MATKA DÉMONŮ

4. kapitola - Sova sedící na srpku měsíce

4.kapitola

Sova sedící na srpku měsíce

Viktor zamyšleně bloumal městem. Procházel si všechny informace, které doposud získal od čarodějek, a zvažoval co dál. Vzpomněl si na Lilien, z paměti se vynořil její obrázek, kdy před ním stála téměř nahá. Reakce jeho těla následovala vzápětí. Útroby se mu sevřely tolik známým a nenáviděným hladem.

Lhal, když tvrdil, že jí nechtěl ublížit. Chtěl ji. Když tam tak stála, chvěla se zimou a strachem, prahl po ní tak, jako ve svém životě ještě po ničem netoužil. Chtěl se jí zmocnit, rozplynout se v horku jejího klína a blaženosti, kterou by mu poskytla její lahodná krev. Bylo těžké tomu odolat. Téměř nemožné.

Znovu se v něm ozval zuřivý hlad, a tak vklouznul do jedné z tmavých uliček, připravený k lovu. Netrvalo to dlouho, a objevil ve změti krabic bezdomovce. Muž se ani nestihl pokusit o obranu, tak rychle ho uchopil, zvedl a nemilosrdně se z něj začal krmit. Pil a myslel na Lilien. Představoval si, že je to ona, že je to její lahodná krev, co mu proudí do úst. Výsledkem toho všeho byl jeden mrtvý a Viktorův neukojený hlad, který v něm stále kvílel a spaloval mu vnitřnosti.

Budu si muset ulovit ještě jednoho, nebo raději dva.

Zahlédl odraz své tváře v kaluži. Spatřil obličej plný znechucení. Hnusil si sám sebe.

**********

Karen uvařila pro Megan hojivý lektvar a připravila jí mast, která urychlila uzdravování. Když bylo patrné, že vše zabralo a Megan o ruku nepřijde, rozeslala ostatním sestrám zprávu o smrti Emily. Podle tradice by měla být čarodějka vrácena do země při slavnostním obřadu, ale takové riziko nyní nemohlo sesterstvo podstoupit. Lilien tedy posbírala její prach do hedvábného ubrousku a společně s Megan a Karen ji pohřbili na zahradě u květinových záhonků. Všechny tři plakaly a trvalo dlouho, než se alespoň trochu uklidnily. Potřebovaly se domluvit na dalším postupu. Bylo jasné, že teď musely všechny sestry začít pátrat po jakékoliv informaci o tajemné kronice.

„Zařídím, aby se všechny pustily do práce," ujistila je Megan, když se s nimi loučila. Karen s Lilien jí nabídly, že se zdrží klidně ještě pár dní, ona však trvala na tom, že je v pořádku a postará se o sebe, takže se rozhodly vrátit domů. Práce měly všechny nad hlavu.

„Dobře, Megan. A dávej na sebe pozor," objala ji Karen a Lilien ji stiskla podávanou ruku.

„Budu," přikývla čarodějka a zamávala jim, když nasedly do auta a odjížděly.

„Proč jsem tomu nedokázala zabránit, Karen?" zeptala se Lilien zoufale a přerušila tak ticho, které v autě panovalo od té chvíle, kdy vyrazily na cestu. „Proč jsem nic neviděla?"

„To nevím. Žádná z nás tomu ale nedokázala zabránit, Lil," připomněla jí Karen posmutněle. I ona si to dávala za vinu.

„Tohle je jen začátek, Karen. Tolik nás ještě zemře," vzdychla Lilien zničeně. „Nechci, aby ti někdo ublížil."

Karen sevřela volant tak pevně, až jí zbělely klouby. „Nic se mi nestane, Lil. Žádné z nás. Postaráme se o sebe."

Lilien by ráda věřila tomu, že to bude stačit. Jestli ovšem bude ještě existovat svět, ve kterém by bylo místo pro dobré čarodějky.