Nový profesor | Newt Scamander |

Hrabáku pojď sem!

V noci jsem nemohla nějak spát. Myslela jsem stále na to, co se stalo u profesora Scamandera v kabinetě. Jak můžu být takový nemehlo? Každopádně vím, že se mu od té chvíle budu vyhýbat, abych se nemohla opět před ním ztrapnit. A to jak mi zajiskřilo v očích? Tak to bylo určitě jen v tu chvíli, nic víc.....nic k němu necítím. Nebo snad ano? Nevím, nevyznám se v tom. Nikdy jsem k žádnému klukovi necítila takovou velkou lásku, jako mají někteří páry. Radši jsem na to přestala myslet, jelikož už s tím nic neudělám a pokusila se usnout, přeci jen bylo pozdě v noci a já potřebovala spát. Uběhlo 5 minut, 10,30, hodina.... Ani náhodou jsem neusnula a poslouchala nějaký šrachot. Chvíli jsem to ignorovala, ale po chvíli jsem se naštvala, vzala si hůlku a vydala se vztříc tomu šrachotu „Lumos" pošeptala jsem a z hůlky vyšlo slabé světlo, pomocí kterého jsem si svítila na cestu. Sešla jsem dolů, do společenské místnosti a rozhlédla jsem se. Oheň dohoříval a nikdo tu vůbec nebyl. Už jsem se chtěla otočit a jít zpátky do postele, když v tom jsem to uslyšela znovu. Porozhlédla se po místnosti a pak uviděla u lampy jednoho černého hrabáka, jak se tam snaží získat něco lesklého. Musela jsem se nad tím zasmát, jak to nemohl ukrást a dát si to do své kapsičky. Přešla jsem k němu, čemuž se mě lekl a schoval se. „Neboj se, nic ti neudělám" usmála jsem se na něj, vzala lesklou věc z lampičky a podala mu to. Hrabák vykoukl ze svého ukrytu, jeho čumáček se lehce zachvěl a pak pomalinku přešel k mé ruce. Jakmile se ujistil, že mu nic neudělám, tak si vzal ode mne lesklou věc a strčil si ji do své kapsičky. „No vidíš, ani to nebolelo, viď?" najednou zvedl ty své přední packy a natahoval je ke mně, a mě přišel hrozně roztomilý. Nastavila jsem mu své dlaně, při čemž na ně skočil a přitulil se ke mně. Po chvilce mi vylezl za krk a mě to tam strašně lechtalo, ale neřešila jsem to. „Ty jsi utekl Newtovi Scamanderovi viď?" jemně jsem ho poškrábala po hlavičce, a jakoby mi rozuměl, tak zvedl ke mne pohled. „Beru to jako ano" pousmála jsem se a přemýšlela, kdy mu ho mám vrátit. Teď určitě ne, jelikož profesor Scamander spí, a navíc po tom trapasu ho nechci moc vídat, tedy až na hodiny Péče o kouzelné tvory. „No, půjdeme si lehnout, co myslíš?" ani jsem nečekala na odpověď, jelikož proč by mi odpovídal, když nemluví, že? Lehla jsem si do své postele a hrabáka na postel položila a nechala ho, ať si dělá co chce. Hrabák si lehl na polštář, těsně vedle mé hlavy a spokojeně vydechl, po chvilce i usnul. Nečekala jsem dlouho ani já a spala už také....

Probudila jsem se až tehdy, kdy byl čas na snídani a kdy mi vlastně hrabák lezl po obličeji. „Eeeej nelezl mi po obličeji" hrabák slezl z mého obličeje a podíval se na mne těma jeho očkami. Kdyby jste nevěděli co je to hrabák, tak je to malé zvířátko podobné krtkovy. Holky ještě naštěstí spaly, protože kdyby byly vzhůru a všimly by si hrabáka, tak by to byl problém. Převlékla jsem se, udělala ranní hygienu v umývárně a společně s hrabákem se vydala do velké síně. Hrabáka jsem musela samozřejmě někam ukrýt, aby si ho nikdo nevšiml.

