Pán cti /Adommy/ ✔️

10. kapitola

Zatímco se Adamovi rytíři připojili k těm, kteří věrně sloužili siru Howardovi, Adam, jeho bratr Neil a sám hradní pán se vydali do hradu také.

Společně se usadili do robustních křesel u velkého krbu v hlavní síni, kde jim bylo nabídnuto svařené víno a něco malého na zub na doplnění energie po náročné cestě.

Otevřenými dveřmi do další komnaty k nim proplouval rozhovor Tommyho a lady Anny. Adam se ho zprvu snažil nebrat na vědomí, kdyby Anna ovšem neměla tak výrazný hlas.

„Co vás k nám přivádí, sire Lamberte?" zeptal se hradní pán. Jemu očividně nedělalo problémy svou manželku nevnímat. Asi už byl zvyklý, napadlo Adama.

„Víte, proč jsem přijel, Mylorde, tohle není nutné." Zavrtěl Adam odmítavě hlavou. Neměl rád, když z něj někdo dělal hlupáka. Ale rozhodl se dát tomu milému muži ještě jednu šanci. I přes své poslání, které ho stavělo tak trochu do negativní pozice, se mu lord Howard vždycky zamlouval. Byl opravdu skvělý hostitel, sympatický muž a neuhýbal pohledem. Na to byl Adam alergický, přestože to sám už deset let dělal.

„Ach... tak dobře, vím to. Jen jsem vás nečekal takhle brzy. Máte v plánu navštívit rytířské klání, když jste přijel v tuto dobu?" zajímal se lord Howard dál.

Z vedlejší komnaty se ozval zděšený výkřik.

„Ty jsi jeho zajatec, můj Bože!" vyjekla lady Howardová. Adam akorát zalapal po dechu.

Lord Howard se ušklíbl a natáhl se na stolek pro svůj pohár s vínem.

„Květen a červen jsou dva nejsilnější měsíce v roce. Hemží se to tu návštěvníky z celé Anglie. Už jsme rozdali spoustu almužen chudým," pokračoval Antony nevzrušeně.

„To je od vás šlechetné, pane. Ještě nevím, jestli se na turnaj vypravím, možná tady můj bratr." Kývl Adam hlavou k Neilovi, který neskrytě pozoroval dveře do vedlejší komnaty. Jakoby čekal na další slovní výpad hradní paní. A nemusel čekat ani moc dlouho.

„A co tvůj otec? Ten musel řádit! Celý rok tě neuvidí, už mu zůstala jenom Elizabeth a ta se bude vdávat..."

„Kdyby žil Mark, všechno by bylo jednodušší," posteskl si Tommy.

Adam přivřel oči a švihl pohledem po Neilovi, který stejně jako on očividně slyšel každé slovo. Mladší z bratrů pokrčil rameny.

„Chcete si nejprve trochu odpočinout? Musela to být opravdu namáhavá cesta," vyrušil jejich poslouchání Antony. Adam sebou trhnul, jako kdyby ho někdo nachytal při nějakém trestném činu. Určitě se nehodilo, aby poslouchal. Ale dalo se to vůbec? Neposlouchat? Kdo byl Mark?

„Uvítám to, sire, děkuji," odtušil Adam svorně.

Lord Howard se otočil ke dveřím, kde postával jeden z jeho nejvěrnějších lokajů. Muži stačil pánův pohled, aby k němu rychle přispěchal.

„Nech připravit pánům pokoje, Tedde," poručil. Lokaj se poklonil a v mžiku byl pryč.

„Ale doufám, že je na tebe hodný, i když jsi jeho zajatec," pokračovala lady Anna. Adam opět zpozorněl.

„Ano, to je. Tváří se možná přísně, ale srdce má dobré, to já poznám."

Neilovi se podařilo na poslední chvíli schovat obličej do dlaní, jinak by asi vyprskl přímo před svým bratrem. Nerozveselila ho Tommyho poznámka, to spíš Adamův zděšený výraz. Něco takového ten jeho zatvrzelý, věčně zamračený a zásadový bratr určitě nečekal.