Nový profesor | Newt Scamander |

Sen či skutečnost?

Spala jsem, do té doby než mne něco probudilo. Pomalu jsem otevírala oči a porozhlédla se po tmavém pokoji. Byla stále temná noc, při čemž jsem skoro nic neviděla, jen nějaké obrysy nábytku. Někdo mě objímal okolo pasu, ohlédla jsem se za sebe, abych zjistila, kdo to je. Byl to Newt, jenž ležel těsně u mne. Ani si nepamatuji, jak se sem dostal. Pamatuji si jen včerejší den, kdy jsme se v jeho kufru líbali, poté to, jak jsme všichni společně večeřeli a pak si rozbalili dárky. Po všem jsem si šla lehnout. Asi sem musel přijít někdy během toho, kdy jsem spala. Po malinké chvilce jsem uslyšela opět ten samý zvuk, připomínající zaťukání na dveře....následně i našeptávající hlasy. „Co to sakra je?" pošeptala jsem si pro sebe. Opatrně jsem sundávala Newtovu ruku z mého pasu a pokoušela se zvednout, ale na místo toho si jen sedla. „Kam jdeš Chloe?" zamumlal ospale Newt. A jéje já ho vzbudila. Podívala jsem se na něho a sledovala, jak si promnul oči, aby se trochu probral. „Nikam, jen si někam zajdu" usmála jsem se, i když to nemusel vidět. Newt si sednul vedle mne, jemně mne chytl za ruku. „Promiň, že jsem tě vzbudila" sklopila jsem hlavu. „Nic se nestalo" dal ruku okolo mých ramen, pomocí čeho si mne přitáhl více k sobě a políbil mě do vlasů. Opět se ozvaly ty našeptávající hlasy. Vycházeli odněkud z venku, tak jsem trochu odstrčila Newta a přešla rychle k oknu, porozhlédla se po temné ulici, kterou osvětlovali jen pouliční lampy. Až u jedné stál jeden chlap, jenž mne nejspíše stále pozoroval. Rukou naznačil, ať jdu za ním. Něco mi říkalo, ať tam nechodím, ale má zvědavost byla tak velká, že jsem se sebrala, vzala si přes mé oblečení na spaní nějaký slabý kabát. „Chloe" uslyšela jsem ještě Newta, než jsem zmizela z baráku. Podívala jsem se na to místo, kde byl ten chlap naposledy a kupodivu tam stále byl. Nevěděla jsem, kdo to je, jelikož mu nebylo vidět do obličeje. Měl na sobě klobouk, jenž mu perfektně zakrýval obličej, jenž byl ve tmě. Opět mi naznačil abych ho následovala, rozešel se někam do ulice a já ho aspoň s deseti metrovým odstupem následovala. Po 5 minutách chození zahnul do nějaké tmavé uličky, kde já zase jen zastavila. Dělá si ze mě srandu? Je to snad nějaký úchyl či pedofil? Takhle mě zatáhnout do temný uličky, před kterou jsem momentálně stála. Podívala jsem se ještě na cestu, kterou jsme sem šli a pak kam až míří. Až když jsem si uvědomila, že tu nikdo není, tak pohlédla zpátky na temnou uličku mezi domy. Chvíli jsem váhala, zda tam jít nebo se vrátit zpátky domů. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si z jedné boty vytáhla hůlku a pomalým krokem vyšla vstříc temné uličce. „Lumos" pošeptala jsem a na konci mé hůlky se objevilo slabé světlo, aspoň něco bych mohla vidět v té uličce. Prošla jsem uličku až nakonec a nic a nikdo tam nebyl. „Ale no tak, to se mi jen zdálo, že sem někdo zašel nebo ten dotyčný si ze mě dělá jen srandu?" řekla jsem si tak nějak pro sebe a otočila se na odchod, avšak do někoho jsem narazila. Dotyčnému jsem posvítila hůlkou do obličeje. Při spatření jeho tváře mi začalo bušit srdce jako o závod. On mne vzal za ruku a přemístil se se mnou do nějakého lesa, kde jsem