Pán cti /Adommy/ ✔️

8. kapitola

Několik dalších dnů se Tommy věnoval úpravám svého pokoje. Denis jako první nařídil sestavit novou postel a z vedlejší neobývané komnaty se rozhodl zřídit pro pána koupelnu.

Nechal vyčistit krb, nanosit velkou zásobu dřeva a uprostřed pokoje vyrostla bytelná dřevěná káď na přibližně sto sedmdesát galonů vody. V průměru měla gigantická nádoba na koupání patnáct loktů, s přehledem by se do ní tedy vešlo pět lidí.

Nemalé úpravy se týkaly také postele pro jeho lordstvo. Už žádné měkké dřevo a tvrdá matrace. Robustní vysoká postel na buclatých nožkách, kompletně vyrobená z třešňového dřeva měla v každém rohu mohutný bohatě zdobený sloupek. Právě ty na sobě nesly nebesa, pokrytá temně rudým sametem, lemovaným střapci ze zlaceného vlákna. Spací relikvie jako polštáře a peřiny byly potaženy kvalitním plátnem v kombinaci s hedvábím a naplněny prachovým peřím.

Tommy nechal v případě svého nocování i koupání Denisovi volnou ruku, netušil ale, s jakou vervou se správce do rekonstrukce pustí. Do týdne byl jeho pokoj k nepoznání. Kromě nové postele postávaly u krbu také dvě krásná polstrovaná křesla a jídelní stolek, taktéž z třešňového dřeva. Vyřezávanými ornamenty v podobě květů růží zdobená skříň Tommymu okamžitě přirostla k srdci. Byla prostornější než její předchůdkyně a mohla tudíž ve svých útrobách skrýt i některé truhly s knihami. Pokoj se díky přestavbě provzdušnil, Tommy se ho nemohl nabažit. Neustále zkoušel obě křesla, povaloval se v nové posteli a... snil.

Ano, jeho myšlenky se stále vracely k hradnímu pánovi. V prvních dnech po tom zločinném polibku se snažil dát na Neilovy rady, pak to ale vzdal. Byl Adamem příliš okouzlený, aby donekonečna mohl lhát svému svědomí. Jediné, co dodržoval, byla absence fyzického kontaktu. Nevyhledával svého pána, ačkoliv to bylo dost těžké. Naštěstí ho práce na proměně komnaty dost zaměstnala.

Teď, v klidu a teple luxusního pokoje a nového vybavení si ovšem dovolil popustit uzdu své fantazii. Všechen ten nábytek, měkké peřiny, vůně opracovaného dřeva... Jakoby ho stahovaly do smyslného objetí s příslibem něčeho krásného a dosud nepoznaného. I kdyby na lorda myslet nechtěl, v náruči útulné komnaty se jeho předsevzetí, mít pevnou vůli ztrácelo.

Jeho myšlenkové pochody rozptyloval k dobru všech i Neil. Od toho dne, co se domluvili na prvním společném stolování, udělali z celkem příjemné zapomenuté tradice staronový zvyk. Tommy se díky jejich setkání u skvělého jídla dozvěděl od Neila spoustu nových informací. Hlavně o historii hradu, o předchozích hradních pánech a účelu, ke kterému byl postaven. Jediné, čemu se Neil až okatě vyhýbal, byla historie jeho rodiny. Tommy na něj nechtěl naléhat, proto se rozhodl, že počká, až se Neil rozpovídá sám a při tom tajně doufal, že by se časem mohl rozpovídat i pán hradu, kterého od chvíle, co mezi nimi proběhlo to zvláštní jiskření, viděl opravdu jen sporadicky.

Květnové ráno přineslo do jeho komnaty několik slunečních paprsků a výrazný zpěv ptáků. Tommy se malátně posadil a upřel pohled na vyhaslé ohniště v krbu. Chlad kamenných stěn zvedl jeho ruce svírající okraj peřiny až ke krku.

Nespokojeně mlaskl. Před jeho očima právě mizela tvář s uhrančivýma modrýma očima, chladnýma jako kov pokrytý námrazou. Nebylo to jiné jak všechna předchozí rána, která zde strávil. Tvář jeho pána ho prostě provázela ve snech a uklidněná mysl před spaním i při probuzení se postarala o to, že ony sny snil ještě dřív, než upadl do spánku, nebo se z něj zrovna probral.

Kdyby se to alespoň zlepšovalo, ale ne, on si tu svou hořkost způsobenou nuceným nezájmem musel prostě vypít až do dna.

Na jednu stranu si připadal, jako kdyby mu někdo přišil křídla. Stejně lehký pocit cítil i ve chvíli, kdy mohl do ruky vzít meč a posadit se na svého koně... A vyjet vstříc planině i nekonečným lesům své domoviny s větrem v zádech. V takových chvílích byl neskutečně šťastný a svobodný. Bohužel těch chvil prožil až zoufale málo pod dozorem svého otce.