RED - CZ

RED - 52. díl

Dveře se otevřou a já suše polykám. Cítím se hrozně a trapně, i přes to, že mě nikdo neviděl. Sleduju, jak se objevuje silueta mužské postavy a mě se zvláštně uleví, když spatřím Alexe, který se tváří méně šokovaně, než já.

„Sakra, Rosemary, kde seš?" zní trochu podrážděně. Uhnu pohledem a upocenýma rukama si upravím tričko. „Omlouvám se," zašpitám a on se uchechtne. „Cos tu dělala, probůh?" prohlíží si mě a já vím, že opět červenám. Tohle nemůžu nějak objasnit. „Telefonovala," zalžu a on na mě přimhouří své čokádové oči. „Moc dobře víš, jak nesnáším, když někdo v pracovní době telefonuje," upřímně? Ani nevím. „ Běž za Bellou laskavě!" vynadá mi a mě je líp, když se dál neptá. Nerada lžu a nejsem v tom ani dobrá. „Styles mi tě pěkně kazí," zamumlá a i přes to, že jeho slova myslí na něco úplně jiného, mně se automaticky vybaví to, co jsem provedla, než jsem Alex vešel. Chvíli stojím a on se na mě dívá se svraštěným čelem. Vypadá, jakoby přemýšlel nad jeho slovy a tak radši, než by si to domyslel, kolem něj projdu a je to poprvé, co se mi uleví, když slyším hlasitou hudbu. Není slyšet tlukot mého srdce.

Iana už nikde nevidím, takže si myslím, že odešel. Bella lítá s tácem sem a tam a mě je celkem líto, že jsem jí v tom nechala. Jak dlouho jsem byla pryč? Už ani nevím, ale snad se na mě nezlobí. Rychle vběhnu do dění a můj tác se začne plnit prázdnými skleničkami.