Ve velké síni jsem se usedla ke stolu, vzala si skleničku s pitím, ze které jsem potom pila a rozhlížela se po síni. Můj pohled se zastavil až u profesorského stolu, kde snídal Newt Scamander, který byl nějaký nervozní a rozhlížel se kolem sebe, až zůstal pohledem na mne. Raději jsem rychle odvrátila pohled. „Ach bože to je zase trapný dívat se na něj" pošeptala jsem hrabákovi. Hrabák vykoukl u mého krku z hábitu a seskočil mi na stůl. „Hrabáku počkej! Vždyť tě někdo uvidí!" promluvila jsem k němu. Jakmile hrabák spatřil Scamandera v dálce, i hned se schoval. Nejspíše nechce aby ho našel? Tuším, že profesor Scamander mu zakazuje brát si ty lesklý věcičky. „Máš hlad? Posluš si" pobídla jsem ho, něco málo snědl a pak si zalezl zpět ke mně, jelikož přiházela Anita s Ronem. „Jak to, že jsi tu mezi prvníma?" zeptal se Ron nechápavě. „Stačí si přivstat Rone!" krátce jsem se zasmála. Oba dva se pustili také do jídla. Já se pak jen šťourala ve své nedojedené snídaně a přemýšlela zase nad včerejším dnem. Proč k sakru na to pořád myslím? „Dobré ráno pane profesore" řekl z ničeho nic Ron „Dobré ráné pane Scamandere" přidala se Anita a já věděla, že stojí za mnou. Jak to vím? Ron i Anita se dívají za mě. „Dobré" uslyšela jsem jen a doufala, že brzo odejde, protože tu mám toho hrabáka, kterého určitě hledá. Anita do mě pod stolem kopla a já se na ní podívala. Naznačila mi, že tam je profesor Scamander a já pohlédla na něho. „Dobré ráno profesore Scamandere" odvětila jsem nejistě a začala se z neznámého důvodu červenat. Ani jsem nečekala na jeho odpověď a odvrátila pohled zpět ke své snídani. „Dobré ráno slečno Watsonová" řekl také nejistě a nervozně. „Půjdete dnes dopoledne na souboj kouzelníků?" optal se nás vesele. „Jistě že ano! Strašně moc se na to těšíme!" odpověděl šťastně Ron „A vy tam budete pane profesore?" sakra Anito! Samozřejmě, že tam půjde, na to ani nemusí odpovídat. „Jistě že ano" udělalo se mi najednou nějak špatně. „Ehh omluvte mne" vstala jsem a odešla. Cítila jsem na sobě pohled profesora Scamandera. Zamířila jsem si to do starých umýváren, vytáhla hrabáka a nechala ho tam pohybovat, došla jsem k jednomu záchodu a sedla si vedle něj. Nejspíše budu zvracet.......naklonila jsem se nad záchodem a vyzvracela jsem dnešní snídani. Náhle se ozývali kroky a já si říkala, kdo sakra ještě chodí do starých umýváren, kam fakt nikdo nechodí, kromě mě, Anity a Rona. Nebo snad sem chodí ještě někdo, o kom nevíme? „Chloe?" uslyšela jsem hlas profesora Scamandera. V tu chvíli jsem byla ráda, že záchody tu jsou v kabince, ale pak mi došlo, že v té kabince, kde jsem byla momentálně byla já, byla jako jediná zavřená, takže mne mohl i hned najít. Seděla jsem tam opřená, jakmile otevřel dveře a sklopil hlavu dolů na mě. „Zvracela jste?" ne ty génie! Co myslíš že tu dělám? „Ano, ale není to nic vážného, jen to mám z nervozity" promluvila jsem a dál tam seděla s pohledem upřeným na Scamandera, který mi pohledy oplácel. „A z čeho jste nervozní?" optal se a přiklekl si ke mně tak, že jsme měli oči skoro na stejné úrovni. Sáhl mi na čelo, zda nemám horečku a já vnímala jen jeho dotyk. „Jsem nervozní z vás" přiznala jsem se i když to nebylo v plánu. „Ze mě?" vypadlo z něho „kvůli tomu včerejšku?" Neodpovídala jsem na to, jelikož to bylo jasné jak facka. „Už jsem vám včera říkal že to je v pořádku" uklidňoval mne „To se vám lehce řekne, ale pro mě to bylo trapné" ušklíbla jsem se, při čemž mi pomohl vstát a já tak mohla přistoupit k umyvadlu, vypláchnout si pusu. „Nehledáte náhodou takového černého hrabáka?" optala jsem se a dívala se do umyvadla. „Eh ano, jak jste to poznala?" porozhlédla jsem se po umývárně a hrabák nikde. „Já........" začala jsem mluvit, když v tom jsem ho viděla, jak se schovává u jedné z kabinek. Došla jsem pro něho a společně s ním se vrátila zpět ke Scamanderovi. „Chtěla jsem vám ho dát hned jak jsem ho našla, ale nechtěla jsem vás v noci budit" podávala jsem mu ho, při čemž se na hrabáka s povzdechem podíval a opatrně si ho vzal.„Děkuji, vůbec jsem nevěděl, kde ho hledat" dal ho do svého kufru, který zavřel. Ani jsem se s tím hrabákem nestihla rozloučit, ale co s tím udělám. „Jak se vám podařilo ho chytit" „Nesmíte být tak plachý, když ho chcete chytnout. Až ho budete chytat, tak to zkuste pomalu a buďte na něj milý, pak ho v klidu chytíte" usmála jsem se.......

Džus! Eeeeej další kapitola hotová, snad se vám líbila. Co si myslíte, že se stane v dalším díle? :D