Pán cti /Adommy/ ✔️

1. kapitola

„Máš nějakou špatnou náladu," posteskl si Hugh na oko. Prsty si odhrnul zplihlé vlasy z čela. Tommymu se zvedl žaludek ze špíny, kterou měl za nehty. Tenhle ubožák byl buď hodně zoufalý, nebo měl sebevědomí na rozdávání, ale něco takového už Tommy přestal dávno řešit. Minimálně po prvním podobném výpadu na jeho osobu.

„To se ti jen zdá, Hughu. Když dovolíš..." Tommy sebou pohnul ke zdi, ve snaze proplést se kolem chladných kamenů a smrdutého Hughova těla pryč ze schodiště, odhodlaný muž mu však zastoupil cestu znovu.

„A pospícháš někam? Dlouho jsme spolu nebyli o samotě." Taky dobře, pomyslel si Tommy pro sebe.

V tu chvíli mu konečně došlo, že pořád drží v ruce meč. Pokud nechtěl problémy, musel ho co nejdříve schovat, dokud si ho Hugh nevšiml, jenže na druhou stranu dostal strach, že se bez jeho pomoci z téhle pasti nedostane. Náhle ho však něco napadlo.

„Ano, to je pravda. Omlouvám se, jestli to vypadalo, že se ti vyhýbám." V mžiku nasadil své tváři svůdný výraz a párkrát na Hugha vyzývavě zamrkal.

„Ach Bože, ty jsi tak kouzelný," vydechl nadržený muž a natáhl k Tommyho tváři svou ušmudlanou dlaň. Tommy několikrát za sebou rychle polknul, aby zahnal dávivý pocit z nucení na zvracení a zároveň se přinutil k úsměvu. K tomu přidal něco jako blažený povzdech, když se ho ty odporné prsty dotkly.

„Hughu... ty mě tak trápíš," pronesl rozechvělým hlasem. Netušil, kde se to v něm bere, v podobných situacích moc často nebýval, aby se mohl něco takového naučit. Sám natáhl k tomu špinavému stvoření ruku a položil mu ji na rameno, pak jej celkem snadno přetočil na druhou stranu a zatlačil na schody, aby se posadil. Naléhavě se k němu naklonil, meč stále úspěšně schovávaje za zády.

„Ach, Tommy... to ty trápíš mě!" zasténal Hugh s přivřenýma očima slastí. A to se ho Tommy pomalu ani nedotkl. Jen pozvedl obočí a pousmál se.

„Myslím, že ne dostatečně, Hughu. Co kdyby sis mě chytil, ať máš alespoň nějaké zásluhy," ušklíbl se Tommy. Se zatnutými zuby sklouzl rukou k Hughovým kalhotám a pohladil ho po klíně, pak se rychle narovnal a vyrazil.

Věděl, že bude mít nějakých pár vteřin k dobru pro náskok, než se to prase vzpamatuje, využil jich tedy k tomu, aby pečlivě ukryl svůj meč v temném výklenku následující chodby. Pak zamířil ke dveřím vedoucím na nádvoří.

„Tommy... já tě dostanu!" uslyšel za sebou naštvaný Hughův hlas. Nepochyboval o jeho slovech, ten chlap byl schopný všeho, a i když by se Tommy dokázal bránit, nevěřil Hughově podlosti. Udělal by cokoliv, aby ho dostal.

Rozrazil dveře dokořán a vyběhl ven. Pohledem prohledával okolí, musel najít něco, čím by toho zmetka zbrzdil. Neviděl ovšem kromě umělé nádrže s močůvkou vůbec nic. S planou nadějí, že se mu jeho ve vteřině vymyšlený plán podaří, se schoval za jedno křídlo vrat a se zatajeným dechem čekal na svého pronásledovatele.

Hugh vyběhl jen o několik mrknutí oka později. Tommy se zhluboka nadechl, co mu jeho úzkostí stažené plíce dovolily a vystartoval ze svého úkrytu, s rukama nataženýma před sebou. Jakmile se dotkly Hughových zad, zatlačily ještě víc. Tímhle způsobem Tommy překvapeného nadržence odporoučel až ke kraji úzké dřevěné lávky, která byla na lemu nádrže položená. Stihl odskočit jen tak tak, když se jeho budoucí bratranec s křikem řítil do páchnoucí tekutiny, jež se pak rozstříkla na všechny strany. I tak několika kapkám Tommy neušel a téměř směšná situace přilákala pohledy všech, kteří se na nádvoří právě zdržovali, včetně skupiny mužů na koních.

„Markusi, neříkal jsi něco o tom, že je tvůj syn jemný a dobře vychovaný muž?" naklonil se Adam ke svému sousedovi po pravici, černý kůň pod jeho zadkem pohodil nespokojeně hlavou.