Dragon boy 🐉 [Jimin FF/BTS/BloodyB]

Proč já?

Našla jsem ten pokoj a vlezla dovnitř, byla v něm tma. Došla jsem k posteli a chtěla si lehnout, ale něčí hlas mě zastavil.
???: Y/N?
Otočila jsem se k původci toho hlasu. Byl to vysoký kluk, celkem pohledný, ale to mě tady už nepřekvapuje.

Y/N: Ty jsi Jimin?
Usmál se trochu, ale pak zase zvážněl, když mu pohled sklouzl na ty obvázané rány.
Jimin: Ano, jsem Jimin. Jak ti je?
Nechápala jsem tu starostlivost v jeho hlase, vždyť mě ani neznal a nebo ano?
Y/N: Jsem na tom dobře, už to ani skoro nebolí a díky.
Podíval se na mě nechápavě.
Jimin: Za co?
Y/N: Za to, že jsi mě zachránil. Nemusel si, ale udělal jsi to. Ikdyž stále nechápu proč zrovna mě, ale i přes to díky.
Začal ke mě kráčet.
Jimin: A proč né zrovna ty? Mimochodem neděkuj, není totiž úplně za co.
Teď jsem byla zmatená já.
Y/N: Možná proto, že už nikdo nejsem a navíc jsem myslela, že už jsem mrtvá, stejně jako moje rodina.
Jiminův obličej potemněl, ale jakmile došel ke mě, tak jeho pohled zněžněl. Pohladil mě po tváři, ale hned se odtáhl.
Jimin: Jsi princezna a vždycky budeš. Měla by sis odpočinout. Nechám tě tady a někdo pro tebe přijde, jak bude večeře.
Jen jsem přikývla a on odešel. Vydechla jsem. Bylo to zvláštní. Celý tento dům a jeho obyvatelé byli zvláštní. Vzadala jsem myšlenky tímto směrem a šla si znovu lehnout. Připadala jsem si jako idiot, že mu okupuju pokoj, ale neměla jsem kam jinam jít. Hned jak jsem si lehla, tak jsem usla.

Jimin POV

Vešel jsem do obýváku, kde byli i ostatní. Tae hrál nějaké hry, Namjoon si četl, Jungkook zase cosi vyráběl, Yoongi spal na gauči, Hoseok se smál něčemu, co mi zrovna řekl Jin. Za chvilku si mě všimli.
Jungkook: Tak co? Už jsi ji viděl?
To už se na mě otočil každý, kromě Yoongiho. Povzdechl jsem si.
Jimin: Ano, viděl. Jen nechápu, jak nás zrovna ona může zachránit, vlastně ani nechápu jak to vše mohla přežít a teď se nehroutí. Přece jen je lovec, ta skutečnost se mi moc nelíbí.
Namjoon: Sice je princezna lovců, ale znáš proroctví. Dej jí čas, není to dávno, co přišla o vše, nesmí se na ni tlačit.
Usmál se přívětivě, s proroctvím měl pravdu, ale to nebylo to, co mi dělalo starosti. Najednou se ozval Yoongi.
Yoongi: Lovec je lovec a lovcem zůstane, vy všichni žijete v takové iluzi, že jakmile zjistí, kdo jsme, tak nás nezabije. Proberte se, nikdy za nás bojovat nebude, spíš budeme rádi, když se zbavíme my jí, než ona nás. Co myslíte, že jí celý život vtloukali do hlavy? To ať se z draky bratříčkuje? Jasně...
Nastalo ticho, Yoongi měl v něčem pravdu, byla lovec, byla jejich jasnost, hvězda naděje, ale její oči prozrazovaly, že měla narozdíl od ostatních emoce nebo to aspoň dobře předstírá.
Jimin: Musíme být obezřetní, ale nebylo by špatné zjistit, co ji zatím naučili. Nás je 7 a ona je sama, takže kdyby se něco přihodilo, tak na tom skončí špatně ona a né my.
Odkývali moje slova a zase se vrátili ke svým činnostem.
Posadil jsem se vedle Tae.
Tae: Nemusíš se bát, ona to pochopí, jen potřebuje čas. Viděl jsi ji před soubojem, ona jejich draka nechtěla hned zabít, čekala až zaútočí první. Ona to zvládne a my s ní.