RED - CZ

RED - 68. díl (část 1)

Z POHLEDU ROSEMARY

„Vážně si myslím, že by bylo lepší, kdybychom vzali nějaký jídlo, než víno," směřuji svá slova k Jade, která se zaujatě dívá na regál plný alkoholu. Nereaguje na má slova a tak si povzdechnu.

„Stojíme tu už půl hodiny, Jade," už bych ráda šla. Máme všechno nakoupený, ale ona tady musí zdržovat s jedním blbým vínem.

„Asi nakonec zvolím tohle." Řekne a popadne jedno červené. Uleví se mi. Vážně bych tu zešílela, kdybychom tu strávili minutu navíc. Dá víno do nákupního košíku.

„Stejně si myslím, že brambůrky by byly lepší," stojím si stále za svým. Jade na mě pozvedne obočí.

„Ježiši, fajn, jdi si pro ty svoje brambůrky, já půjdu vystát zatím frontu." Rozejde se ode mne pryč a tak se od regálu s alkoholem vydám hledat ten, kde prodávají brambůrky. Celkem se na dnešek těším. Nemůžu uvěřit, že dnešní půlnocí tenhle rok už skončí. Vážně to uteklo. Jsem zvědavá, jak si to dnes u Iana užiju. Upřímně doufám, že tam nebude moc lidí, i když si myslím, že by neuškodilo, kdybych se v tom davu mohla ztratit, ale i tak bych preferovala menší skupinku. Zahnu doprava, kde najdu ten správný regál a podívám se na to, co je zrovna v akci. Ušklíbnu se. Kupujeme drahý víno, tak aspoň na tomhle můžu ušetřit. Stejně si myslím, že se to hned sní a nikdo se nebude dívat na to, co to je a jestli je to dobrý. Vezmu do ruky jedno větší balení pálivých brambůrků.

„To by mohlo stačit," zamumlám si pro sebe a rozejdu se stejnou cestou zpátky. Vzhlédnu od brambůrků a zaměřím svůj pohled před sebe, abych se vyhnula zbytečnému vražení do někoho, kdo by byl stejně nepozorný jako já. Vyjdu z regálu a namířím si to rovnou ke kasám. Povzdechnu si, když spatřím dlouhé fronty u každé z nich. To nemůžou otevřít ještě jednu kasu, bože můj? Jak teď najdu Jade? Pohled mi spočine na nejkratší frontě, do které se postavím. Lidi přede mnou mají věcí, jak nasráno a nikdo nehodlá být tak milý, aby mě pustil s jedním sáčkem brambůrků před ně. Milé. Protáhnu si krk, který mě bolí z toho, jak jsem usnula u svého stolu. Vůbec nechápu, jak se mi to mohlo povést, ale byla jsem dost v šoku, když do mě Jade prstem k poledni píchala a já unaveně zvedla hlavu s papírem přilepenýmu k mé tváři. Byla to komická situace, ale bohužel kvůli ní teď mám ztuhlý krk. Začnu se rozhlížet frustrovaně kolem, jestli se nějaká fronta nezmenšila anebo jestli někde není Jade, ale marně.

Najednou matně zahlédnu člověka s menší nákupní taškou v ruce, jak odchází. Vysoká postava v černých úzkých riflích a s mikinou s kapucí, kterou má na hlavě, mě vyděsí. Pouštím brambůrky na zem a adrenalin mi projede celým tělem. Srdce se mi rozbuší. Začnu se cpát přes lidi před sebou dopředu.

„S dovolením," cpu se a lidi mi neochotně uhýbají. Jsem naprosto šílená, když si myslím, že to byl on. Jak by vůbec mohl? Proběhnu kolem zaskočené prodavačky a rozeběhnu se k východu přesně jeho směrem. Musím vypadat, jako zloděj, co se snaží utéct před hlídači, ale na to teď kašlu. Musím najít toho kluka. Už z toho šílím. Jsem zralá na psychiatra, zřejmě. Vážně ho teď budu vídat na každém svém kroku, i když vím, že je nemožné, abych ho viděla? Jsem na tom vážně tak špatně? Vyběhnu ven a ocitám se na parkovišti plné aut. Rozeběhnu se blíž a omylem vrazím do paní, která si dává nákup do kufru auta.

„Omlouvám se," vykoktám a běžím dál, abych nemusela poslouchat její nadávky. Měla bych přestat náhánět neskutečnou postavu, jinak tady na místě zcvoknu. Zastavím se a rozhlédnu se kolem sebe. Vydám se pomalu na místo, kde jsme parkovali s Jade, když najednou v dálce spatřím černě oděnou postavu. Srdce se mi na místě zastaví. Je skutečný! Vydám se rázným krokem za ním. Co proboha dělá v LA? Cítím, jak se mi začínají slzy tlačit ven. Jsem zaskočená a celá se třesu. Nejsem připravená ho vidět ani s ním mluvit. Zaslouží si dostat pořádnou facku nebo pěstí! V půlce mé cesty se otočí a sundá kapuci. Pohled se mi vyskytne na úplně cizího kluka s blonďatými vlasy. Zastavím se.