spadla na zem a ztratila ve sněhu hůlku. Sakra, sakra kde je ta blbá hůlka?! Hledala jsem jí, až jsem jí konečně našla. Rychle jsem vstala a rozhlídla se kde je. Byl opřený o jeden z mnoha jehličnatých stromů, které byli všude kolem nás. Při pohledu na něj jsem dostala neskutečný strach, dech se mi zrychlil a srdce stále silně bušilo jako o závod. „Gerelt Grindelwald, jméno mé" promluvil a já na něj namířila hůlku, už jen z důvodu obrany. „Já vím, kdo jste" promluvila jsem k němu, pomalu i šoupala nohama dozadu, abych byla od něho co nejdál. „Chloe, hůlka? Jako vážně? Není důvod ji na mne mířit, když ti nic nechci udělat" odstoupil od stromu ke mne blíže. „Ať vás to ani nenapadne se ke mně více přibližovat a navíc lžete" odstupovala jsem co nejvíce dozadu. „Ale jdi ti, proč bych lhal?" slizce se usmál a mě bylo z něj akorát tak zle. „Děláte to běžně" přála jsem si, abych byla doma v posteli s Newtem, který by mne obranářsky objímal a nikomu nedal. Místo toho trčím v nějakým blbým lese společně s nejhorším a zároveň nejmocnějším kouzelníkem na světě. „Co po mě chcete, že jste mne vytáhl ven?" nechtěla jsem to zdržovat, jelikož když vždy se nějaká postava v knížce sektá se záporákem, tak pokaždé ten záporák něco chce. „Ach Chloe, ani nevíš jak jsi důležitá. Potřebuji tě" mrknul na mne a já měla momentálně možnost něco udělat. „Mdloby na tebe" seslala jsem na něj kouzlo, jenže ho odvrátil a já mezitím někam utíkala. Strach z toho, že tu dnes nejspíše umřu či zda mi něco Grindelwald udělá, mne poháněl a já utíkala rychleji a rychleji. Po běhu jsem někde zakopla a spadla na zem. Už jsem nemohla běžet dál, byla jsem vyčerpaná. Otočila jsem se na záda a pomocí rukou se trochu nadzvedla, abych se mohla podívat, zda ten šmejd tu někde není. Oddychla jsem si, když jsem ho nezahlédla. Naslouchala jsem jak pod něčí vahou křupá sníh a já se tak strachem lekla, že to je Grindelwald, že jsem opět vstala a běžela dál. Daleko jsem nedoběhla, jelikož v té tmě jsem do někoho opět narazila a silně spadla na zem. „Au" vydala jsem ze sebe a dala si ruce před oči, abych se nemusela dívat, kdo to je. „Chloe" uslyšela jsem jen a nemohla rozpoznat ten hlas. „Newte! Našel jsem ji!" zakřičel kamsi do dálky. Počkat, říkal Newt? Někdo další přiběhl, jenže já měla stále zakrytý oči, takže jsem nevěděla, kdo tu přesně stojí. Dotkli se mne nějaké ruce, jenž mě zvedli tak, abych seděla. Trhla jsem sebou, jakmile se mne dotkli další. Rozklepala jsem se, jakmile se ozvali opět ty šeptající hlasy. „Ne" zamumlala jsem a zacpala si uši, abych to nemusela slyšet. Ani jsem se nenadála a hlasy ustaly. Konečně jsem se podívala, kdo tu se mnou je. Po mé levé straně klečel Théseus a na pravé Newt. Byla jsem ráda, že je vidím, hlavně Newta, kterého jsem chtěla okamžitě obejmout, jenže tu byl Théseus, takže by to bylo divné. Ale na druhou stranu, co když jim něco Grindelwald udělá? Nebo už tu není? „Chloe ty krvácíš!" promluvil starostlivě Newt. Nic jsem neříkala, neměla jsem prostě odvahu něco říct, po tom co se během 20 minut stalo. Na to se mé tělo více začalo klepat. „Musí do tepla, je celá promrzlá" promluvil Théseus, při čemž si sundal kabát a dal hodil ho přes mě. To samé udělal i Newt a já se konečně trochu