everyone is shipped with everything •gxg kpop oneshots•

egoist ; hyesoul

Jinsoul si rozespale protřela oči prsty. Ruce vrátila zpět do svého klína. Zhluboka vydechla a pokračovala ve sledování mladší černovlásky jak natáčela taneční scénu ve svém sólovém videoklipu. Spokojeně se usmívala. Oční víčka jakoby byla těžší a těžší ale Jinsoul je tak moc nechtěla zavřít. Ze všech sil držela oči otevřené. Byla tak strašně ráda že mohla s Hyejoo spolupracovat, byla nepopsatelně šťastná. Brala to jako příležitost se s ní ještě více sblížit. Začala se topit ve svých vlastních myšlenkách. Samozřejmě že se všechny točily jenom kolem ní, kolem Olivii Hye. Šestnáctileté slečny, ke které Jinsoul cítila tolik věcí.
Promnula si rty a z přemýšlení ji vytrhnulo náhlé zastavení hudby. Vypadá to, že je tato scéna u konce. Jinsoul se hned narovnala na židli a netrpělivě vyčkávala na onu sólistku. Už ji viděla jak opouští přítomnost manažera a ostatních tanečnic. Jakoby se jí zastavilo srdce, když viděla jak se černovlásce po tváři rozlil široký úsměv. Chtěla vstát ze své židle, už se chytila opěradel, a jít jí naproti když v tom si uvědomila, že Hyejoo nemíří za ní. Místo toho doběhla k jiné slečně, která připomínala králíčka a také se na natáčení podílela. Jeon Heejin. Olivia jí ihned padnula do náruče. Jinsoul poníženě zadržela dech a přikryla si oči dlaní, aby se na nic kolem sebe nemusela dívat. Chtěla se hanbou propadnout. Jen slyšela jak Hyejoo na Heejin mluví a stěžuje si jak už je unavená a že se těší domů. Nejstarší dívce se do očí ihned nahrnuly slzy. Sama sebe se uvnitř ptala proč vlastně brečí. Má strach? Má strach z toho, že by ji Hyejoo odmítla, nebo z toho, že nikdy nenastane ta správná chvíle? Prsty si přitlačila na oční víčka aby slzy zahnala.
Postavila se na nohy a ještě si do rukávu utřela nos. Bylo dost viditelné, že plakala. I hlavní hvězda večera si všimnula. Vydechla a už proti blondýnce vykročila, že ji půjde utěšit. Členové štábu ji ale nepustili. Hned jí odvedli do šatny, že prý mají málo času a že je pozdě, pokračovat se bude zítra. Hyejoo nezbylo nic víc, než se dívat jak jí Jinsoul mizí z očí.
Jinsoul odešla do šaten společně se zbytkem štábu a také Heejin nedlouho po nich.
"Son Hyejoo, můžeš jít sem dopředu." řekl řidič. Všechny tři dívky stály v zástupu personálu před černou dodávkou, která je zaveze domů.
"Chci sedět vzadu, nedělá se mi vepředu dobře." zalhala Olivia svým dětským hláskem. Řidič chvíli debatoval s manažerem, že která bude tedy vepředu. Nakonec se nabídla Heejin, řekla něco ve stylu, že do toho nemůžou Hyejoo nutit a bla bla. Jinsoul jí neposlouchala. Zlobila se. Zlobila se na ni hodně. I když hluboko v mysli věděla, že mladší za to nemůže.
Ještě než Jinsoul vlezla dovnitř do dodávky si venku sundala bundu, kterou uložila za sedadla, jelikož by jí na klíně překážela. Posadila se a zavřela za sebou dveře, na které si následně položila loket a o pěst si podepřela tvář. Nechala si na hlavě kšiltovku, která bránila přístup k její tváři společně s dlouhými světlými vlasy. Heejin seděla vepředu a Olivia Hye se posadila na levou stranu vzadu, k Jinsoul. Mezi nimi bylo stále jedno volné místo. Jinsoul počkala až řidič vůz nastartuje a jestli ještě něco řekne. Když se nic dál nedělo, izolovala se svého okolí sluchátky. Pustila si hudbu hlasitěji než obvykle s úmyslem nakonec usnout a zbavit se všech těch myšlenek, které se jí v hlavě točily jako na kolotoči.
Hyejoo se schválně posadila k Jinsoul. Chtěla se dozvědět proč ve studiu plakala. Tížil ji špatný pocit viny. Chtěla dívku oslovit ale všimla si že od začátku jízdy nereaguje. Z úst jí vyšel tichý vzdech. Dívala se na svoje prsty, se kterými si hrála ve svém klíně. Její stále dětská stránka dostala nápad. I přesto že byl nadmíru dětinský, rozhodla se ho uskutečnit.
"Unnie" pošeptala, i když věděla, že ji Jinsoul neuslyší.
Jinsoul sebou škubnula když ucítila jak se jí někdo dotýká. Vymrštila hlavu od okénka a svou reakcí dotyčného útočníka taktéž vyděsila. Aby Olivia získala její pozornost, vsunula jí dva prstíky do díry na stehně v kalhotách. Potom co sebou taky leknutím trhnula se začala sladce smát. Zase svou ruku vrátila k sobě.
"Omlouvám se, unnie." řekla.
Jinsoul viděla jak se její rty pohybují a nakonec zůstávají v krásném úsměvu. Překvapeně zamrkala a vytáhla si z uší sluchátka, která si nechala v dlani a svírala je.
"Chtěla jsem ti jenom říct.. vážně ti to dneska šlo." šeptla k ní Hyejoo. V hlase jistá nejistota ale upřímnost. Celý tělem se k ní přitom naklonila. Jinsoul se k ní automaticky taktéž naklonila i když nedokázala v hlavě zpracovat dívčina slova. Podepřela se rukou o prostřední sedačku a ani si neuvědomila, že položila ruku na tu její.
