Make It Right /Taehyung x Namjoon/ VMon ✔️

/ 33 /

Taehyung neměl ponětí, jak přežil následující noc, ale nějakým zázrakem se mu to podařilo. Bohužel jak se veškerá jeho zranění jakoby rozležela, jeho tělo po několika hodinách klidu bolelo ještě víc, než při samotném mučení. Byl celý ztuhlý, jak měl pořád svázané ruce. A na zadku cítil otlaky. Rychle si uvědomil, kde je a kdo tu s ním byl, ještě než usnul.

„Parku?“ vydechl do prázdného prostoru skladiště.

„Jsem tady,“ ozvalo se za ním a zvuk hlasu pak doplnily kroky, když se mu šel Jimin ukázat. Vypadal strašně. Nejspíš byl pořád vzhůru. Kde by si tady taky mohl nějak odpočinout? Měl kruhy pod očima, rozcuchané vlasy a povadlá ramena. „Brzy se vrátí. Měl bych se ztratit,“ oznámil Taehyungovi nekompromisně.

„Cože?“ vyděsil se Tae. Nějak mu nedošlo, že tu Jimina nesmí ti dva vidět.

„Budu venku, slibuju,“ podíval se na něj policajt smutně a pak se vydal pryč.

„Ne. Prosím, udělej něco. Jestli mě znovu uhodí, tak…“

„Musíš být statečný,“ otočil se ještě Jimin krátce, než definitivně zmizel. Taehyung nevěřil, že opravdu odešel. Zíral na policajtův tajný východ a modlil se, aby zůstal muž stát hned za ním. Jenže k čemu to bylo dobré, když potřebovali dostat především Seokjina? Nemohli kosit jeho chlapy jednoho po druhém jako klasy obilí. To prostě nešlo. Takže jsem v podstatě oběť, napadlo Taeho a sklonil hlavu. Park vlastně jen čeká, kdy ho mafiáni definitivně dorazí, aby mohl jít zase o dům dál. A Kookovy kecy o tom, jak je důležitý korunní svědek, byly jen milosrdné lži.

Tae se ani nestihl pořádně politovat. Sotva se párkrát nadechl a zakroutil hlavou, aby si procvičil krk, do skladiště se hlavním vchodem vřítili ti dva.

„Tak co? Už sis vzpomněl?“ pustil se do něj ten menší nemilosrdně a na úvod přidal ránu pěstí do brady. „Nemáme na to celý den,“ dodal, než ho ten druhý, vyšší napodobil. A to se Taemu hlava otočila do strany, div že si nezlomil vaz.

„Jdě-te-oba-do-pr-de-le!“ zaštěkal Tae vztekle, protože přesně to v něm první údery po odpočinku vyvolaly. Vztek! Věděl, že to tak nebude napořád, ale momentálně, kdyby měl volné ruce, tak by oba něco viděli.

„Ale ale, my se zlobíme,“ utahoval si z něj korejský bodyguard. Ten druhý toho moc nenamluvil. Spíš za sebe nechal jednat pěsti.

„To si kurva piš, že se zlobím. Nic ze mě nevytáhnete, protože nic nevím. Takže mě prostě zabijte, ať už to máme za sebou,“ vyzval ho Tae statečně a kupodivu se mu podařilo v obou mužích nakrátko vyvolat údiv. Zrovna když se ten vyšší napřahoval k další ráně, hlasité vyzvánění telefonu mu v tom zabránilo. Menší muž vytáhl svůj mobil z kapsy a podíval se na displej.

„To je šéf,“ oznámil kolegovi bojácně. Bylo jasné, že má strach hovor přijmout. Neměl pro šéfa dobré zprávy, když doteď z Taehyunga nic nevymlátili.

„Měl bys to vzít,“ radil mu Tae posměšně. Gorila ho zpražila vražedným pohledem a zmáčkla příslušné tlačítko.

„Šéfe?“ zahlásil muž odhodlaně do mobilu. „Ne, ještě nic nemáme. Nechali jsme ho vzpamatovat z večerní nakládačky a teď začínáme na novo,“ vysvětlil muži na druhé straně. Tae bedlivě pozoroval jeho obličej a hlavně reakce na to, co mu boss řekne. A jistě to nebylo nic hezkého, protože Korejec se tvářil opravdu zděšeně. „Jo, neboj se, šéfe, máme to pod kontrolou. Jsem si jistý, že začne brzy mluvit. Už mele z posledního,“ zalhal a Tae se málem začal smát nahlas, kdyby mu ten druhý nedal další pěstí do obličeje. Než na něj stačil zařvat, menší mafián ukončil hovor a schoval přístroj do kapsy.

