Pán cti /Adommy/ ✔️

28. kapitola

„Vydrž, Tommy, už je to jenom kousek. Morfee, přidej!" pobídl Adam svého koně patami. Tommy se mu choulil v náruči a zesláblýma rukama se ho držel kolem pasu. Adam mu musel podpírat záda, jinak by přepadl dozadu. Cítil, že nemá vůbec žádnou sílu, krev z rány na krku prosakovala rukávem jeho košile. Že byla někdy bílá, by teď nikdo neuvěřil.

Trochu se mu ulevilo, když mezi hustým porostem stromů začaly prosvítat šedivé zdi Alnwicku, hradu rodu Ratliffů. Už z dálky začal křičet, aby otevřeli bránu, že veze jejich zraněného pána. Pomalu ani nemusel s Morfeem zastavit, skoro plynule vjel na nádvoří, kde se k němu ihned seběhli vyděšení sloužící a nakonec i Elizabeth.

„Proboha, co se stalo, Mylorde?!" pobíhala kolem dvou mužů, kteří vzali Tommyho z Adamovy náruče, aby ho donesli do hradu.

„Lady Elizabeth, potřebujeme doktora, ihned!" Adam seskočil z koně a vydal se za lokaji. Mladá žena mu cupitala po boku. Sama musela udělat nejméně tři krůčky místo jeho jednoho.

„A v Tommyho pokoji je přivázaný k židli Tennantův bratranec Hugh, chci, aby ho někdo okamžitě někam zavřel. Necháme vašeho otce, aby si to s ním vyřídil." Lupl po ní koutkem oka. Pořád na něj nevěřícně koukala a přitom s ním dokázala držet krok, aniž by do něčeho narazila, nebo zakopla.

„Dobře, ale pak mi snad řeknete, co se stalo?" nechtěla se vzdát.

Prošli hlavní síní a zamířili k Tommyho pokoji.

„Sežeňte toho doktora, prosím," pobídl ji Adam jemně. Elizabeth konečně zvolnila krok a jakoby si teprve uvědomila, že je její bratr vážně zraněný, udělala prudkou otočku a rozběhla se zpátky. Za tři minuty se vrátila se starším mužem, který působil značně rozespale, asi si dával šlofíka po obědě.

„Jsem Miles, Mylorde," poklonil se doktor Adamovi a mrkl na Elizabeth. Muži už pokládali Tommyho na postel a ihned ho vyměnili za spoutaného Hugha, který celou situaci sledoval nechápavým pohledem.

„Kde je můj bratranec?" vyptával se.

„Určitě na správném místě." Pokrčil Adam rameny a přivřel oči. Hughovi spadla brada až na zem. Už nestihl nic říct, protože se za ním a stráží zabouchly dveře.

Adam se naklonil nad Tommyho a opatrně odkryl zakrvácenou látku. I Miles se na zranění podíval.

„Uf, hodně to krvácí, ale nebude to tak hrozné, skoro to podle té krve vypadalo, že byla zasáhnutá hlavní tepna," zkonstatoval.

„To jsem si taky myslel, ale určitě má horečku a proč je tak slabý?" zeptal se Adam s obavami. Tiskl jednu Tommyho ruku ve své a druhou mu odhrnoval zpocené prameny z čela. Mladík se zachvěl a vydechl. Pod pevně zavřenými víčky se míhaly očnice v těkavém rytmu. Musel se mu zdát nějaký děsivý sen.

„To vypadá na nějakou drogu, možná ji na sobě měl ten nůž, který ho řízl," uvažoval doktor.

„No jistě, Tennant... A jeho zásoba omamných látek," zavrčel Adam. Rychle pohladil Tommyho po tváři a sedl si k němu na postel.

„Co tím myslíte, Mylorde?" zajímala se Elizabeth. Adam k ní zvedl unavený pohled a pak se podíval na Milese.

„Prosím, pane, pusťte se do práce," požádal ho. Poté se k Tommymu sklonil a políbil ho na horké čelo. Pomalu vstal, chytil Elizabeth za loket a odvedl ji trochu stranou. I když se k ní chystal promluvit, jeho oči neustále utíkaly k posteli a ke zručným doktorovým prstům, které začaly obratně ošetřovat Tommyho ránu.

„Je mi to líto, Mylady, ale váš manžel Tommyho unesl a držel v jednom domku ve vesnici Creek. Chtěl mě tam nalákat a nejspíš měl v plánu pak celou vesnici opět vypálit, s tím, že bych u toho byl přítomen, tak aby to váš otec viděl. Tohle mu naštěstí nevyšlo, ale jak vidíte, něco horšího ano. Dobrá zpráva je, že si pustil před Tommym pusu na špacír, takže váš otec, kterého jsem nakonec donutil jet se mnou, slyšel každé slovo, včetně přiznání, že..." Adam se zarazil. Netušil, jestli je dostatečně kompetentní, aby tu hroznou zprávu oznámil Elizabeth zrovna on.