Nový profesor | Newt Scamander |

U merlinových vousů!

Následující den jsem vstala předčasně, kdy holky v pokoji ještě spaly. Oblékla jsem svůj hábit, upravila se v úmývárnách a vyrazila do velké síně na snídani. Bylo tu málo lidí, ani jsem se nedivila, když je poměrně brzo. Dnes jsem si vzala opečený toasty a míchaná vajíčka. V klidu jsem si jedla svojí snídani, jakmile si naproti mně někdo přisedl. „Dobré ráno" řekl mě velmi známý hlas. „Dobré pane profesore" jen na pár sekund jsem na něj pohlédla a zase se věnovala své snídani. „Potřebujete něco pane profesore?" optala jsem se ho po chvíli, kdy mě neustále pozoroval. „Nic, jen tu nikdo není a já se nudím" porozhlédla jsem se a uviděla pár studentů a profesora Brumbála, který seděl u stolu pro profesory. „Tamhle máte pana profesora Brumbála, proč nejdete za ním?" oba jsme se najednou podívali tím směrem, kde sedí profesor Brumbál, zrovna nás zpozoroval a usmál se. „Slyšel jsem, že si na vás profesor Snape zasedl" to už snad vědí všichni? U merlinových vousů proč sakra já? „Tenhle rok si na mě zasedli snad všichni profesoři" odmlčela jsem se „kromě tedy vás a profesora Brumbála" podíval se na mě s jeho zelenýma očima.

„Vážně?" přikývla jsem na souhlas. „Z toho si nic nedělejte, za nic nemůžete. Prostě někteří profesoři jsou už takový" docela mě tím uklidnil „zkuste jim udělat radost, například odpovídejte více v hodinách" poradil mi a já přikývla, že chápu. „Ahoj!" uslyšela jsem hlas Anity a Rona naráz a se Scamanderem jsme se na ně podívali. „Dobrý den pane Scamandere" pozdravili ho sborovně a on jim pozdrav oplatil, při čemž se rozloučil, že už musí. „Díky, že jste konečně přišli, já myslela že tu s ním budu až do konce snídaně" oddychla jsem si, při čemž se zasmáli. „Máme teď hodinu Přeměňování?" Anita i Ron přikývli na souhlas. Musela jsem si oddychnout jelikož na Přeměňování jsme měli Brumbála.

„Dobrý den žáci!" pozdravil nás Brumbál, jakmile vešel do učebny. Jak tak jsem zjistila, tak dneska to bude velmi zajímavá hodina. Všichni stáli před nějakou skříní, která se pohnula, kdykoliv v ní něco bouchlo do dveří či stěny skříně. „Zkuste říct, co by mohlo být uvnitř" pobídl nás Brumbál a já už věděla, co tam bude. „To bude určitě bubák!" odpověděla jsem rozhodně „Správně, a jak takový bubák vypadá?" „To nikdo neví" promluvil Ron, kterého jsem si všimla teprve teď. Ach promiň Rone, ale nemůžu za to, že jsi vždycky tak potichu! „Bubák vždycky vypadá jinak, podle toho, čeho se člověk bojí" doplnila ho Anita. „Zase správně" usmál se na nás tři profesor Brumbál „Ale naštěstí je tu kouzlo, které bubáka zažene" poohlédl se po celé třídě „a my si ho dnes vyzkoušíme. A bez hůlek prosím! Opakujte po mě riddikulus" „Riddukulus" zopakovali jsme všichni kouzlo. „Výborně, teď znovu hlasitěji a zřetelně, riddikulus!" „Riddikulus!" zopakovali jsme to tedy nahlas a velmi zřetelně. „Snadná část je za námi, samotné zaříkávadlo nestačí ale co bubáka opravdu zneškodní, je smích. Musíte zapojit svojí představivost. Musíte ho přinutit aby vzal podobu, která vás opravdu pobaví" na sucho jsem polkla, jelikož opravdu nevím, zda chci aby všichni věděli, z čeho mám strach. „Následně si to ukážeme, slečno Watsonová" promluvil Brumbál a já se zděšeně porozhlédla. Pak jsem ale vystoupila ze skupiny studentů a byla kousek od Brumbála. „Z čeho máte strach?" nechtěla jsem to říkat..........to vůbec ne, ale co mi jiného zbývá? „Z Grindelwalda" zamumlala jsem neslyšitelně, a při vyslovení jeho jména mi běhal mráz po zádech a měla husí kůži. „Prosím? Co jste říkala?" optal se a já byla nucena říct to úplně nahlas. „Z Grindelwalda" zopakovala jsem nahlas a v učebně se rozezněl slabý šepot. „Dobře" promluvil docela normálně. „Bydlíš u rodičů, že?" na to jsem jen přikývla, Brumbál přistoupil ke mně. „Chci aby jsi si představila Grindelwalda v šatech tvé mamky, ano?" pošeptal mi a já s úsměvem přikývla. „Připravená?" stoupl si vedle mne a jí si vytáhla svou hůlku „Ano" namířil hůlkou na skříň a mávnutím ji odemknul. Ze skříně najednou vylezl Geret Grindelwald a zmocnila se mě panika i strach, i když jsem věděla, že není reálný.

„Není reálný Chloe, buď v klidu" uklidňoval mne ale nějak to nepomohlo. „řekni to zaříkávadlo" Bubák Grindelwalda se postupně přibližoval k nám a já se tehdy odhodlala. Představila jsem si ty jedny hnusné zelené šaty, kdy máma nosila za mlada a o pár let je vyhodila se slovy, že jsou příšerné. K tomu jsem si představila zlaté dívčí boty na podpatku a klobouk z holubího peří. „Riddikulus!" vyslovila jsem nahlas, srozumitelně a hůlku měla namířenou na Grindelwalda. V tu chvíli změnil vzhled přesně podle toho, co jsem si představila a všichni dostali doslovně záchvat smíchu. Všichni zatleskali, že se mi to podařilo, a pak se stala fronta na bubáka a já byla ráda, že jsem to vůbec zvládla.

Odpoledne jsme vyrazili všichni z Havraspáru k jezeru, aby se někteří shladili, ani nevím kdo by to dělal, mě je v tomto období zima a raději se nekoupala. Ale co už, když se chtějí koupat tak ať se koupají. Vytáhla jsem si knížku Péče o kouzelné tvory a začala číst. Neustále mě něco vyrušovalo z lesa.......nějaké zvíře, či co. Odložila jsem knížku a šla se podívat na mýtinu do lesa, kde jsem se porozhlédla, až když jsem objevila podivného růžového tvoru. Vyrušila jsem ho při něčem, o čem bych raději nechtěla vědět. Podivný tvor si mě všiml a rozzuřeně na mě skočil. Snažila jsem se ho od sebe odehnat ale marně. Na chvíli se mi zakouslo do krku, což neuvěřitelně bolelo a já díky tomu spadla na zem. Můj zrak se nějak horšil a dopadla na mne únava. Chtělo se mi spát, tak jsem zavřela oči a usínala do hlubokého spánku. „Slečno Watsonová! Probuďte se!" uslyšela jsem a ucítila jak se mnou někdo třese. To je to poslední co jsem zaregistrovala.......

Eeeeeej jak se vám líbila tahle kapitola? XD Nic moc co? :D