zahřála. „K-kde krvácím?" vykoktala jsem těžce. Oba bratři se podívali kamsi na mé čelo a mě to bylo jasné. „Pojďme, musíme jí ošetřit. Navíc je v šoku" řekl opět Théseus, Newt mne opatrně vzal do náruče a já se k němu více přitiskla, hlavu si položila o jeho rameno. Přemístili jsme se před náš barák, kde nás asi delší domu vyhlíželi mí rodiče. Mamka zase byla taková hodně starostlivá a ihned ke mne i Newtovi přiběhla a dívala se, co se mi to stalo. „Odneste jí do obývacího pokoje" poručila mamka Newtovi, který se mnou tam došel a opatrně mne položil na sedačku. Všichni přítomní, až tedy na Roberta a Erika, kteří nejspíše spali, se ke mně shlukli. Taťka s mamkou mezitím hledali lékarničku, zatím co Leta si ke mně přisedla z druhé strany a pomohla mi společně s Newtem dát ze mne tři kabáty, které potom Théseus odnesl a na místo toho vzal deku a přehodil ji přes mě. Mamka přiběhla k nám i s lékarničkou a chtěla mě ošetřit, jenže jí v tom zabránil Newt. „Klidně to udělám" nabídl se, při čemž se na něj mamka neklidně podívala. „Nemusíte se bát paní Watsonová, bratr má velmi dobré schopnosti ošetřování" uklidnil jí Théseus a mamka tedy přenechala ošetřování na Newtovi. Dal mi pryč pramínky vlasů od rány, o které jsem ani nevěděla dokud o ní nezačali mluvit v tom lese. Rána mě štípala při každém styku s něčím, co mi tam Newt dával ale nakonec jí důkladně vyčistil. Prohlídl mne, zda nemám ještě někde nějakou ránu ale zdála jsem se být v pořádku, až na pár modřin a škrábanců. Za celou dobu jsem nepromluvila, jelikož jsem byla stále v šoku a cítila ten strach, jenž mi způsobil Grindelwald. Čekala jsem, že se mne budou ptát, co se stalo, jenže ono nic. Všichni mlčeli. „Potřebuje si odpočinout" promluvil Newt a všichni souhlasili, když mě viděli v jakém jsem stavu. Newt mne odnesl do svého pokoje, kde mě uložil do postele a následně přikryl. Chtěl odejít, jenže já ho držela za ruku a nehodlala ho pustit. „Newte, prosím, nikam nechoď. Nechci tu být sama" prosila jsem ho. Bála jsem se tu být sama. „Dobře" políbil mne na tvář a lehl si ke mně. Jeho rukama si mě přitáhl opatrně a lehce k sobě......

Ráno bylo pro mě těžké abych vůbec vstala z postele. Vše mne bolelo z té noci. „Newte" podíval se na mne s jeho zelenýma očima. „Chloe, opatrně" vstal z postele a pomohl mi vstát, při tom mě přidržoval abych nespadla. „Newte v pořádku, chodit ještě dokážu" řekla jsem roztřeseným hlasem. „Dobře" hlesl a šel po mém boku dolů, k ostatním. „Chloe, pojď sem" řekl mi táta, já tedy k němu přešla a spolu odešli do vedlejší místnosti. „Co se v noci stalo?" optal se bez jakékoliv emoce. „Já-já slyšela nějaký zvuky, tak jsem se podívala z okna a uviděla nějakého chlapa, který chtěl abych za ním šla" přemýšlela jsem zda to říct úplně vše, ale co mi jiného zbývá? „A?" „A on mě zavedl do nějaké uličky, kde se se mnou přemístil do lesa........" „Víš kdo to byl?" naléhal, zda by jsem to nevěděla. „Gri-grindelwald" roztřásl se mi hlas při vyslovení jeho jména a při tom, co se vše odehrálo v noci a že jsem tam mohla klidně zemřít. „Grindelwald? Jsi si tím jistá?" optal se pro jistotu taťka a já okamžitě přikývla.....

Tak tady je další kapitola xD Eeej co říkáte na to, že se tam objevil Grindelwald? XD