Nový profesor | Newt Scamander |

Poslední rok v Bradavicích

Vyšla jsem ven z domu a zamířila za nějakým chlapem, jenž mě zavedl do temné uličky. Po té co jsem vyslovila kouzlo lumos se mi na konci mé hůlky utvořil paprsek světla. Svítila jsem možně okolo sebe, ale nikdo tu nebyl. Otočila jsem se k odchodu, když v tom do někoho narazila. Byl to ten chlap,který mě sem zavedl. Vzal mě za loket a přemístili se do lesa. Bylo tu velmi chladno.......Ani se nedivím, když se chýlí ke konci prosinci a je nasněženo až moc. Že já si na sebe nevzala teplejší oblečení. Muž stál opřený o strom a já věděla, kdo to je. „Gerelt Grindelwald jméno mé" promluvil a jakoby se uklonil. „Vím, kdo jste" namířila jsem na něj hůlku a připravená seslat nějaké zaklínadlo. „Ale no tak Chloe, hůlku nepotřebuješ" nechutně se usmál „i kdyby si proti mně bojovala, tak prohraješ. Nejsi dostatečně silná jako já" pomalými kroky přicházel ke mně. „Držte se ode mě dál!" křikla jsem na něho a začala ustupovat, jenže Grindelwald byl rychlejší a chytl mě za loket, abych nemohla utéct. Počkat,počkat, tohle je sen. Tohle se nikdy nestalo. Dívala jsem se do jeho očí, každé bylo jiné. Grindelwald měl velmi pronikavé oči. Měla jsem strach co udělá.... Tak počkat..... tohle se nikdy nestalo.....musí se mi to zdát. „Nic mi nemůžete udělat, tohle vše je jen v mé hlavě.........jen se mi to zdá" promluvila jsem troufale a vytrhla se z jeho sevření. „Přesně tak Chloe, jsi velmi chytrá holka" pochválil mě a uznal za pravdu. Na chvíli jsem se zadívala někam do háje a pak na Grindelwalda. „Jak jste se dostal do mé hlavy?!" jen stál na místě a pozoroval mě. „Jak jsem říkal, jsi chytrá holka takže na to přijdeš sama" tak je to retard nebo co? Nemůže mi to normálně říct?! Dobře, uklidním se! Zapřemýšlela jsem, co se tehdy ve skutečnosti stalo. „Nějaký zaklínadlo jste na mě seslal nebo co? Na nic podezřelého si nepamatuji" promluvila jsem po chvilce ticha. Grindelwald se ke mně podezřele přisunul. „Vzpomeneš si na to" pošeptal potichu a dal ruce na mé tváře. Zadívala jsem se opět do jeho očí........ něco se v nich zablesklo....

