MATKA DÉMONŮ

15.kapitola Oběť ze všech nejvyšší

15. kapitola

Oběť ze všech nejvyšší

„Kam zmizela?" ozvala se Karen polekaně. Odpověď znala sama.

„Co myslíš?" hlesl Viktor.

„Co... Co budeme dělat?" zeptala se ho bezradně.

„Předala jsi zprávu čarodějkám, jak bylo třeba?" zeptal se stroze. Na zdvořilosti neměl chuť, ani čas.

Přikývla a spolkla další otázku. Téměř fyzicky cítila, jak z něho sálá zloba, ačkoliv vzduch kolem něj se ochladil o několik stupňů. Ze zlověstného výrazu jeho tváře jí přeběhl mráz po zádech.

„Thomasi, Marcusi, víte, co máte dělat," prohodil směrem k upírům. Thomas hlasitě souhlasil, zatímco Marcus jen zamračeně přikývl. Viktorův tón, ani poroučení se mu nezamlouvalo, měl ale dost rozumu na to, aby to v této chvíli neřešil.

„A ty..." otočil se rozzuřený Viktor k Emily. „Ty už nikdy nebudeš moci nikomu škodit!" Karen jeho odchod vůbec nezaznamenala, všimla si ho, až když se vracel z kuchyně s nožem. Zručně a bez váhání seřízl bránící se Emily kůži z dlaně včetně jejího znamení. Pak jí odsunul šátek z úst a rychlým pohybem vyřízl jazyk.

Karen se zvedl žaludek.

„Nezabil jsem ji, měla bys mít radost," ohradil se Viktor vůbec ne omluvně a nevrle dodal: „Jestli se chystáš zvracet, tak na to honem zapomeň. Nemáme čas. Tedy jestli mi chceš pomoct zachránit Lily."

„Jistě, že ji chci zachránit," zašeptala, přitiskla si ruku na ústa a odvrátila pohled od krvácející Emily.

„Thomasi, odveď tu zrůdu někam hodně daleko a tam ji pohoď jako pytel s odpadky," nařídil pobočníkovi ohledně Emily. „A pak se vrať do boje, příteli. Bude nás tam zapotřebí všech."

Pak Karen ucítila, jak ji pevně objal. „Zavři oči, trochu se proletíme."

**********

Lilien se zhmotnila v naprosté temnotě. Bylo jí zima, a měla hrozný strach. Zhluboka se nadechla, aby přestala panikařit. Chvíli to trvalo, ale nakonec se její oči přizpůsobily. Poznala, že se ji podařilo úspěšně se přemístit do jedné z jeskyní, o kterých mluvila Karen. Vzduch byl chladný a vlhký, voněl mořem, plísní a hnilobou. Vládlo tu ticho a po démonech tu nebyla ani stopa.

Naštěstí, pomyslela si s úlevou. Netušila totiž, jak by si poradila, kdyby narazila na stráže z řad démonů.

Před sebou uviděla ve stěně jeskyně několik tmavých otvorů, podle všeho se jednalo o vstupy do dalších chodeb. Když si uvědomila, že si jeden musí vybrat, a že na tom závisí životy mnoha jiných, zalil jí pocit bezmoci.

Který si mám sakra vybrat? Který je ten správný? Zavřela oči a snažila se soustředit. Musíš se rychle rozhodnout.

V té chvíli ucítila, že z chodby po její levé straně vycházel teplejší vzduch, než vládl v její jeskyni. Matka je přece uvězněna v ohnivém kruhu, vzpomněla si na své vidění.

Neváhala a rychlým krokem se tou chodbou vydala hlouběji do vnitřku skály. Neustále se rozhlížela kolem sebe, znamení na své dlani připravené k obraně proti démonům. Pořád ale na žádného nenarazila. Napadlo ji, jestli je Matka nevyslala všechny do boje proti spojené alianci upírů a čarodějek, aby mohla díky pozřeným duším dosáhnout plné síly a co nejdříve se osvobodit.