"Awh" zakňučela Jinsoul a své rovné obočí vytáhla směrem nahoru, jak to u ní bylo proslulé. Vyšpulila přitom spodní ret. Nad tím se musela Hyejoo znovu zasmát a její tváře nabraly nenápadný růžový odstín. "Nebyla jsem zase tak dobrá.. přece jen, tohle je hlavně o tobě. Jsi úžasná." snažila se z toho Jinsoul vymluvit. Zároveň chtěla mladší povzbudit. Olivia začala rudnout ještě víc, taktéž blondýnka vedle ní. Zase se tělem vrátily ke dveřím ale ruce nechaly na místě. Bylo mezi nimi ticho.
Hyejoo očima sjela Jinsoul od tváře dolů po paži až na její ruku, která ležela na její vlastní. Opatrně stočila dlaň kolem jejích prstů a stiskla ji. Zase se začala dívat z okénka ven, na míhající se světélka, jakoby vůbec nic neudělala.
Sotva co dorazily domů, Heejin vyskočila z auta jako první. Hned si to štrádovala k Hyejooiným dveřím aby jí nabídla pomocnou ruku, až bude vylézat. Dveře se sice otevřely ale Olivia na její nastavenou ruku jen překvapeně vykulila oči. Krátce se zasmála a obešla ji. Jinsoul si sebrala svou bundu a přehodila si ji přes předloktí. Byla oblečená v upnutém černém tričku, které perfektně obepínalo její křehké tělo. I přes slova personálu se do bundy neoblékla. Hyejoo k ní rychle došla aby mohla jít po jejím boku.
Po těch několika dnech co spolu strávily ve studiu, ji začala starší přitahovat. Obdivovala ji. Byly s Jinsoul dost odlišné, chováním, stylem i schopnostmi. Hyejoo si přála být jako ona. Věděla, že Jinsoul je silná a sebevědomá umělkyně.
"No hurá, už jsme si myslely že nikdy nedorazíte." protočila Sooyoung očima, když přišla do předsíně. S rukama skříženýma na prsou dívky pozorovala jak se vyzouvají. Heejin ji pozdravila a obešla jako první. Pak i Hyejoo. Jinsoul Sooyoung zastavila. Natáhla před ní paži a druhou rukou jí z hlavy sundala čepici. Povzdychla si. "Jsi úplně bledá." zabručela. Byly si s Jinsoul blízko, vždycky na ní poznala co se stalo. Starostlivě se na svou vrstevnici dívala.
"Řekla mi že jsem šikovná."  řekla Jinsoul tiše, potom co sklonila hlavu. Yves si nemohla nevšimnout úsměvu, který se druhé dívce vytvořil na tváři. Poplácala Jinsoul po rameni.
"Jen tak dál" pošeptala jí do ucha než se otočila a odešla.
Jinsoul se usadila na gauči, který už byl obsazený někým jiným. Jeho dva obyvatelé, černovlasé kotě Hyunjin a fialový kaloněk Yerim, nehli ani brvou. Dál slepě koukaly na reklamy, které se promítaly na obrazovce televize. Jinsoul jen vydechla a připojila se k nim.
Ztěžka otevřela oči a ihned ji oslepila záře televizní obrazovky. V místnosti byla všude kolem tma, jen na podlaze byl nepatrný úzký proužek světla, který pronikal dveřmi do chodby. Jinsoul musela usnout, duo, které jí dělalo společnost už šlo též na kutě. Byla tady sama. Zívla si a natáhla se pro dálkové ovládání, aby alespoň přepnula kanál na něco, co se jí nepokusí vymýt mozek. Jak tak přeskakovala z jednoho kanálu na druhý, vůbec nezaregistrovala mlaskání čísi bosých nožek o podlahu. Nečekaný návštěvník obýváku v tuto pozdní hodinu měl na sobě už i pyžamo, skládající se pouze z dlouhého šedivého trička. Černé vlasy měla učesané a hezky se jí vlnily na zádech. Přišla zezadu ke gauči a omotala ruce kolem Jinsoulina krku v objetí.
"Jiwoo yah.." zamručela Jindori. Byla přesvědčena o tom, že je to Jiwoo, která vždycky všechny ráda nečekaně objímala. Tedy, dokud se nepodívala na dívčiny ruce. Jiwoo přece nemá černé nehty. Všechno v ní hrknulo.
Hyejoo si začala spokojeně mručet, když se takto tulila ke starší společnici. Podle toho ji Jinsoul poznala. Vlče si zavřelo očka a stále ji drželo kolem krku.
"Hyejoo," vydechla Jinsoul. Oslovená dívka hned vymrštila hlavu vzhůru, byla odhalena. "Pojď sem" pokračovala starší a nehty přejela po místě na pohovce, na místě vedle ní.
Olivia si povzdychla, styděla se. Obešla tedy gauč a posadila se tam kde unnie chtěla. Otočila hlavu a potkala se očima s těmi, které patřily Jinsoul. Ta se na ni jenom usmála, odhalující své ďolíčky. Omotala paži kolem jejího pasu a přivinula ji k sobě. Ztlumila televizi téměř na minimum a jen poslouchala jak Hyejoo dýchá a jak jim společně nahlas buší srdce. Olivia se po chvilce opřela spánkem o Jinsoulino rameno. Pomaličku opět zavřela oči. Cítila se tak spokojeně. Pohovka jí teď přišla jako to nejvíce pohodlné místo na celém širém světě. Všechno kvůli Jinsoul.