MATKA DÉMONŮ

2. kapitola - Síla nechtěného

2.kapitola

SÍLA NECHTĚNÉHO

Lilien cítila, jak jí začínají mravenčit konečky prstů na rukou. Brnění pomalu stoupalo vzhůru do paží, těla a dále až ke konečkům prstů na nohou. Věděla, co to znamená. Je stále naživu. A leží na pohovce v obývacím pokoji své sestry. Skutečné sestry.

Tohle by byla moc milosrdná smrt, na tebe čeká přece něco lepšího, holka, pomyslela si trpce a velice neochotně otevřela oči. Právě se nad ní skláněla Karen, v očích ustaraný pohled. Přikládala jí k ústům hrnek.

„Napij se Lilien, po tom ti bude lépe," povzbudila ji laskavě.

Lilien vypila hrnek až do dna, i když nápoj v něm byl hořký a odporně páchnul. Rozhodně ale dodával sílu.

„Díky," usmála se na sestru a kývnutím pozdravila Megan.

„To přenášecí kouzlo tě mohlo zabít," řekla čarodějka nesouhlasně.

„Tolik štěstí nemám," zahučela Lilien hořce, a shrnula si vlasy přes rameno. Sáhla si na místo, odkud z ní Viktor pil a ucítila něco mazlavého a smrdutého. Měla bych Karen požádat, aby do svých léčivých odvarů a mastí zkusila občas přidat i něco voňavého. Nebo alespoň páchnoucího méně než lejno.

„Ošetřila jsem ti to hojivou mastí, která ránu uzavřela. Obávám se, že ti tam ale zůstane jizva, " vysvětlila Karen omluvně a vzala sestru za ruku. „Jsi hrozně statečná. Muselo to šíleně bolet."

„A ty jsi skvělá čarodějka, Karen. Bez tvého kouzla bych musela zůstat s ním," stiskla jí Lilien dlaň a vděčně se na ni usmála.

„Cítíš se dost dobře na to, abys nám povyprávěla, jak to probíhalo?" zeptala se Megan zvědavě a v její dlani se objevila nazlátlá zářící vzduchová bublina. Lilien věděla, že všechno, co teď poví, se do ní zapíše, a Megan pak tuto zprávu pošle kouzlem ostatním čarodějkám.

„Jak dlouho musím mít tu mast na krku? Nejradši bych si totiž dala dlouhou horkou sprchu, a pak bych spala alespoň rok v kuse," zeptala se Lilien sestry a s vědomím zbytečně dětinského vzdoru nechala Megan bez odpovědi. Odtažitost z její strany pro ni nebyla novinkou, ovšem její lhostejnost se jí nepříjemně dotkla.

„Ještě by to tam mělo chvíli zůstat, Lil," odpověděla Karen a káravě se na sestru zamračila. Pochopila, že schválně utíká od tématu.

Lilien si odevzdaně povzdychla a vše jim podrobně popisovala.

„Soucit? Taková zbytečnost," zavrtěla Megan nechápavě hlavou, když Lilien vyprávěla, že prvního upíra, který ji napadl, nezabila.

„Podívej, co ti udělali," přidala se k ní Karen mírněji.

„Zapomínáš, že to teď budou naši spojenci, Megan," připomněla jí Lilien stroze.

„Bohužel," odtušily Karen i Megan současně.

Lilien to nijak nekomentovala a pokračovala dál ve vyprávění. Své navrácení mezi živé díky moci Viktorovy však vynechala. Ostatní čarodějky se to nikdy nesměly dozvědět. Ještě pořád se tím cítila pošpiněná a také zmatená. Vůbec nebyla jistá, co je horší. Jestli to, že pila jeho krev, nebo spíše slast, kterou jí to působilo.

„Chtěl mě nechat odvést k sobě, aby mohl využívat můj dar vidění. Tak jsem použila Karenino přenášecí kouzlo, jinak bych se už nevrátila," uzavřela to Lilien a unaveně si promnula oči.