RED - CZ

RED - 69. díl

Z POHLEDU ROSEMARY

Vracím se zpátky do domu, kde to pěkně žije. Podle toho, jak se tady každý baví, můžu určit, že budou všichni opilí. Rozhlídnu se kolem, jestli nespatřím někoho známého, hlavně Iana, ale museli se někam vypařit. Najednou někdo něco zahuláká a všichni se rozejdou pryč, ven na zahradu, a tak je zmateně následuji.

Když dorazím ven, pochopím, co se děje. Všichni drží v rukách telefony a míří je na nahého Iana, který stojí v půlce zahrady a pozornost si užívá, možná kvůli tomu, že už taky moc nevnímá, co dělá.

"Ty vole!" zakryji si pusu rukou a snažím se nesmát. On to vážně jde dělat? Znamená to, že zvracel? To je kretén, vážně. Nečekala jsem, že by se fakt svlékl. Dívám se mu jenom do obličeje, protože nehodlám vidět, jak vypadá nádobíčko mého kamaráda. Na oku, kam ho Harry udeřil se mu začíná tvořit pěkný monokl. Ach jo. Držím v sobě smích. Všichni kolem se taky smějí a holky kolem mě si něco špitají, lehce mi dochází, co řeší. Ian se najednou rozeběhne a začne běhat dokolečka po celé zahradě. Do toho křičí nesmyslné hovadiny o tam, že chce po celý zbytek svého života chodit tak, jak ho pán bůh stvořil. Upřímně doufám, že předstírá opilost, aby měl lepší vysvětlení na to, proč to dělá a necítil se tak trapně. Vážím si, že dodržel slovo. Usměju se.

"Podívej, jak mu bimbá ze strany do strany!" Křikne nadšeně nějaká holka vedle mě. Se smíchem protočím oči a rozhodnu se odejít. Tohle je vážně síla. Utřu si oči od slz, které mám od smíchu a vrátím se zpátky do domu. Potkám se hned s Jade, která se chystá jít na zahradu.

"Sakra, Rosemary, kam ses poděla?" Hned mě objímá. "Šťastný nový rok!" Přeje mi.

"Tobě taky! Musela jsem ven, nebylo mi dobře," objasním jí. Podívá se na mě a zamračí se.

"Bude teprve jedna, někam se chystáš?" Pozvedne obočí. Nejistě si skousnu ret. 

"Jo, vysvětlím ti to později. Vyřiď Ianovi, že ho obdivuji a uctívám ho za to, co udělal a taky mu řekni, ať se nezlobí, že jsem odešla tak brzo, ale musím ještě udělat tlustou čáru za minulým rokem," vím, že bude naštvaný, ale já musím odjet za Harrym. Nestihla jsem si s ním vyříkat to, co jsem chtěla a musím to stihnout, než bude ráno. Potřebuji začít od znovu. Jade na mě nejistě čučí.

"Dobře." Řekne a jsem překvapená, že se v tom dál nepatlá. "Uvidíme se doma," rozloučím se s ní a plná odhodlání opustím Ianův dům. Vytáhnu si mobil ze saka, abych si zavolala taxík.

*

Po pár desítkách minut se blížím k Harryho ulici. Začínám být nervózní. Před pár minutami jsem mu psala, abych si byla jistá, že je doma, což byl zvláštní pocit, hlavně, když mi hned odepsal. Ulevilo se mi, že se vrátil sem a není někde v hotelu nebo hůř. Pořádně se nadechnu a vydechnu, když dorazíme do jeho ulice. Jestli tohle přežiji, tak už přežiji všechno.

Zaplatím taxikáři a vystoupím ven. Doléhají ke mně zvuky z petard a ohňostrojů. Zavřu na chvíli oči a pak je zase otevřu. Snad sebou samou nervozitou neseknu. Rozejdu se k Harryho domu a vcházím brankou, která je otevřená, jako by i samotný dům na mě už čekal. Vím, že je tu zabudovaná kamera a tak se snažím jít sebevědomě, protože člověk nikdy neví, jestli Harry není u obrazovky a nepozoruje mě. Nechci, abych působila jako vystrašená malá holka, jakou se cítím uvnitř. Dojdu ke dveřím a zvednu ruku, abych mohla zaklepat, ale než to stihnu udělat, dveře se hned otvírají. Už mě vyhlížel. Harry se objeví ve dveřích a má na sobě to samé, co před tím, což je logický, když to není ani hodina, co jsme se naposledy viděli. Zamračím se sama na sebe.