Make It Right /Taehyung x Namjoon/ VMon ✔️

/ 19 /

Byl to sice jeden polibek, ale doprovázen mnoha dalšími úkony. Tae zareagoval v první chvíli tak, jak by zareagoval každý, kdo na něco takového čeká devět let. Dychtivě se na Namjoona natiskl a zpřístupnil mu svá ústa, objímaje ho kolem ramen. Ani druhý muž nezůstal pozadu, však si začal, jen byl o něco odvážnější. Chytil Taeho za zadek a namáčkl si jeho klín na svůj. Když se s ním přetočil ke zdi a uvěznil ho pod sebou, mladší muž zaklonil hlavu a nechal se políbit na krk. Jenže bylo tohle přesně to, co chtěl? Takhle rychle? Takhle náhle? Bylo zjištění pravdy pro Namjoona impulsem, aby se začal chovat důvěrně?

Samozřejmě Tae chtěl, aby se mu Namjoon znovu otevřel, jen na to asi nebyl úplně připravený. A pořád se topil v problémech, do nichž nemohl svou bývalou lásku a jeho rodinu namočit. Kdyby jen city, jež v sobě před lety násilím zadupal, nechtěly tak zoufale ven a být znovu oživeny.

„Joonie, n-ne..." zašeptal a jemně do druhého muže strčil. Namjoon jeho pobídku samozřejmě pochopil, ale tvářil se zmateně.

„Jdu na to moc rychle, Tae?" zhrozil se.

„Ano... tedy ne, promiň, ale jsou... jsou tu děti. Kdyby nás spolu viděla Haneul..."

„Už nás spolu viděla, na fotografii a vysvětlili jsme jí, že jsme se měli rádi," odporoval mu starší.

„To není totéž. Jestli... eh... vážně to chceš? Vstoupit do stejné řeky znovu? Se mnou? Ty víš, co se stane, pokud to necháme zajít dál. Zase pro tebe ztratím hlavu..." podíval se mu Tae nešťastně do očí. Namjoon se ale pousmál.

„Já už ji ztratil, Tae a jestli máš strach, že za to může vysvětlení toho, co se na univerzitě stalo, tak tě snad uklidním. Od chvíle, co jsi mi znovu vstoupil do života, na tebe myslím a naplno vnímám tvoji přítomnost. Rozdíl je v tom, že už na tebe nejsem naštvaný, ale i kdybych pořád byl, vím, že bych tě i tak políbil. Možná ne teď, ale udělal bych to." Muž se vrátil do Taeho osobního prostoru a pohladil ho po tváři. „Tolik jsi mi chyběl, baby. Omlouvám se, že jsem tomu dopisu uvěřil, že jsem ho nechal, aby mě zmátl. Omlouvám se, že jsem šel kupředu jako beran a nechtěl se ohlížet zpět..."

„Ne, Namjoone, to poslední co chci, je, aby ses za něco omlouval. Copak bys chtěl změnit posledních devět let?" Tae kývl hlavou k obývacímu pokoji, což mluvilo za vše. Namjoon zavrtěl hlavou.

„Samozřejmě, že ne. Jde o to, že moje city k tobě tu vždycky byly a budou," poplácal se dlaní na hrudi. „Můžeme tedy začít od začátku? Zapomenout na minulost a pracovat s tím, co cítíme teď?" požádal Taeho s až nepřirozeně vážnou tváří. Mladší sklonil hlavu a bojoval s touhou se šťastně usmát. Srdce mu rezonovalo v hrudi radostí a dojetím. Namjoon nebyl muž do větru. Neměl v povaze odskočit si k sousedovi pro bezvýznamný desetiminutový zážitek. Pokud mluvil o citech, myslel to vždycky vážně.

„Co myslíš, že cítím já?" špitl Tae. Druhý muž mu zvedl bradu a palcem ji pohladil.

„Nevím, ale prosím tě, abys mě to nechal zjistit." Aniž by čekal na Taeho odpověď, znovu se přisál k jeho rtům a žádostivě mu zmáčkl pas. Ještě že se Haneul ohlásila voláním svého otce dopředu, jinak by je opravdu našla v choulostivé pozici. Namjoon od Taeho odstoupil a s pozvednutým obočím čekal, až dcera vtrhne do předsíně. Mladší muž si zatím urovnal tričko.

„Tati, dovařila se rýže. Cvaklo to," oznámila oběma dospělým a nezapomněla je obdarovat významným pohledem.

„Super, tak to půjdeme dodělat," rozhodl Namjoon, jenže dcera se mu postavila do cesty.

„Co jste tu dělali?" chtěla vědět. Zvědavka jedna, napadlo Taeho.

„Povídali jsme si," řekl otec pohotově.