„Neznáme se?" uslyším, jak na mě kluk se špinavými blond vlasy křičí, abych ho slyšela. Zarazím se a prohlížím si ho. Nedokážu nikam jeho obličej zařadit, i přes to, že mám pocit, že jsem ho už někde viděla. „Asi tě zklamu," odbudu ho a prázdnou skleničku, kterou drží, mu vyrvu z ruky. „S kým si to tu povídáš, Ericu?" Celá ztuhnu, když Mason kolem Erica obmotá svou potetovanou ruku. Hned je mi jasné, kde jsem Erica viděla, akorát jsem neměla příležitost se s ním seznámit. Tohle snad nemohlo dopadnout hůř! „No ne, Rory?" zavýská nadšeně Mason a já protáčím oči. Dochází mi, že tu musí být všichni. „Jsem Rosemary," opravím ho s povzdechem. Když si myslím, že se konečně těch zbabělých idiotů, co si říkají kamarádi, zbavím, objeví se. Byla jsem zřejmě dost naivní. Proč si ze všech klubů v téhle části města museli vybrat zrovna ten, kde pracuju? Mason mě pozoruje a vypadá, jakoby chtěl něco říct. „Musím jít," zkousnu si zevnitř ret a otočím se k odchodu dřív, než by stihl navázat konverzaci. Naštěstí se mě nikdo nesnaží zastavit. Dojdu rychle k baru a naskládám prázdné skleničky k myčce, protože nemám čas udělat víc. „Kam ses ztratila?" zahuláká na mě Will, zatímco někomu připravuje koktejl. „Problém doma," zalžu dnes už po několikáté. Moje lež mi připomene, že bych měla zavolat mamce. Dlouho jsem s ní nemluvila a chybí mi dost. „Aha," zamumlá a dál se mi nevěnuje. Utřu si čelo a spadané pramínky vlasů, které mi vylezly z culíku, si dám za ucho. „Pivo!" ozve se hlas, který jsem dnes už slyšela. Mason se opírá o bar a šibalsky se usmívá. Mám já tohle vůbec za potřebí? „Jaký?" ušklíbnu se na něj. „Největší a nejlepší, co máte," mrkne. „Jak se má Styles?" krev se mi doslova začne vařit v žilách, když jeho otázka opustí jeho prořízlou pusu. Vážně má tu drzost se mě na něj ptát? „Bez vás rozhodně líp," odpovím mu, ale můj pohled směřuje na tvořící se pěnu, ne na něj. Zaslechnu kuřácký smích. „Jak ho znám, tak pro něj nebyl žádný problém se z toho vysekat," tvořím pěnu a pevně svírám ucho pulitru, protože mě dostává do varu. Mlčím, i když mě to stojí hodně přemáhání se. Podám mu pivo a on si ho ode mě vezme. „Bylo od tebe statečný, že ses pro něj vrátila," oh, slova uznání? Kdo by to byl čekal? „Ale pěkne stupidní. Mohli tě dostat a ty už by ses z toho jako Styles nedostala," zkouší mě? „Harry by se pro mě třeba taky vrátil," odpovím mu klidně. Začne se smát. „To je právě to. On by se kurva nevrátil," vycení na mě své žluté zuby. Projede mnou vlna nejistoty, která mi značí, že bych se s tímhle člověkem měla přestat bavit. „Ať ti chutná," zamračím se na něj. Popadnu tác a rozejdu se zpátky mezi lidi. „Tupec!" zanadávám si sama pro sebe. Nesnáším Harryho kamarády. Všichni jsou tak falešní nebo s Harrym něco měli, což už bude jenom problém z mých osobních důvodů. Spatřím Bellu, jak zase nezávazně flirtuje s nějakým klukem, a já si uvědomím, jak moc se asi musela změnit. Jak krutý může být rozchod s Harrym, že z nevinné holky s velkými plány udělá ženskou kopii Harryho, která sice není tak strašná jako on, ale nějaké podobnosti by se určitě našly? Co když takhle dopadnu i já? Zavřu oči. Moc přemýšlím. „Zatancuješ si se mnou?" poklepe mi někdo na rameno. Ohlédnu se a spatřím zrzavého týpka s černou šálou kolem krku. „Promiň, ale na tohle já nemám čas," slušně ho odmítnu. „Jenom na tuhle písničku," udělá na mě psí oči, tedy spíš se je snaží napodobit. Marně. Z repráků se právě teď ozývá hlasitý doubstep. „Fakt ne," zakroutím hlavou, aby to pochopil. „A se mnou by sis kurva zatancovala?" známý hlas na mě působí jako ledové ostří. Naskočí mi husí kůže a pocítím lehké vzrušení, že je tady. Nakloním hlavu jemně doprava a spatřím ho. Vypadá jinak, než když jsem ho viděla naposledy. Ve vlasech má bandanu a místo jeho typických jednobarevných triček má triko s proužky. Působí tak zvláštně mladě, ale zárověň přitažlivě a nebezpečně jako vždycky. „Hele, kliď se ty, potetovaný čuráku! Našel jsem si jí první, tak si najdi jinou," no to snad ne! Sleduju Harryho a vyčkávám na jeho reakci. Podívá se dolů a po chvíli se podívá zpátky na mého společníka. „To bude asi problém, protože já chci kurva jenom tuhle," nevím, kdy je pro mě ta správná chvíle se začít smát a zasáhnout, než po Harrym vystartuje znovu. „A toho potetovanýho čuráka, tahle kočka dostává kdykoliv a kdekoliv se jí kurva zachce," brada mi klesá nad jeho upřímností. Bože můj! Pozoruju kopii Eda Sheerana, jak nechápavě těká pohledem mezi mnou a Harrym, který se snaží strašně moc nesmát, a já jsem na tom podobně. „Chápu," řekne jenom a odejde. Podívám se na Stylese, jak se na mě usmívá jeho křivým úsměvem, který zdrůzňuje jeho ďolíčky. „Co tu děláš?" zeptám se ho, protože jsem ho tu opravdu nečekala. „Neměl jsem, co dělat," pokrčí rameny, jakoby nic. Uchechtnu se. „Musím pracovat, Harry," naznačím mu, že teď na něj opravdu nemám čas, i když si přála, abych měla, protože si myslím, že máme dost nedodělaných věcí. Přitáhne si mě k sobě za bok a dá mi menší pusu. „Tak já se zatím zabavím, všiml jsem si, že je tady ta zkurvená tlupa břídílů," zmiňuje jeho kamarády a já pocitím nejistotu. Hodlá se s nimi opít? „Dobře," špitnu nejistě a sleduju Harryho postavu, jak míří za Masonem a zbytkem jeho bývalých spolužáků, kteří ho tentokrát, doufám, nepřivedou do problémů.