Pán cti /Adommy/ ✔️

1. kapitola

Dohodu bylo nutné stvrdit podpisem obou stran a přísahou před Bohem. Jakmile bylo vše vyřízeno, Adam a Markus se na královo přání vydali rovnou z Londýna společně na hrad Alnwick, kde se později uskuteční předání rukojmí.

*

„Nehuč do mě, Tommy. Nepotřebuji něco takového!" Drobná blondýnka upírala na o něco vyššího muže se stejnou barvou vlasů zlostný pohled. Možná má pocit, že s tou jehlou a vyšíváním v ruce vypadá nebezpečně, ušklíbl se Tommy pro sebe. I tak nechal svou ruku, ve které svíral meč, klesnout podél těla a zadíval se na sestru tentokrát prosebně.

„El, víš, že mě otec tohle dělat nenechá a kdokoliv jiný by mu to dřív nebo později donesl. Ty nechceš být připravená se bránit?" naléhal. Proč ho nedokázala pochopit?

Jejich otec Markus byl rozený válečník, neměl v celém hrabství konkurenci mezi rytíři stejného postavení, možná až na toho divného Lamberta ze sousedního Sussexu, o kterém se povídalo, že si dokáže razit cestu smrtící uličkou a zanechávat za sebou v tom lepším případě bolestivé pahýly a hromadu krve, to ale neměnilo nic na tom, že jeho i sestru Elizabeth lord Ratliff vychovával jako budoucí dvorní dámy královny. U Beth to nebylo nepochopitelné, byla přece žena, ale proč musel takové zacházení trpět i on? Byl zdravý, silný muž a určitě i hodně odvážný. Ovšem, kdykoliv ho otec viděl s mečem v ruce, bylo zle.

„Brzy se budu vdávat, Tommy, můj manžel mě ochrání, to manželé dělají a manželky nemají potřebu ohánět se kolem sebe mečem!"

„A co když budu chtít být jednou manželem já? Jak ochráním svou ženu?" zkoušel to na sestru z druhé strany. Na věci o manželství Elizabeth hodně slyšela, netajila se tím, jak moc se do svazku těší. Její nastávající už byl jiný problém, který teď Tommy ovšem řešit nechtěl, i když se mu ten chlap ani trochu nelíbil.

„Ale no tak, bratře! Za celou dobu tvého života jsem tě neviděla pokukovat po jediné ženě, a že už u nás pracovala spousta sličných děveček. Jako kdyby tě dívky vůbec nezajímaly!" probodla ho podezíravým pohledem. Rychle vytvořila na nažloutlém plátýnku několik drobných stehů. Tommy za tu dobu nic neřekl, jen na ni zíral, pevně svíral v prstech svůj meč a přemýšlel.

„Ať už je to jakkoliv, moje drahá sestro, zdá se, že otec si nepřeje, abych někdy odešel z tohoto domu. Kdyby to chtěl a počítal s tím, nechal by mě vycvičit v boji!" zavrčel Tommy podrážděně. S tím opustil sestřinu komnatu.

Za doprovodu špatné nálady a neutříděných myšlenek se vydal po točitém schodišti do nižšího patra ke stájím. Kdysi tam ukryl vycpaného panáka, na kterém si cvičil alespoň výpady a střelbu z luku.

Jako malý měl svého tajného učitele, byl jím manžel jeho chůvy, podkoní Erik. Byl velice diskrétní a své tajemství o učení syna lorda Markuse si vzal před několika lety do hrobu. Pak se Tommy pokusil ještě cvičit s Hughem, bratrancem nastávajícího jeho sestry, ten ale nedokázal udržet jazyk za zuby. Byl z toho tehdy opravdu velký poprask, když se Markus dozvěděl, čemu se jeho syn učí. Nechal mu prohledat pokoj, zabavil všechny ukryté zbraně a udělil domácí vězení, což bylo směšné, Tommy se nesměl z hradu hnout na krok ani předtím.

Netušil, jak si otec představuje jeho další život. Opravdu ho chtěl na hradě držet do své smrti?

„Tommy..." Mladík se zastavil na posledním schodu, téměř dotýkaje se velkého skobovitého nosu budoucího bratrance Hugha.

„Hughu!" vydechl a udělal krok zpátky. Tomuhle muži se už nějakou dobu vyhýbal. Vlastně jeho úmysly poznal už v době, kdy spolu cvičili. Hugh nenechal na pokoji nic, co chodilo na dvou a více nohách a od chvíle, co jeho bratranec, budoucí Elizabetin manžel obýval tento hrad, se na něm roztahoval i on. A nejvíce pálil právě za ním.