Pán cti /Adommy/ ✔️

23. kapitola

Oba muži leželi na boku, tváře otočené k sobě, ruce pod hlavou.

Jen se na sebe dívali a odpočívali.

„Proč je tvůj otec tak zásadový?" zeptal se Adam. Bylo spoustu věcí z Tommyho života, které ho zajímaly, ale doposud neměl odvahu se na ně zeptat. Nevěděl, jestli má právo, když před Tommym doteď utíkal.

„To kvůli Markovi. Co zemřel, mám ze života peklo," připustil Tommy smutně.

„Kdo byl Mark?" vyhrkl Adam rychle. Působilo to hodně zvědavě, až se Tommy musel pousmát.

Adam to jméno už jednou slyšel, u lorda Howarda, něco mu tehdy říkalo, že zmíněný člověk asi nebude mezi živými, ale opravdu nechtěl zasahovat do Tommyho života příliš osobními otázkami.

„Můj starší bratr," odpověděl Tommy klidně. Líbila se mu Adamova zvědavost a jiskřičky v očích, když o něm nyní mohl zjišťovat nové informace. Už před sebou nemuseli nic skrývat, i Tommy z toho byl nadšený, přestože nezačali zrovna veselým tématem.

„Co se stalo?" zajímal se Adam dál. Tommy cítil, jak mu pod pokrývkou stiskl ruku, aniž by z něj spustil pohled. Nepotřeboval utěšit, za ta léta se s bratrovou smrtí vyrovnal, ale právě to, že se ho Adam dotkl, způsobilo, že ho zapálilo v očích. Vymanil ruku a zamáčkl slzy. Mark už jich od něj dostal víc než dost. Zlobil by se na Tommyho, kdyby pro něj stále truchlil.

„Unesli ho, mučili a pak zabili. Zbojníci, divoši... Nikdo neví, našlo se jen tělo." Nechtěl Markův zbědovaný stav rozvádět do detailů, tohle muselo Adamovi stačit. „Bylo mu deset, když se to stalo, mně nějakých sedm let. Do té doby jsme oba podstupovali otcovu tvrdou, bojovnou výchovu. Líbilo se mi to, vzhlížel jsem k Markovi a chtěl být jako on, motivoval mě, ale po té tragédii..." sklopil oči. „Otec se hrozně změnil, zakázal všem vycházet z hradu, mně a Elizabeth samozřejmě nejvíc. Propustil všechny zbrojnoše, kteří se podíleli na našem výcviku, zmizely zbraně, bratrův meč byl pohřben s ním..." V tu chvíli Tommy vzhlédl a zadíval se Adamovi do očí. Nechtěl to říct nahlas, přál si, aby to muž poznal sám. Aby si vzpomněl.

„Ten tvůj krásný meč," zkonstatoval lord. Tommy přikývl.

„Potřeboval jsem s ním mít nějaké pouto, něco osobního, co bych mohl mít u sebe. Vykopal jsem ho ještě ten den a schoval," vysvětlil. Znovu se ho pod sametovou přikrývkou dotkla pánova ruka, ale když ji chtěl Tommy odtáhnout, Adam ji uchopil pevněji. Už ho nepustil.

„Vidíš, já vykopávám vzpomínky na blízké ze země a ty je schováváš, nebo ničíš," pousmál se Tommy. Chtěl nějak zlehčit situaci, ale už když to říkal, uvědomil si, jak hloupě to zní. Uklidnilo ho, že mu Adam úsměv oplatil.

„Protiklady se přitahují, Mylorde." Pohladil Tommyho pod sametem po ruce. Mladík byl rád, že to vzal Adam takhle.