Make It Right /Taehyung x Namjoon/ VMon ✔️

/ 32 /

Taehyung ztratil vědomí. Když se pak probral, napadlo ho, že muselo utéct spoustu času. Cítil, že má na obličeji nová zranění. Přes zaschlou krev tekla čerstvá, která se mísila se slzami a bolest celkově se znásobila. A to si Tae myslel, že víc už nevydrží. Muži ze Seokjinovy ochranky na něj mluvili, ale slyšel je zkresleně. Jen tušil, že se ho ptají, s kým mluvil, co všechno řekl a tak to bylo pořád dokola. Už ho napadlo, jestli by si taky neměl někoho vymyslet, jako Jungkook, jenže mu to vůbec nemyslelo. Jeho mozková kapacita byla na nule. Jakmile se ho zeptají na něco, na co zná odpověď, určitě se přestane kontrolovat. Bohužel ve skladu nebyla žádná okna, aby zkusil odhadnout, jestli je venku ještě světlo. V jednu chvíli přepadl i se židlí na bok, takže si narazil rameno. Fňukl a popotáhl. Z pachu vlastní krve se mu udělalo špatně a obrátil žaludek, jenže protože jedl naposledy minulý večer, vyšly z něj jen žaludeční šťávy.

„Trochu si odpočineme. Měl by nabrat nějaké síly na další kolo," podotkl korejský poskok. Ten druhý, vysoký mu dal přikývnutím za pravdu. Tae uviděl před očima hvězdičky, jakoby ho praštili do hlavy. Pak opět upadl do mdlob.

*

„Řekni mi, že něco máš. Nějaký pořádný plán. Protože ten kluk už to moc dlouho nevydrží," láteřil Park do telefonu zběsilým šeptem. „Seokjin na něj zavolal SJe, divím se, že ještě žije,"

„Kruci, SJe?" zhrozil se Jungkook na druhém konci linky.

„Jo, vypadá to na fakt hodně dlouhou noc. Co Chul? A Jin? Vrátil se do klubu?" vyzvídal Jimin.

„Neviděl jsem ani jednoho z nich. Podařilo se mi Chula přesvědčit, že se o Yunmina postarám, skočil na to, ale pak už jsem ho neviděl. Kdy Seokjin odjel?"

„Už to bude několik hodin. Dávno musí být zpátky v Soulu. Právě teď si dávají Eun a SJ pauzičku. Počítám, že se půjdou vyspat do auta a ráno budou pokrčovat, až se z toho Taehyung trochu vzpamatuje. Nemůžu tu být celou noc, ale nechci ho tu nechat samotného. Kde může být Seokjin?" Přemýšlel Park. I Jungkook se zamyslel. Momentálně řešil, kde najít nějakou vhodnou mrtvolu, kterou by vydával za údajného Choi Yunmina. Zrovna chtěl zavolat známému koronerovi, když se ozval Jimin.

„Podívám se po něm. Ale nelíbí se mi to. Prosím dohlédni na Taehyunga, slíbil jsem Namjoonovi, že se mu nic nestane..." povzdechl si JK.

„Měl jsi mu říct dávno pravdu o tobě a Kiseok. Až se to dozví, zase bude zklamaný!"

„Kdybych byl policajt jako ty, řekl bych mu to, ale víš, že jsem přece jen v trochu jiné pozici," odmítl Kook a víc to nehodlal řešit. Tahle věc prostě nebyla na programu dne. A dlouho ještě nebude.

„Jak chceš. Tak zatím," ukončil Jimin rychle hovor a schoval telefon do kapsy.

Ani se moc nedivil, když po nějakých pěti minutách, co bedlivě poslouchal každé šustnutí, vyšli ze skladu ti dva a zamířili do auta, kde si sklopili opěradla a chystali se spát. Jimin obešel skladiště z druhé strany, kde předtím našel jedny méně nápadné dveře, naštěstí odemčené a vkradl se dovnitř. Našel Taehyunga zkrouceného na židli, stále přivázaného a podřimujícího. Poplácal ho po tvářích a tiše na něj promluvil. Druhý muž si dal na čas, než otevřel jedno oko a unyle jím prohledal prostor kolem sebe, pak se zastavil na Parkově obličeji.

„Kde to jsem?" zasípal zlomeným hlasem. Jak na druhého muže přivřel oči, v tu chvíli ho asi teprve zaostřil a přiřadil k místu, na které se ptal. „Aha..." špitl bez špetky nadšení, že na to přišel a sklonil hlavu. „Už bude konec?" zeptal se.