Make It Right /Taehyung x Namjoon/ VMon ✔️

/ 10 /

Tae nečekal, že si Namjoon všimne oslovení, které používal na univerzitě. Bylo pro něj stejně přirozené vyslovit ho, jako kdysi. A jak jinak v něm Namjoonovo pozastavení se nad důvěrným jménem, kterým mu asi nikdo jiný neříkal, tedy možná jeho žena, vyvolalo vlnu paniky. A taky se na něj Namjoon tak divně díval, co se vrátil dnes z práce. Upřímně, Tae měl pocit, že včera ho spíš přehlížel. Záměrně. Díval se na něj sice, ale byl to takový ten pohled, jakým vás jiní lidé sledují jakoby skrz. Ne že by to bylo něco příjemného samozřejmě, ale vzhledem k jejich společné minulosti se takovému přístupu nedivil. Jenže během dne se muselo něco stát, protože teď už se Namjoon nedíval skrz, koukal přímo do něj. Sledoval ho a plně vnímal. A přemýšlel o něm. A Tae by si za takové myšlenky nejraději nafackoval. Ať už s pohledu druhého muže vydedukoval cokoliv, nesmí ho to zajímat. Jelikož tu bude jen pár dnů, vyspal se s Jungkookem, s Namjoonem už to skončilo dávno a v první řadě měl na krku pořádný malér.

„Strejdo?" vytáhla ho Haneul ze zamyšlení. Trhl hlavou a podíval se na ni. A usmál se, aby zamaskoval svou nervozitu.

„Ano, Haneul?"

„Co děláš?" zeptala se dívka a Tae pozvedl nechápavě obočí.

„Učím se s tebou," opáčil nejistě.

„Myslím, co děláš za práci? Taťka chodí každý den do práce. Dospělí přece musí pracovat, aby měli peníze, ale ty jsi tu byl celý den. Máš dovolenou?" zajímala se. Nebyla v tom žádná provokace, jen upřímnost, což Taeho nepřekvapilo. U dítěte. Děti prostě takové jsou. Rýpou, aniž by tím mysleli něco špatného.

„Vlastně ano. Mám takovou delší dovolenou..."

„A když nemáš dovolenou, tak kde tedy pracuješ?" naléhalo dítě zvědavě. Mělo ho napadnout, že bude mimo upřímnost i dost všímavá.

„No, já... dělám něco podobného jako tvůj táta. V jedné firmě," zalhal. O nic přece nejde. Brzy odsud odejde a pravý zdroj obživy si musel nechat pro sebe. Byl si jistý, že by to Haneul přijala s nadšením, protože jeho práci by asi chtěly dělat všechny děti, ale až moc se vztahovala k jeho problémům.

„Takže v kanceláři?" ujišťovala se dívka.

„Přesně tak. Je to trochu nuda," ušklíbl se Tae. „Ale tvého tátu to baví, vymýšlí přece reklamy, to je krásná práce," dodal. Nic víc o Namjoonově zaměstnání nevěděl. Jen že vede malou reklamní agenturu. A pokud si dobře vzpomínal, už na škole si rád hrál s grafickými programy. Naproti tomu Tae o svém vysněném oboru vlastně nikdy moc nemluvil. A definitivně se rozhodl až v posledním semestru. Musel si pak ještě dodělat pár let specializace, ale nebyla chvíle, kdy by svého rozhodnutí litoval.

Ano, dokázal si představit, jak by Haneul reagovala, kdyby jí pověděl, že je veterinář. Že posledních pět let strávil víc času se zvířaty než s lidmi. Tak strašně moc to miloval, ale vrátí se k tomu ještě někdy? Momentálně to neviděl moc valně.

„A nechtěl bys dělat něco jiného?" nepřestávala se Haneul vyptávat. Tae se její vytrvalosti zasmál.

„Někdy to prostě nejde, víš? Zkrátka děláš, co zrovna musíš. Ale pořád jsem dost mladý, jako tvůj taťka a mám ještě čas to změnit. Co bys chtěla dělat ty, až budeš velká?" převedl raději řeč na ni.

„Hmm..." děvče se zamyslelo a obrátilo oči ke stropu, aby svému přemýšlení dodalo patřičnou dramatičnost.

„Líbí se mi šaty, tak budu asi módní návrhářka," vyhrkla nakonec a opravdu se při tom tvářila důležitě.