli ze školky a v sedmnácti letech jsou skoro dospělé, ne?

Co mi opravdu dost vadilo, a jsem na to dost háklivá, byla návštěva baru a toho, že jim nalili aniž by potřeboval barman vidět občanku. V Anglii se smí pít od osmnácti úplně stejně jako u nás v Čechách nebo na Slovensku. A ve druháku na střední je jim všem stále sedmnáct a zákon nikomu nedovoluje pít nebo někomu jim, v baru nebo kdekoli jinde, nalít. Pokud by to tedy autorka chtěla nechat, musela by postavy posunout alespoň o rok výš.

Když jsem porovnávala všechny ty sny, asi mi jako nejlepší přišel ten úplně první, byť mu na můj vkus chybělo napětí a přebýval popis prostředí na kterém v tohle případě asi moc nesejde. Důležitá je však reakce hrdinky, která vlastně nebyla. Nebyl tam ani jeden moment, který by naznačoval, že se nějak bojí, že je zmatená, že o tom přemýšlí. Payton si po prvním snu šla napustit vanu a relaxovat, což já osobně absolutně nechápu, a vypadala naprosto v pohodě.

Bod pod sny mám tajemství erbů. Nevím, jestli budou v příběhu hrát ještě nějakou další roli, ale jako prvek se mi rozhodně líbí, stejně jako Paytonin vnitřní hlas, který jí nabádal, aby na ně nesahala. Mám pocit, že ten se autorce z celé postavy protagonistky povedl asi nejvíc.

Tímto jsem snad vyčerpala vše, co jsem si vypsala jako věci, které mi během čtení neseděli a můžeme přejít k samotnému příběhu.

Nevím, jestli je to mnou, anebo to tak opravdu je, příběhy u upírech denně nečtu, ale něco mi pořád napovídá, že motiv příběhu je klišé. Není to žádná chyba, pokud se s tím dokáže pořádně pracovat a hádám, že až se rozjede děj, tak by to mohlo stát za to. V tuto chvíli to však moc zhodnotit nejde, neb se postavy ještě nikam nedostali a dalo by se říct, že příběh na té, zatím poslední, čtrnácté kapitole teprve rozjíždí. Což není chybou a jsem si jistá, že když se budeš držet toho, co máš a zkoušet to víc a víc vypilovat, tak možná ne s tímhle, ale s jiným příběhem, to někam dotáhneš.

Áčkoli téma příběhu není něco, co bych vyhledávala, myslím, že se přelouskat dal. Vadila mi lhostejnost Payton a přikláním se i k tomu, že by jí bylo jedno, co s ní kdo hodlá hrát za hry, stejně jako jejím rodičům, a postava Aishi, která celou recenzi táhne do kladu, kdy pak protagonistku vzala do baru aniž by byly plnoleté, tomu moc nepřidává. Nicméně od začátku příběhu je vidět, jak se každou kapitolou autorka zlepšuje a opravdu se snaží, což je jedině dobře!

sarah_autor tedy přeji hodně štěstí ve psaní a pokud bys měla v něčem nejasnost, neboj se napsat, ráda s tebou cokoli proberu. =)

Hezkou středu,
Louise