RED - CZ

RED - 38. díl

Uleví se mi, když zjistím, že pan Styles je doma a ne v práci a čekám, až Harry zaparkuje, abych si mohla s panem Stylesem promluvit. Vůbec nevím, co do mě vjelo. Tohle se mi opravdu nepodobá. Harry zaparkuje v garáži vedle drahého Bentley svého táty a já nesměle vystoupím. „Moc dobře víš, že to kurva dělat nemusíš." Podívá se na mě vážně. Nemusím, ale potřebuju to udělat. Vcházíme do domu a mě do nosu udeří vůně masa, která se line z kuchyně. „Je v tý debilní pracovně." Řekne mi a vydá se do kuchyně za Olivií. Přikývnu a ocitám se sama. Do čeho jsem se to namočila? Nechci couvnout, protože bych ukázala Harrymu, jaký srab jsem a to opravdu nechci. Začnu zhluboka dýchat a rozejdu se k pracovně. Objeví se předemnou masivní dveře, které jsou zlehka otevřené a tak neváhám a vcházím, aniž bych zaklepala. Pan Styles sedí za velkým stolem a vyplňuje nějaké papíry. Odkašlu si, abych na sebe upozornila. Zvedne letmo svůj pohled a podívá se na mě, hned na to se vrátí zpátky ke svým papírům. „Co potřebuješ, Rosemary?" zeptá se mě, ale nedívá se na mě. „Chci vám říct, ať nepočítáte s tím, že Harry s vámi odjede do New Yorku." Překřížím si ruce na prsou a pozoruju ho. Přestane se soustředit na papírování a obejde svůj stůl, o který se následně opře. Ušklíbne se. „A to jako proč, Rosemary?" Nakloní hlavu jemně do strany. Strašně mě tím irituje. „Proč? Protože mi na něm záleží a představa, že bude ode mě tak daleko je opravdu směšná a bolí to, chápete? Asi ne, protože vy nejste schopný milovat, ani vlastního syna, takže vůbec nevíte, jak se cítím!" Zakřičím a cítím, že se mi chce brečet a vzápětí lituju svých slov. „Tvůj tón si vyprošuju, Rosemary." Řekne klidně. Odfkrnu si. „Jestli si myslíte, že s váma odletí, tak jste naivní." Propaluju ho svým pohledem a on dělá to samé. „Nejsem naivní, on se mnou odletí, Rosemary." Odpoví mi s klidem. „Ne, nemůžete ho do toho nutit. Je dost starý na to, aby rozhodoval sám za sebe." Mám pravdu, vím, že mám. „Stejně by vám to dlouho nevydrželo, nemám pravdu?" Brada mi klesá. Jak se vůbec opovažuje? „Víte co? Jste debil!" Vykřiknu na něj a cítím se divně a dětinsky. Dívá se na mě a já můžu říct, že skrývá úsměv. „Tohle není k smíchu! Myslím to vážně!" Zním zmateně a to, že se mu chce smát, mě doslova vykolejuje. „Vážně?" Ušklíbne se a vydá se ke mně. Zamračím se a sleduju, jak se ke mně v tom skvěle padlém obleku přibližuje. „Jak moc chceš, aby tady zůstal?" Zastaví se kousek ode mě. „Moc." Skoro šeptám. „Myslíš si, že to s ním má cenu? Chceš dál ztrácet čas s člověkem, který tě nikdy nebude milovat? Stojí ti to za to?" Tohle je tak absurdní. „Nemůžete říct, že mě nikdy nebude milovat." Nedívám se na něj. Zasměje se. „Jsem si tím na 100% jistý." Cítím, jak ve mně ta zlost začne vřít. Připadám si teď jako Harry, když se snaží nevybouchnout a nerozbít někomu klapačku. „Miluju vašeho syna." Vzhlédnu a spatřím ho, jak se na mě zaraženě dívá. „Ty, že miluješ Harryho?" Přijde mu to směšný? „Miluju ho a je mi jedno, jak bláznivě to zní! Ten kluk není chladný, jak ze sebe dělá a dokáže být milý! Vím, že mu na mně záleží a tupec jako vy nám v našem vztahu nezabrání! Klidně se odstěhujte do toho blbýho New Yorku, ale s Harrym nepočítejte!" Zařvu na něj a cítím, že nemám daleko od toho, abych se rozbrečela. Dívá se na mě a mlčí. Bojím se toho, co řekne. „Tak dobře." Vyjde z něj a já se na něj zaraženě podívám. „Co-cože?" Vážně řekl dobře? „Můj syn mě nenávidí. V New Yorku potřebuju klid, asi bude nejlepší, když zůstane tady." No, ty bláho! Ucítím velký balvan, jak mi spadne ze srdce. Mám chuť skočit panu Stylesovi kolem krku, ale bylo by to dost nevhodný po tom, co jsem mu řekla. „Přeju vám hodně štěstí. A teď jestli dovolíš, vrátím se zpátky k tomu, co jsem začal." Otočí se a vydá se zpátky ke stolu. Stojím jako socha pár sekund a pak se konečně rozejdu pryč z jeho pracovny. Nemůžu uvěřit, že to šlo tak hladce, tedy skoro hladce. Nechápu, že najednou tak otočil. Přijde mi to divný, ale jsem tak strašně ráda, že vzal práci v New Yorku, takže ho už nebudu mít šanci jen tak potkat. Celý dům pořád voní po mase a tak se rozhodnu zajít do kuchyně, jestli je tam pořád Harry s Olivií.