Pán cti /Adommy/ ✔️

28. kapitola

„Jaké přiznání, mluvte!" pobídla ho Elizabeth. Adam se ošil a opět koukl na Tommyho.

„Že to byl on, kdo zabil vašeho bratra Marka. Neplánoval to, ale nakonec se mu to hodilo, když se o vás přišel ucházet. Vetřel se do vaší rodiny a především pak do bolavého Markusova srdce..."

„Můj Bože!" vydechla Elizabeth a zakryla si ústa dlaní. Nevěřícně kroutila hlavou. „Takovou dobu jsme ho tu měli. Já mu pak taky nevěřila a Tommy od samého začátku, ale otec... Dával přednost vrahovi svého syna před námi," šeptala zděšeně.

„Moc mě to mrzí, Mylady, opravdu." Pohladil ji Adam po rameni.

„Kde je teď můj otec?" zeptala se vystrašeně. Adam pochopil, že o něj má obavy.

„Nebojte se, zůstal ve vesnici s mým bratrem. Asi si s vaším chotěm vyřizuje účty."

*

Lord Ratliff se zkoumavě zahleděl na nehybnou Neilovu tvář.

„Měli bychom jet, pane. Musím vědět, co je s mým synem," oslovil ho trochu neklidně.

„Samozřejmě, Mylorde. Ale vím, že se o něj Adam postaral, jak nejlépe uměl. Nenechal by ho umřít, musíte mu věřit," pousmál se Neil konečně. Také se na hradního pána upřeně zadíval.

„Už mu věřím," přikývl Ratliff. Mezi muži zavládlo krátké, leč významné ticho.

„A řeknete mu to?" zeptal se Neil po chvilce.

„Ano, řeknu. Spolehněte se." Markus pohladil koně po krku a pak se společně s Neilem otočili k prašné cestě, která vedla z vesnice k lesu.

Za jejich zády právě rozrůstající plameny začaly olizovat střechu strohého osamělého domku, kolem kterého se zhrotilo veškeré obyvatelstvo vesnice Creek. Další vsi, jež měla být vypálena, ale naštěstí nebyla. Všichni, kteří přihlíželi, věděli, kdo je uvnitř. Tenhle člověk je chtěl připravit o domovy a životy. Lord Ratliff nakonec nechal rozhodnout své poddané, jak s Tennantem naloží. Přivázali ho k té samé židli, k jaké on předtím Tommyho, zabednili dveře, aby i tak nemohl utéct a domek podpálili.

Zpráva pro krále v Ratliffově hlavě zněla jasně:

Bohužel jsem nedopadl zločince, který pustošil mé vesnice, lord Tennant se nakonec potrestal sám svou vlastní zbraní. Uhořel v jednom z domů, který sám zapálil. Lord Lambert byl celou dobu nevinný.

*

Adam se ještě několik vteřin díval na dveře, kterými právě odešli Elizabeth a doktor Miles. Pak se vrátil pohledem k Tommyho bledé tváři. Pohladil ho po líci, stiskl jeho ruku ve svých dlaních.

„Konečně ti to můžu oplatit, lásko. To, jak ses o mě staral, ale věř mi, že bych ti to rád oplatil jiným způsobem, ne tak, že se budu dívat, jak trpíš." Zatnul všechny svaly v obličeji. Sklonil se k Tommymu blíž, měl pocit, že svůj hlas musí co nejvíce tišit, aby ho neprobudil.

„Jsi tak statečný, chci zapomenout na dobu, kdy jsem si myslel opak, musel jsem být blázen," zašeptal. Slzy se mu draly do očí, ale nepustil je ven. Už nebyl důvod k pláči. Jen k radosti. Brzy se Tommy uzdraví a pak ho teprve začne pořádně hýčkat, jak ten nejcennější drahokam. A též bude doufat, že to jeho otec dovolí.

Zareagoval trhnutím na slabé zaklepání na dveře. Do komnaty opatrně vstoupil lord Ratliff, s lehce zachmuřenou Elizabeth a zvědavým Neilem. Adam se zvedl z postele a kousek ustoupil. Nechal hradního pána, aby měl dostatek prostoru zkontrolovat Tommyho zdravotní stav.