Please don't cry my small Princess, I love you

Agreste a Luka

Odvrátila jsem pohled od té napudrovaná modelky, a šla se dolů nasnídat. Vešla jsem ze dveří, sešla schody, zabočila , a už jsem byla v kuchyni. ,, Dobré ráno mami. " řekla jsem a pousmála se. ,, Dobré Mari, otec šel do práce. " řekla s úsměvem. ,, Co tu kuchtíš? " zvědavě jsem na ní koukla. ,, Palačinky. " řekla a nandala mi porci. ,, Děkuju. " poděkovala jsem a pustila se do jídla.

Po chvilce přede mnou byl jen prázdný talíř. Uklidila jsem si to po sobě, a chtěla jít do pokoje. Jenomže někdo zazvonil. ,, To bude asi Luka. " zamumlala jsem si, a šla otevřít. Zmáčkla jsem kliku a otevřela je, ale nestál tam Luka, ale nějaký muž. ,, Dobrý den, vezu vám ten nábytek. " řekl a já na něj vykulila oči. ,, Už? " řekla jsem. Ten muž kývl, a šel k dodávce. ,, Mami! Dovezli mi nábytek. " zakřičela jsem a nandala si boty. Pomalými krůčky jsem šla k dodávce. ,, Tady mi to podepište. " řekl a podával mi propisku. Vzala jsem propisku a podepsala to. Počkat. Jak to dotáhu sama s mamkou domů?! Vždyť je táta v práci! Ani jsem si nevšimla, že mamka stála za mnou. ,, Tak vám to tu vyložím, a pojedu dále. " řekl a začal vytahovat nábytek. ,, Počkejte, ale mi to sami dvě neuneseme." vydala ze sebe. ,, No, ale já vám nepomůžu. To jste si měli zařídit. " usmál se a dál vyndaval věci.

,, A co teď? " řekla jsem a mamka koukala na odjíždějí dodávku. Mamka začala přemýšlet. Slyšela jsem jak někdo ťuká na okno, ale kde? Otočila jsem se a uviděla Agresta jak drží papír, na kterém bylo napsáno Nepotřebuješ pomoct? Od něj fakt ne... Měl šibalský úsměv úchyl hnusnej. Nad svojí myšlenkou jsem se musela zasmát. Otočila jsem se zpátky na mamku. ,, Musíme to tam dostat. " řekla mamka zoufale. Vzali jsme tu skříň já z jedné strany konce a mamka zdruhé. ,, Ne, já to prostě neunesu. " položila jsem to na zem. V modrém domě se otevřely dveře a já zpozorněla. Mnou sotva známý kluk přiběhl k nám ,, Luko, co ty tady? " pousmála jsem se. ,, Nechcete pomoct? Jinak dobrý den. " řekl a usmál se. ,, Určitě, když budeš tak hodnej. " řekla jsem a usměv jsem mu oplatila. ,, Pozor. " řekl a naznačil, abych uhnula. Luka to vzal do rukou a mamka taky. Podívala jsem se znovu na Agrestův dům. On tam furt stojí? Si ze mě dělá.. Dělá snad i něco jiného? Než mě smiřovat? Stál tam s naštvaným výrazem, pak odstoupil od okna a někam odešel. O co mu jde? Pomyslela jsem si. Přistoupila jsem k dodávce a začala vytahovat srulovanej koberec, jenomže se mi to tam o něco zaseklo. ,, Notak.. Si děláš srandu! " začala jsem být nervózní. ,, Nechceš pomoc? " ozval se za mnou, až moc přesladěný hlas. ,, Ne, zvládnu to sama.. " s nezájmem jsem se otočila. Stál, až moc blízko. Radši jsem začala opět tahat koberec. ,, Já se na to můžu... " nedořekla jsem to. ,, Já ti pomůžu! " začal se se mnou hádat. ,, Ahoj chlapče, pokud chceš tak nám můžeš pomoc. " otočila jsem se. To snad není pravda. Vážně mami? Vážně, chceš aby na pomáhala ta pochcaná hlava?! ,, Ne, on nám nechce pomoc mami. " řekla jsem a pousmála se.,, Ale chci. " řekl a vzal do rukou židli, a vyrazil ke mně domů. Ve dveří si s Lukou vyměnili vražedné pohledy. ,, Proč nechceš, aby nám pomáhal? " zeptala se mamka. ,, Protože je to Agreste, který se zajímá jen sám o sebe. " DOKONCE I DRZE VYLEZL NA MŮJ BALKÓN, A ANI NEVÍM JAK! ,, Asi těžko se stará jen sám o sebe. " povzdechla si mamka a odnášela nástěnku.

Tak tohle je ten nejhorší den ze všech....

To si jen myslíš. 😅😅😅

Tak nová kapitola je tu! 😅