Pán cti /Adommy/ ✔️

2. kapitola

Tommy se svalil na Elizabetinu postel a povzdychl si. Sestra zvedla hlavu od malé truhly, do které právě přidala další z nejoblíbenějších Tommyho knih. Mlčela. Nebyla schopná cokoliv říct. Ve chvíli, kdy jim otec oznámil rozhodnutí krále, se jejich hrad obalil do neviditelného černého taftu, což znamenalo jediné. Smutek.

„Moc mě mrzí, že jsi to musel podstoupit. Někdy má náš král opravdu prapodivné nápady," odfrkla si naštvaně. Ani ona a Tommy už vůbec ne nechtěli nahlas vyslovit to, co musel před odjezdem z hradu absolvovat. Bylo to potupné a nepříjemné... A za rok to samozřejmě podstoupí znovu, jako kdyby se dopředu počítalo s tím, že ho v jeho novém domově na každém rohu někdo znásilní. Co takhle rovnou pás cudnosti?

„Přežil jsem už horší věci," pokusil se ji povzbudit. Očividně z toho byla víc pohoršená než on.

„Vážně? A jaké?" Opět se zastavila v půli pohybu a zadívala se na něj přivřenýma očima.

„Já nevím, přehnaný ochranářský pud našeho otce?" zazubil se.

Elizabeth jen zakroutila hlavou a nespokojeně mlaskla.

„Nechápu, co se ti nelíbí, sestřičko, proč myslíš, že jsem to musel absolvovat? Z úplně stejného důvodu! Věřím, že král by něco takového nařídil až v krajním případě," hádal Tommy. Nad touhle teorií přemýšlel od chvíle, co mu ten protivný královský doktor strčil prsty do zadku! Otřásl se při stále živé vzpomínce, bylo to jen pár hodin, co vyslanec krále odjel, ale Tommy měl pocit, že ho v sobě pořád cítí. Hrozný pocit, tedy hrozný ve smyslu, že se mu vlastník vyšetřovacích rukou ani trochu nelíbil a už vůbec mu nebyl sympatický.

„Jestli to bylo na otcovo přání, jistě to nemyslel zle," pokusila se Elizabeth jejich vládce omluvit. Tommy žasl nad její pokorou. Elizabeth taková nebývala, ne vždy. Ještě jako malí spolu dováděli mezi prasaty, chodili věčně neupravení, prali se a kradli v kuchyni horké koláče. To ale skončilo s příchodem lorda Tennanta a jeho bratrance Hugha. Ten slizký chlap, s úlisnýma očima si ji omotal kolem prstu, udělal z ní poddajnou loutku, která svůj vlastní názor vyměnila za podřadné lichotky a slova, jež se od mladé pokorné dámy očekávala. Kam se ztratila jeho odvážná a průbojná sestra?

„Nezajímá mě, jak to otec myslel. Pokud mě tímhle způsobem chtěl upozornit na jeden důležitý fakt, můžu mu jenom poděkovat. I když jsem přesvědčený, že mu to vůbec nedošlo." Tommy se zamyslel a sklonil při tom hlavu. Stále ležel na sestřině posteli, na břiše, což byla teď nejpohodlnější poloha. Měl pokrčená kolena a chodidly máchal ve vzduchu v pravidelném rytmu. Uklidňovalo ho to. Kéž by tak jeho domněnky byly správné.

Uvědomil si, že ho sestra stále pozoruje. Cítil její pohled na zátylku.

„Co je?" zvedl hlavu. V rychlosti zhodnotil knížku, kterou držela v ruce a chystala se ji přidat do truhly.

„Čekám, že mi řekneš o tom důležitém faktu?" Zvrátila hlavu lehce do strany. Působila vzrušeně a taky hodně zvědavě. Tommy pookřál, když v jejím obličeji uviděl něco takového, už dlouho se s tím u sestry nesetkal, vzhledem k tomu, jak byla v poslední době apatická.

Podepřel se lokty a pohodil vlasy, ve snaze zkrotit neposlušné prameny, i tak mu za okamžik znovu spadly do obličeje.

„Pokud otec trval na tom, aby mě lékař vyšetřil, jde mu jistě o mé bezpečí. Ty víš, kdo je ten muž, ten ke kterému musím na rok jako rukojmí, že ano?" tázavě se na sestru zadíval. Jemně přikývla, v očích neskrývaný strach. To jméno... Jen jméno toho muže vzbuzovalo v lidech hrůzu.

„Ale proč by mě vyšetřovali i tam..." Tommy jen na kratičkou chvilku uhnul pohledem dozadu, tak aby Elizabeth pochopila.

„Kdyby neměli nějaké tušení, že lord Lambert má takové zvrhlé choutky..."