Please don't cry my small Princess, I love you

Pozvání do kina

Vůbec jsem se z tý postele nechtěla hnout, ale musela jsem, protože nějakej otrava zazvonil. ,, To kdo zase je... " zanadávala jsem si, když jsem šla po schodech dolů. Vzala jsem za kliku a otevřela dveře. Než jsem stačila říct mé klasické co je, tak mě přerušil hlas, hlas chlapce od vedle. ,, Ahoj. " podrbe se na zátylku. ,, Ahoj Luko. " šeptla jsem a usmála se. ,, Můžu dal? " zadívá se mi hluboko do očí. ,, Jasně pojď. " odstoupila jsem ode dveří, aby mohl vejít. Opětoval mi úsměv a vešel. Mezitím, co si sundaval boty jsem zavřela dveře a šla do obýváku si sednout na gauč. Luka mě následoval a sednul si vedle mě. ,, Potřebuješ něco? " opatrně jsem se zeptala a zadívala se za něho. ,, Jo.. Ne.. Vlastně.. Šla bys se mnou do kina?? " byl rozrušený a já ho s nechápavým pohledem sledovala. ,, Jasně, proč ne. " podívala jsem se z okna a ON tam stál. Stál tam a díval se na nás. Měl divný výraz na tváři, dalo by se říct, že zničený, ale to bych se musela podívat přímo. ,, Dobře, vyzvednu tě tedy v půl sedmé?" můj zrak padnul opět na Luku. ,, Jo. " usměju se a dál se věnuju oknu. ,, Tak já už půjdu. " řekne a rozejde se ke dveřím.

Naposledy jsem uslyšela cvaknutí dveří. Pořád se na mě dívá. Mám mít výčitky za co, co jsem mu řekla? Jo nebo ne? Ublížila jsem mu? Kdybych mu dala šanci choval by se stejně? Nesmím zapomínat na to, co mi řekl Luka. To co chce vždy dostane. Předtím jsem myslela, že je to úplná blbost, ale teď vím, že je to možný.
Přemýšlela jsem a koukala z okna. Na něj. Na chlupa, gluma, potrata, Čapí hnízdo, ten co si fetnul duhy, ten, jehož jméno nesmíme vyslovit, omyla, prasklýho kondoma  a podobně. Za tu dobu, co se vídáme jsem mu vymyslela dost přezdívek. Zatím co Lukovi žádnou, což mě docela i mrzí.

Ani jsem si neuvědomila, že jsem přemýšlela tak moc, až jsem si nevšimla, že už tam nestojí. Místo něj tam bylo prázdno. Hledala jsem ho, ale už byl pryč. Řekne mi někdo, co se to se mnou děje??  Nakonec jsem to vzdala a lehla si na gauč. Netrvalo to dlouho a propadla jsem do říše snů.

,, Crrrrrrr.. " uslyšela jsem, jak někdo zvoní. Otočila jsem se na bok a ignorovala to. ,,Crrrrrrrrrrrrrrrrrr." další zvonění, tak jsem se otočila zpátky a zvedla se ho gauče a šla otevřít.
Vzala jsem za kliku a otevřela dveře. ,, Co je?!! " vyjela jsem, aniž bych sen podívala, kdo tam stojí. ,, Ehm.. Mari, jsi v pořádku? " slyšela jsem mnou známý hlas. ,, Ježiš promiň, to jsem nechtěla. Počkat... To už je tolik?!" vykřikla jsem na stojícího Luku naproti mě, který se opíral o rám dveří. ,, No jo.. " usměje se. ,, Pojď dál, dej mi pět minut jo? " řeknu a vydám se nahoru po schodech, abych se převlékla. Přímo jsem zalétla do pokoje a otevřela skříň, tak prudce, že jsem se divila, že na mě nespadla, nad čím jsem si musela vydechnout. Kdyby spadla tak by mě zavalila a já bych se rozplácla na zem.

Vytáhla jsem ze skříně džíny a obrovskou mikinu, do čehož jsem se převlékla. ......

Co se bude dít dál? Bude v další kapitole.