Pán cti /Adommy/ ✔️

19. kapitola

Tommy pořád cítil, jak se mu třesou ruce. Nerad byl na někoho zlý, a když už byl, když už to vypadalo, že bude muset slovně zaútočit, nebo se hádat, prostě se vždycky celý roztřásl. Opravdu tenhle stav nesnášel, a byl sám na sebe naštvaný, že zrovna Adam odnesl jeho špatnou náladu.

I tak se neohlédl zpátky. Raději to nechá vyšumět, měl by pořádně vychladnout, začít nad svými problémy uvažovat racionálně.

Například Elizabeth... Té slíbil, že ji Tennanta zbaví. Skutečně velká slova velkého bratra. Ale jak to chtěl asi provést? Zabít ho? A pak si jít sednout do žaláře? Vlastně ne, za tohle by ho čekal kat a krále by nezajímalo, že pouze chránil svou sestru. El nikdy neřekne, že ji ten lotr znásilnil, přišla by o čest a tím pádem by vypadal jak blázen i před svým otcem, který si toho hajzla tolik oblíbil.

Další problém byl Adam.

Co s nimi bude? Proč napadl Tennanta? Dozví se někdy přímo od něj rodinné tajemství?

„Tommy!" Okamžitě poznal Neilův hlas, i když ho muž nikdy neoslovil křestním jménem a hlavně, zrovna on by tu nehulákal jak na lesy.

Tommy několika důraznými slovy zastavil Dióné a pak se s ní rychle otočil. Viděl akorát Adama, jak padá z Morfea na zem.

Rozbušilo se mu srdce, krev tepala ve spáncích... Za těch deset vteřin, kdy uháněl s Dióné zpátky, se mu v hlavě promítlo všechno, co s Adamem doposud zažil. Tři měsíce, z toho jeden připadl odloučení, naplňovaly nyní jeho mysl i srdce, když se blížil k místu, kde lord spadl z koně. Nechtěl si připouštět, co se mohlo stát, dokud u něj nebude co nejblíže. Bohužel, když seskočil z Dióné a klekl si k jeho bezvládnému tělu, obavy se začaly naplňovat. Z pravého ramene trčel šíp, stejně tak z levého stehna.

„Bylo to z ničeho nic. Povídali jsme si a najednou..." nedořekl Neil, který už se nad bratrem také skláněl. Měl hrozný strach se na Tommyho podívat. Bál se, že uvidí slzy a nechtěl, aby přemohly i jeho. Přece ještě nemůže být všechno ztracené. Tommy ale neplakal. Byl ledově klidný a právě to Neila vyděsilo. Prudce se rozhlédl kolem sebe, jestli nezachytí nějaký pohyb.

„Musíme ho co nejdříve dostat na hrad," rozhodl Tommy.

„Myslíte na váš?" vyhrkl Neil. „Tam mu hrozí větší nebezpečí, než tady. Koho byste tipoval, že to byl? Váš otec možná ne, ale..." vrtěl Neil nesouhlasně hlavou. Nebyl schopný to ani dopovědět.

Adam se nepatrně pohnul. Na čele se zaleskly krůpěje studeného potu, Morfeus u něj neklidně postával a dloubal ho čumákem do hlavy.

„Morfee, ne!" odehnal ho Tommy. „Jistěže to nebyl můj otec. Můžeme se pohádat do krve, to ale neznamená, že by pak pronásledoval a ohrožoval na životě svého syna. Já vím, kdo to byl. Někdo, kdo si chtěl s lordem vyřídit účty," zasyčel Tommy. Místo bolesti ho začal ovládat vztek. Měl sto chutí se rozběhnout po lese a najít toho bastarda, který si dovolil na ně zaútočit. Ego lorda Tennanta bylo toho večera hluboce pokořeno, ještě před svatebními hosty. Měl víc než pádný motiv na ně zaútočit. Kéž by to tak mohl říct otci.

„Odvezeme ho domů," zavelel Tommy nekompromisně. Už se chtěl začít zvedat, jenže jim něco prosvištělo nad hlavami. Tentokrát se šíp zabodl do zadku Neilova koně. Zvíře se okamžitě splašilo, vzepjalo na zadní, pak ale upadlo a zůstalo nehybně ležet, stejně jako Adam. Byla to taková rána, že se s nimi otřásla zem. Bohužel zásah jednoho koně splašil i ty ostatní. Několik minut je oba muži krotili, zatímco jim utíkal čas. To, že mohli být stále v zorném poli střelce, řešili až na posledním místě. Naštěstí už se další útok nekonal. Les utichl a padající tmu doplňoval jen přerývavý Adamův dech a funění koní.