„Takže. Jestli do deseti minut neřekneš něco smysluplnýho, mám ti zlomit nohu. A prý by ti mohlo rozvázat jazyk jedno jméno. Yoongi,“ řekl muž a Taemu konečně sklaplo. Nechtěl se úplně vzdát, ale podvědomě pořád doufal, že už mu bratrem znovu vyhrožovat nebudou.

„Neznám takové jméno. Kdo je to?“ dělal hloupého.

„Prý tvůj bratr. A co víc, přijel tě do Soulu vysvobodit. Hlupák,“ rozchechtal se Korejec na celý sklad. Tae rychle zamrkal, protože se mu do očí začaly tlačit slzy. Co to proboha Yoongi udělal? A kdo mu dal vůbec vědět, že má problémy?

„Kde je teď?“ zeptal se netrpělivě.

„Se šéfem. Takže jestli nezačneš mluvit, tak to tvůj bráška brzy odnese,“ ušklíbl se chlap zlomyslně. Tae prostě nevěřil jedinému jeho slovu, jenže co když mu nelhal? Vážně chtěl zpochybňovat možnost, že za ním Yoongi přiletěl, aby ho vytáhl z průseru?

*

Jimin se opřel zády o plechovou stěnu a zhluboka do sebe natáhl vzduch. Tak tohle je tedy pořádný malér, pomyslel si. Taehyungův bratr přiletěl do Soulu, aby bratra zachránil. JK měl před Namjoonem mlčet, protože tím akorát rozehrál dost nebezpečnou hru. Navolil na telefonu jeho číslo a raději přešel od skladu do bezpečné vzdálenosti, aby ho nikdo neslyšel. Na druhé straně to vyzvánělo dlouho. Snad se Kookovi nic nestalo.

„Eh, no?“ vyhrkl po chvíli JK a Park si hlasitě oddechl.

„Co se děje? Víš, že je Yoongi v Koreji?“ spustil na parťáka.

„Ano, vím to. Zrovna na něj koukám,“ opáčil Jungkook a tiše se zasmál. „Seokjin zrovna odešel. Za chvilku se vrátí, ale nemá naštěstí sebemenší podezření. Nechal mi Yoongiho na starost…“

„Namjoon se musel zbláznit,“ zavrčel Park. „Co ho to napadlo, dát vědět jeho bratrovi?“

„Protože si vyčítá, že v tom Taehyunga nechal samotného. Kvůli sobě a samozřejmě dětem,“ vysvětlil Kook.

„Fajn a jaký máš teď plán?“

„Zatím nevím, ale tvůj je, udržet Taehyunga naživu a pokud možno, aby už mu ti dva neubližovali…“ doporučil Kook Jiminovi.

„To se ti snadno řekne. Nemůžu tam vtrhnout. Mají příkazy od Seokjina!“ protestoval policajt.

Kook se ohlédl po muži, který seděl bez zájmu na židli před Seokjinovým stolem a přivřel oči. Nepředstavoval si Taehyungova bratra takhle, ale vzhledem k tomu, jak statečně se Tae posledních 24 hodin držel, by mohl svou představu přehodnotit. Na první pohled raper a producent v jednom působil jemným dojmem, byl i menší než on, ale něco měl v očích. Hlavně bojovnost. Ano, tenhle člověk byl přesně ten typ, který se jen tak něčeho nezalekne. Kooka ale napadlo, že má možná s podobnými lidmi vlastní zkušenosti. Copak nebylo Los Angeles mekou americké mafie?

„Dobře, hlavně buď opatrný. Právě teď se pokouším Seokjina přesvědčit, abychom se tam vrátili. Tak jenom nějak vydržte. Oba!“

„Už ho začali znovu mlátit. Zatím je vzteklý, ale obávám se, že se to brzy změní,“ obeznámil ho Jimin s průběhem výslechu ve skladišti. Zrovna když se JK nadechl, aby kolegu znovu povzbudil, na druhé straně se ozval výstřel.

„Jimine?“ oslovil muže, jenže v repráčku to najednou zachrčelo a pak následovala další rána. „Parku, kruci, co se to tam děje?“ štěkl do telefonu.

„JK,“ uslyšel své jméno slabým Jiminovým hlasem. „Pohni…“ dodal druhý muž a pak už bylo ticho. Kook se snažil jeho jméno zopakovat ještě několikrát, ale nikdo už mu neodpovídal. Zděšený se znovu ohlédl po Yoongim. Nepřipouštěl si, co se asi ve skladišti stalo, nebo ne hned, ale co si připustit musel, byl fakt, že teď už půjde o minuty, ne-li vteřiny.

„Je můj bratr v pořádku?“ zeptal se zamračený raper. JK sklonil hlavu a nakrčil mrzutě čelo.

„To netuším,“ povzdechl si, uvědomuje si, že víc než zlost cítí zoufalství. 

**********************

No, co k tomu dodat? Asi už bude brzy konec...

Tak zatím, miláčkové 😉

Extasy💜