Dragon boy 🐉 [Jimin FF/BTS/BloodyB]

Every end has a new begining

??: "Měli bychom se pro něj vrátit."

??: "Ne, teď je to moc nebezpečné."

??: "Ale nemůžeme ho tam jen tak nechat!"

??: "Nic jiného nám teď nezbývá. Musíme se postarat o zraněného Jimina. Jeho rána se nehojí tak rychle jako obvykle."

??: "Já vím, to bude tím otráveným šípem. Musíme probrat Y/N aby nám řekla, co to je za jed."

??: "Myslím si, že se probouzí sama."

??: "Co?"

??: "Podívej se na její víčka, hýbou se."

??: "Máš pravdu. Y/N? Slyšíš mě?"

Slyším kolem sebe jejich hlasy. Vím, že jsem stále ve snu, stále v transu. Nechci otevřít oči, protože vím, že až je otevřu, tak nebude cesty zpět. Neuvidím Yoongiho nevrlý úšklebek, neuvidím ho se smát, neuvidím ho se starat o jeho nejbližší. I když mi ublížil, tak furt byl pro ně rodina, pro mě taky, zachránil mě a ne jen jednou. Vše mi to došlo. On věděl víc, než se zdálo. Nechci otevřít oči do světa, kde on nebude, protože kdo pomůže Jiminovi po tom co bude následovat? Otevřela jsem pomalu oči a přede mnou stál Namjoon a Jungkook. Usmáli se na mě, ale v jejich úsměvu se značil smutek. Jestli smrt Yoongiho zasáhla tak moc mě, co to teprve udělalo s nimi.

Y/N: "Kde je?"

První věta která opustila má ústa. Neprobrala bych se kdyby tady nešlo o život Jimina. Musím mu pomoct, musím jim pomoct, předtím než odejdu.

Namjoon: "Ještě lež chvilku, Jungkook ti donesl vodu, ta ti pomůže přejít ty účinky spacích bylin."

Y/N: "Dobře."

Napila jsem se vody a pomalu se posadila. Až doteď jsem si nevšimla kde to vlastně jsem. Mou postel obklopovaly kamenné stěny, jako by byly vytesané do skály. Namjoon si všiml mého pohledu a chopil se slova.

Namjoon: "Tohle je jáma. Jáma se nejmenuje pro to, že by to byla díra v zemi, ale proto, že uprostřed této hory je hluboká díra po jejíchž stranách jsou vyhloubené skalní obydlí pro draky. Tohle je náš tajný úkryt a náš nový domov."

Vrátila jsem sklenku Jungkookovi a pomalu vstala. Kookie se mě snažil podepřít, ale odmítla jsem.

Y/N: "Já to zvládnu Kookie."

Kookie: "No když myslíš."

Odstoupil trochu stranou. Narovnala jsem se, nazula si boty a otočila se na Joona.

Y/N: "Kde je Jimin a kde je ten šíp?"

Namjoon: "Pojď za mnou."

Vyšli jsme za dveře pokoje na dlouhou chodu, kterou osvětlovaly jen dvě hořící louče. Šli jsme o dvě patra níž a další chodbou, než jsme došli k něčemu co zdánlivě připomínalo ošetřovnu.

Namjoon: "Jsme tady."

Vešli jsme dovnitř. Uprostřed místnosti ležel Jimin s odhalenou hrudí obrovským rudým šrámem na ní. Kolem něj stál Taehyung, Hoseok a Jin, který mu dával studený ručník na hlavu. Hned co si mě všimli, tak se usmáli. Ihned jsem se k nim rozběhla.

Jin: "Y/N, konečně jsi vzhůru."

Objal mě.

Y/N: "Ano, ale to samé se nedá říct o všech."

Podívala jsem se na Jimina a pak na jeho ránu celou zarudlou stejně jako jeho obličej.

Jin: " Má horečku, v těle má nějaký jed, kterého se nemůže jeho drak zbavit. Museli jsme ho uspat, protože má halucinace."