MATKA DÉMONŮ

14.kapitola - Vlk v rouše beránčím

14. kapitola

Vlk v rouše beránčím

Lilien a Viktor ještě byli v sídle Rady, když Megan dorazila. Zatímco ji Karen zdvořile vítala, rozhlídla se pozorně po pokoji, než se usadila do křesla. Tvářila se neutrálně, její pohled však chvilkami nervózně přelétl po místnosti.

„Viktor tady právě není," dovolila si všímavá Karen uštěpačnou poznámku, když jí podávala šálek s čajem a na stůl pokládala talířek se sušenkami.

Megan se při vyslovení jeho jména zaškaredila: „Hledala jsem Lilien."

„Jistě," přitakala Karen pochybovačně. „Je s Viktorem, ověřují jednu novou informaci."

„Novou informaci?" strnula Megan a ruka s šálkem se jí zastavila kousek od úst.

Karen napadlo, že Megan třeba hryže svědomí. „Víme, že jsi je prozradila Eleanor, abys je rozdělila. Asi tě to nepotěší, ale nepodařilo se ti to," smilovala se nad ní.

„Jen jsem se snažila udělat to, co bylo pro Lilien i sesterstvo nejlepší!" namítla čarodějka vzdorně.

„Samozřejmě, že chtěla. Třeba i za cenu Viktorovy smrti, viď?"

„On už ale je mrtvý. Je to upír! Copak už ses taky pomátla, že ti to musím vysvětlovat? Přece chápeš, jaká je to potupa a nepřirozenost!" rozohnila se Megan.

Karen ji zastavila zvednutím ruky. „Nech toho, Megan, snažíš se zbytečně. Lilien už si vybrala, a já budu vždy stát na její straně, to víš sama nejlíp. A ve Viktorovi se pleteš. Uvědomuješ si vůbec, že by zabili i Lilien?"

„To sotva," vyprskla Megan popuzeně, až jí od úst odlétla sprška slin. „Čarodějky by ji ochránily. A očistili bychom svět od jednoho netvora."

„Tmářské a zastaralé hloupé řeči!" obořila se na ni Karen a naléhavě dodala: „Vypadá to, že na tomhle se prostě s námi neshodneš. Opravdu je to pro tebe tak důležité, že kvůli tomu zahodíme naše přátelství a vše, co jsme spolu od mých dětských let sdílely?"

Megan ostentativně neodpověděla. Místo toho se napila čaje a pohledem zkoumala výmalbu jejich pokoje.

„Jak myslíš," povzdechla si Karen, sedla si na pohovku a ukousla si sušenky.

„Možná bych to dokázala překousnout," ozvala se náhle Megan a zkoumavě si Karen prohlížela. „Nikdy to sice nebudu schvalovat, ale nechci kvůli tomu Lilien zatracovat. Mám ji ráda. Vás obě. Vždyť jste skoro jako mé vlastní dcery."

Svým nečekaným obratem v chování Karen dokonale zmátla. „To... To by bylo skvělé," zakoktala.

„Jen budu potřebovat nějaký čas, abych si na to zvykla, ale snad to půjde," pokračovala Megan váhavě. „Měla by z toho Lilien radost?"

„Jistěže by z toho měla radost!" roztála Karen a široce se usmála. Od začátku věřila, že Megan nemůže být tak úzkoprsá, ani zlomyslná.

„Zkusím to, víc ale nemůžu slíbit," opětovala jí Megan nejistě úsměv. „Snad mi i Viktor odpustí."

„S ním to bude trochu těžší. Nikomu jen tak neprojde, když ohrožuje Lilienin život. Věřím, že tvou omluvu a vysvětlení ale nakonec přijme. Opravdu není takový, za jakého ho máš. Navíc na něj budeme v přesile," ujistila ji Karen.