Rychlostně jsem se posadila, celá spocená. Hlavu jsem si položila do dlaní a zhluboka dýchala. „Byl to jen sen, můžu být v klidu" řekla jsem si sama pro sebe. Podívala jsem se na hodiny, které ukazovaly 6 hodin ráno. Potřebovala jsem se vysprchovat. Vstala jsem, vzala si nějaké oblečení co jsem měla připravené na židli a upalovala už z pokoje, když v tom jsem o něco velkého a tvrdého zakopla a tvrdě spadla na zem. „Do háje, co to tu je?!" naštvaně jsem řekla a ohlédla se za sebe. Byl to kufr plný věcí, který ležel těsně u mé postele. Plácla jsem se do čela, jakmile jsem si vzpomněla, proč tu vlastně je. Dneska jedu do Bradavic a bude to vlastně i poslední rok, co tam budu. Vstala jsem a šla se vysprchoval a převléct do už zmiňovaného oblečení, které jsem měla připravené. Poté jsem seběhla po schodech dolů, abych se mohla nasnídat. „Ahoj Chloe, tak jak se těšíš na tvůj poslední rok v Bradavicích?" vychrlil na mě hned můj starší bratr Robert. „Ahoj, noo tak jak se to vezme..." začala jsem mluvit... „je to divný pocit" zakončila jsem to jen krátce, jelikož jsem neměla náladu s nikým mluvit. K snídani jsem si vzala ovesné vločky s mlékem. Myslela jsem, že se dnešek potáhne strašně dlouho, ale ani jsem se nenadála a táta mě odváděl na londýnské nádraží a nástupiště 9 ¾. Vyhlížela jsem tam Anitu a vlastně i ostatní přátelé. Nemohla jsem je najít, takže jsem se rozloučila s tátou a vlezla do bradavického expresu. Sedla jsem si do posledního vagonu, jelikož tam je vždy volno. Doufala jsem, že mě tady mí přátelé najdou. Bradavický expres se po chvilce rozjel, když v tom do kupé, kde jsem právě seděla, došli má přátelé. „Ahoj všichni!" pozdravila jsem je všechny tak šťastně, že jsem ani nemohla uvěřit, že je konečně vidím! Pozdravili mě také a objali jsme se. Cestou do Bradavic jsme si povídali, co jsme dělali o prázdninách a jaké jsme měli nejrůznější zážitky.

Jakmile jsme byli v Bradavicích, tak jsme si sedli ke stolu a čekali, než přijdou prvňáci a než je kouzelný klobouk zařadí do různých kolejí. „Hej prej má přijít nějaký nový kluk, který má jít do posledního ročníku" pošeptal nám Ron a mě naplnila zvědavost. „Jak jsi to zjistil?" optala se Christine. „Bavili se o tom profesoři s ředitelem" jen jsem na to přikývla a podívala se ke kouzelnému klobouku. Čas i prvňáci ubývali a zařazovali se do různých kolejí, až zůstal jeden kluk. Byl vysoký a nevypadal vůbec jako prvňák, je o něco starší. Že by ten nový kluk, jenž má nastoupit do posledního ročníku? Sedl si na dřevěnou židli a profesor Brumbál mu položil na hlavu klobouk. „Eddie!" promluvil klobouk a já zjistila jeho jméno. „Hmm kam tě zařadit?" chvíli bylo ticho a já chtěla už vědět, v jaké koleji bude. „Havraspár!" řekl náhle klobouk, při čemž ho zařadil do naší koleje, která se roztleskala radostí. Filius Kratiknot, ředitel naší koleje, vedl Eddieho směrem k nám. „Mládeži, prosím vás, postaráte se zatím tady o Eddieho?" požádal nás profesor Kratiknot. „Jistě že, můžete se spolehnout" pousmála jsem se, při čemž se profesor vděčně podíval. Udělala jsem vedle sebe místo, aby si Eddie mohl sednout. „Ahoj, jsem Chloe, Chloe Watsonová" podala jsem mu ruku a představila se. „Ahoj, jsem Eddie Wilson" přijal moji ruku s úsměvem. Pak se s ním seznámili i ostatní a já chtěla o něm více. „A ty jsi tady z Anglie nebo od........." „Ne nejsem odtud, přistěhoval jsem se sem z Ameriky, z New Yorku. Tam jsem vlastně chodil do školy čar a kouzel ve Stříbranově" ujasnil nám a z nás jen vypadlo aha či přikývnutí. „Jsme rádi, že tě klobouk přiřadil k nám do koleje" promluvil k němu s úsměvem Ron. Vzpomněla jsem si na Newta, že jsem ho neviděla dva týdny, tak jsem se ohlédla ke stolu, kde seděli profesoři. A pak uviděla Newta sedět vedle profesora Brumbála, jak o něčem diskutují. Pak náhle Newt pohlédl na náš stůl a někoho hledal, až jeho pohled spočinul na mě a upřímně se usmál. Úsměv jsem mu radostně oplatila a zapojila se do konverzace mezi svými přáteli.

Taaak další kapitola je tu!