Nový profesor | Newt Scamander |

Ošetřovna

 „Je mi fajn" nevrle odseknu Newtovi, který okolo mě pořád chodil a ptal se mě na jednu a tu samou otázku. Doktorka mi tu už nějakou tu dobu zašívala tu řeznou ránu a Newt byl akorát tak na nervy z toho, že se mi něco strašného stalo a on mě nemohl dostatečně ochránit. Byla jsem akorát unavená a nechtěla stále odpovídat na otázky. Jsem z toho akorát naštvaná. „Pane Scamandere nechte na chvíli slečnu Watsonovou v klidu nebo nám tu ještě zkolabuje!" napomene ho doktorka. „Promiňte" omluví se Newt a posadí se na židli a začne mě bedlivě pozorovat. Vypadá to fakt divně ale co s tím nadělám, že? Doktorka je s tím konečně hotova a nebylo by to ono kdyby do sálu nevtrhli moji ustaraní rodiče. „Zlatíčko!" začne ustaraně mamka a užuž mě objímá. Jen bolestně zakňučím když mi pevně stiskne rameno kde mám zranění. „Promiň promiň nestalo se ti něco?" začne vyšilovat mamka. „Jo mám řeznou ránu na rameni jinak nic" hlesnu unaveně. „Ale kdyby mě sem okamžitě nedonesl Newt tak by bylo nejspíš už pozdě a já tu nemusela být" Mamka se podívá vděčně na Newta, který kupodivu stál a usmíval se. Mamka ho šla okamžitě vděčně obejmout a já se mezitím podívala na taťku, který mě též obejmul, ale né zas tak silně jako mamka. „S dovolením pane Watsone" řekne paní doktorka a taťka uhne na stranu. Ještě mi rameno obvázala a řekla mi ať odpočívám a tak dále. Obleču si mikinu, vstanu a společně s ostatními vyrazíme pryč směr domů. Nemohu se dočkat na to až si lehnu do postele a budu spát. Potřebuji si nutně odpočinout jelikož toho bylo na mě dost. Domů nám to trvalo docela dlouho ale já chtěla strávit ještě nějaký ten čas s Newtem. Otočím se na něj s malým úsměvem. „Copak?" optá se mě a taktéž promluvil po dlouhé době. Přejdu k němu a obejmu ho. „Děkuji"

Konec další kapitoly :D