Make It Right /Taehyung x Namjoon/ VMon ✔️

/ 20 /

Tae se obával dne, až Namjoon přinese peníze na splacení jeho vymyšleného dluhu a bohužel se onen den dostavil tak brzy, že netušil, kam se zatím poděly ty uplynulé. Nikam z bytu nemohl, takže stále zůstával, i když si každý večer před usnutím říkal, že ráno už by tu neměl být. Jenže to by se s ním každý večer Namjoon nesměl loučit způsobem, jež Taeho pokaždé dostal do kolen a vždy o kousek víc nahlodal jeho odhodlání a posílil touhu. Bylo až nepředstavitelné, že se mezi nimi nic důvěrnějšího nestalo. Vlastně ani nemohlo, když se kolem nich neustále motaly obě děti, takže došlo jen na pár polibků a obětí. A možná právě to Taehyunga stále drželo u Namjoona. Podvědomě, nebo snad i vědomě chtěl víc. Navzdory nebezpečí, jež pro druhého muže a jeho rodinu znamenal, si nedokázal představit, že by odešel bez obnovení důležité vzpomínky, jakou byla úplná intimita. Nepotřeboval Namjoona poznávat, však ho znal velice dobře a muž se ve své podstatě nezměnil, jen dospěl a zvážněl. Potřeboval navázat tam, kde před devíti lety nedobrovolně skončili, prostě pokračovat dál a snažit se nemyslet na to, že jsou oba starší a svá nejlepší léta mají za sebou. Co na tom záleželo, když byli zase spolu, obohaceni o dvě roztomilé děti, které by si nejspíš pořídit nemohli, pokud by spolu kdysi zůstali?

Proto Taeho polilo horko, když jednoho dne Namjoon přinesl domů potřebnou sumu peněz pro splacení jeho dluhu. Ptal se ho, kam ji chce odnést a kdy a Taehyung mu to v tu chvíli nebyl schopný říct. Protože tak nějak doufal, že na to Namjoon snad díky jejich sbližování zapomene a tak si nepřipravil žádný záložní plán ani vhodnou lež.

Následující den opět Dae zůstal se strýčkem Taehyungem doma. Namjoon se každé ráno druhého muže zeptal, jestli má zavolat chůvu a Tae to jako vždy odmítl. Následoval téměř stereotypní program. Sledování pohádek, hraní s Daeho hračkami, příprava oběda, svačiny...

Dnes si ale při skládání kostek Tae všiml, že je chlapec ospalý. Antibiotika už nebral, ale pořád to bylo malé dítě, které potřebovalo dostatek spánku, nebo si to tak momentálně přál. Když se mu ho podařilo v jeho pokoji uspat, vrátil se do obýváku a sedl si na pohovku, oči přišpendlené na sportovní tašce na komodě, kterou tam předchozí večer Namjoon položil. Za celou dobu se dovnitř nepodíval, ale mohl vsadit svůj život, že v ní je sedm milionů wonů. Nakonec Namjoonovi slíbil, že to vyřeší během dne. Že poprosí Jungkooka, aby Daeho na chvilku pohlídal a peníze mezitím odnese lichváři. Bohužel se nejen bál do tašky nahlédnout, ale i se k ní jenom přiblížit. Jenže něco udělat musel. Namjoon ji tu nesměl po návratu z práce najít.

Nakonec Tae sebral odvahu a zvedl se. Tašku vzal a rozhlédl se po pokoji. Pak ji odnesl do předsíně a otevřel jednu z vestavěných skříní. Vyzkoušel nejprve horní polici, ale tam se mu taška zdála příliš nápadná, tak ji po krátkém zvážení vsunul na dno, kde nebyla díky dlouhým Namjoonovým kabátům vidět. Nato dveře zavřel a zase otevřel, jestli si jí na první pohled všimne. Výsledek ho prozatím uklidnil, bylo ale nutné ještě zneužít Jungkooka, kdyby se Namjoon náhodou ptal, jestli za Taeho hlídal chlapce.

To poslední, co Taehyung chtěl, bylo navštívit Namjoonova souseda a svého příležitostného milence v jednom. Nemohl ale nechat nic náhodě, ve kterou až posedle věřil. Nejprve zkontroloval Daeho, zda pořád spí a poté se vydal zaklepat na dveře Kookova bytu. Tak nějak doufal, že by nemusel být doma. Pak by mohl tašku zase vyndat a Namjoonovi říct, že neměl pro Daeho hlídání a zkusí peníze předat další den. Získal by aspoň nějaký ten čas navíc. Bohužel k jeho smůle se dveře po pár vteřinách otevřely a za nimi se objevila usměvavá mužská tvář, jejíž očividný optimismus donutil Taeho těžce polknout.

„Ahoj, Tae. Rád tě vidím. Už je to pár dnů... Jak se máš?" vyptával se Jungkook vesele. Tae se ohlédl k Namjoonově bytu - jen pár vteřin se na ten úsměv nedívat, aby zase našel ztracenou kontrolu a zase se vrátil do původního postoje.