Make It Right /Taehyung x Namjoon/ VMon ✔️

/ 25 /

Taehyung počkal, až Namjoon usne a pak se vykradl z ložnice do obýváku. Nabídku, spát v jedné posteli přijal rád, z pohovky přece jen trochu bolela záda, jen si nebyl jistý, co tomu řeknou děti. Haneul byla pořád dost malá na to, aby se ve škole prořekla, že její táta a strýček spí v jedné posteli. Chápal mužovu euforii, vždyť Namjoon žil poslední dva roky v celibátu, zakazoval si podlehnout znovu citům, když truchlil pro svou ženu, proto Tae jeho nabídku přijal, ale i tak usoudil, že bude lepší, když ho Dae ráno najde tam, kde vždycky. Budou na to muset děti zvykat postupně... pokud bude vůbec příležitost.

Jak tak ležel na gauči s rukou pod hlavou a pozoroval tmavý strop, jejž zdobilo pár pravidelných čar umělého světla pronikajícího mezi žaluziemi, vrátil se mu do mysli Jungkook a jeho náhlý odchod. Doufal, že se to netýkalo jeho, ale ve skrytu duše tomu nevěřil ani za mák. Právě on byl teď hlavním bodem na programu soulské mafie, která ho naháněla, kde mohla. A to už několik týdnů. Jen tak by to nevzdali.

Protože se mu nedařilo znovu usnout, posadil se a pohlédl ke dveřím do předsíně. Třeba už se JK vrátil, napadlo ho a opatrně vstal. Potichu došel do předsíně, vzal si klíče a vykoukl na chodbu. Pak přistoupil ke dveřím Kookova bytu a jemně na ně zaklepal. Otevřely se téměř okamžitě. A aby toho nebylo k Taeho překvapení málo, druhý muž ho rovnou chytil za tričko a vtáhl dovnitř.

„Co tu děláš?" zavrčel, což vyznělo fakt hrozivě, ještě když se na Taeho mračil.

„J-já... potřeboval jsem vědět, proč jsi odešel..." vyhrkl Taehyung po pravdě. Ještě že s Kookem mohl být sám sebou. Nebo prostě alespoň s někým. Mladší ho pustil a odstoupil od něj. Ruce si založil na prsou, jak míval ve zvyku a chvíli jen mlčky studoval Taeho tvář.

„Udělali jste to?" zeptal se příkře. Druhý muž nechápal, o čem mluví.

„A co?"

„Ty víš co!" štěkl JK a v ten moment to Taemu došlo. Nasál do sebe nosem vzduch a zatvrdil se.

„To není tvoje starost," ohradil se, jenže Jungkook se zasmál, jako kdyby řekl vtip století. Smích to samozřejmě nebyl upřímný, ale měl druhou stranu znejistit, což se povedlo.

„Je to moje starost. Jestli to Namjoon udělal, po dvou letech celibátu, musí mu na tobě záležet. A co myslíš? Jak přijme to, že mu zase někdo blízký odejde, nebo dokonce umře?" vysvětlil Jungkook, jakmile se uklidnil. Tae netušil, co na to říct.

„Budu se snažit neumřít," pokrčil rameny.

„Tak to ti přeju hodně štěstí. Do dvaceti čtyř hodin tě musím předhodit Seokjinovi... pardon, do dvaceti hodin," opravil se hned Jungkook, zatímco druhý muž na něj zíral nevěřícným pohledem.

„Cože?" vydechl.

„Slyšel jsi dobře, Taehyungu. Šéf chce výsledky. Nechal zabít Parka Hjonhiho..."

„Prosím?" Taehyungova dlaň vyletěla k jeho hrudníku a tam se připlácla, jakoby to mohlo na jeho chvilkovou slabost pomoct. Svalil se na pohovku, civěl do neurčita a rotující myšlenky v hlavě se pokusil nevnímat, jenže zbytečně. „Hjonhi ne, Bože..." špitl zlomeně, než se na Jungkooka podíval. „Co se stalo s jeho psy?" zeptal se, pečlivě ovládaje svůj hlas, aby ho udržel alespoň v neutrální hladině.

„Jsou v bezpečí. Odvezl jsem je do útulku za městem. Patří nějaké..."

„Inkwon," doplnil ho Tae pohotově. JK tleskl a ukázal na něj prstem.

„Přesně. Jasně, že ji musíš znát, jsi s útulkama v kontaktu, ne? A u Inkwon je schovaný i tvůj pes, hm?" Jungkook to pomalu nedopověděl a už měl Taeho ruku pod krkem.