Nový profesor | Newt Scamander |

Prosím nechoď!

Blíží se opět Vánoce a brzy to bude rok, co jsem se poprvé setkala s Grindelwaldem na živo.. Měla jsem o něm stálé sny, ale když jsem usínala v Newtovi náruči, zlé sny o Grindelwaldovi jakoby zmizeli. Newt mi v tuto těžkou dobu velmi pomáhá, že se mnou je a já nemusím trpět bolestmi hlavy a hlasy, jenž se mi zjevují. Momentálně byl večer, dávno po večerce, kdy jsme měli být zalezlí na kolejích, avšak já tam nebyla. Byla jsem u Newta v kufru a krmila měsíčníky.

Musela jsem se na ně usmívat, jelikož podle mě jsou roztomilý též. Dokrmila jsem je vcelku rychle a šla uklidit kbelík tam, kam patřil. Cestou jsem však míjela Newta, který nakrmoval nějakou chobotnici, či co. Poté co kbelík byl na svém místě, jsem se vrátila za Newtem, avšak něco mě zaujalo v zimní části kufru. Nenápadně se tam vytratila a začala pozorovat černou hmotu, levitující dobrých skoro dva metrů nad zemí. Není to snad.......obskurus? „Co pak tu děláš?" ozvalo se těsně za mnou a já musela leknutím uskočit dopředu, blíže k obskuriálovi. „Newte! Já se tě lekla!" dotčeně jsem řekla usměvajícímu Newtovi. „A navíc, jak to, že tu máš obskura?" jeho úsměv zmizel z tváři. „Vyndal jsem ho z jedné 8mi leté holčičky. Chtěl jsem jí tím zachránit, jenže zemřela" přiznal se mi, mě začalo být té holčičky líto. „Aha, to mě mrzí" promluvila jsem k němu, za což mě Newt chytil za ruku a vedl mne pryč od obskura. „Zítra se jde do pPrasinek, půjdeš tam?" optal se náhle Newt, který se ke mně otočil a objal mě. „Ano, už jsem ti to říkala včera, pamatuješ?" potvrdila jsem mu, že tam půjdu. Přijde mi, že se poslední dobou chová divně. Stále mě objímá, dává pusy a tak... jako vím, že se tohle děje normálně ve vztahu, ale že by toto dělal každou chvíli co jsme spolu? Nijak se mi to nezdá.... Já vím, jsem nějaká podezíravá. Raději to nechám tak, jak to je. „Ach pravda, promiň...... zapomněl jsem" uchechtl se. Vylezli jsme z kufru a já měla v plánu se proplížit k nám na kolej, kdyby mě v tom Newt nezastavil. „Zůstaň tu přes noc, na kolej můžeš jít brzo ráno" usmál se sladce a já nemohla nic jiného, než souhlasit. Vysprchovala jsem se u něho v koupelně a ulehla do postele, zatímco Newt se vysprchoval také a pospíchal ke mně. „Dobrou" pošeptal, při čemž si mě přitáhl k sobě a já usínala v jeho náruči. „Dobrou Newte" zamumlala jsem ještě před tím, než jsem usnula...

„Vyber si, buď se přidáš ke mně nebo se můžeš na dobro rozloučit se Scamanderem" promluvil chladně Grindelwald. Srdce mi opět bušilo jako o závod. Jak si mám sakra vybrat? Když se přidám na jeho stranu, tak nikdy už nespatřím Newta, rodinu a přátele... Ale když se rozhodnu, že se k němu nepřidám, ztratím Newta, mojí milovanou polovičku a osobu, na které mi tak záleží. „No tak.....nemáme na to čas" ušklíbl se Grindelwald a stále mířil na Newta svou hůlkou. „Nech ho jít" zavrčela jsem na něho. „Beru to jako, že se ke mne přidáváš" slizce se usmál, pustil Newta, který ke mně přiběhl a pevně mě objal. „Nedělej to" pošeptal mi „Já musím, Newte. Když to neudělám, tak tě zabije a to já nechci" pohlédla jsem mu do obličeje plný starost. Jemně jsem ho odstrčila a chystala se jít ke Grindelwaldovi, avšak Newt mě zachytil za ruku. „Nepustím tě" mluvil vážně. „Musíš. Jinak to nejde" smutně jsem se na něj podívala. Přišla jsem k němu a dlouze ho políbila.. Mohla to bát totiž poslední chvíle, kdy jsem ho mohla vidět. „Sbohem Newte" zašeptala jsem, vytrhla se z jeho sevření a přešla ke Grindelwaldovi. Nenávistně jsem ho propalovala pohledem a čekala, co udělá. „Výborně" promluvil s úsměvem, dotknul se mne a já se přemístila do nějakého baráku společně s tím hnusákem.... „Mám s tebou velké plány" promluvil a naznačil mi, ať ho následuji... Pootevřel dveře od místnosti, kde stál u okna nějaký chlapec, zády k nám. „Credence potřebuje naši důvěru" promluvil a mnou projela neskutečná energie.......

Otevřela jsem oči, zrychleně dýchala a když si uvědomila, že jsem u Newta v posteli, musela jsem si oddychnout. Opět jenom sen... Podívala jsem se na hodiny, které ukazovaly půl páté ráno. Je načase jít na kolej. Otočila jsem se na spícího Newta. „Newte" pošeptala jsem a jemně ho políbila. „Hmm?" zabručel, já se tomu musela pousmát. „Jdu na kolej" oznámila jsem mu, otevřel oči a políbil mě. Potom mě nechal v klidu odejít.

Na koleji jsem chodila potichu jak myška, abych nikoho nevzbudila. V pokoji jsem se převlékla do hábitu a všimla si, že je Anita vzhůru. „Ahoj" pozdravila jsem jí. „Ahoj, kdepak jsi byla přes noc?" podezíravě se mě zeptala Anita. U merlinových vousů! „Ehhh já....." nevěděla jsem, co říct. Mám lhát nebo říct pravdu? Je to má nejlepší kamarádka a myslím, že je načase jí říct konečně pravdu. „No víš, chtěla jsem ti to říct už dávno, ale chtěla jsem to utajit. Já a profesor Scamander jsme........" „Spolu? Vy spolu chodíte, že mám pravdu!" řekla šťastně a ani mě nenechala dokončit větu. „Ano jsme" prohodila jsem jen tak. „Oooo ani nevíš, jak jsem ráda! Navíc jsem to nějak už tušila!" vyskočila na nohy a okamžitě mě objala.....

Výuka proběhla rychle a my se vydávali do Prasinek. Naše parta debatovala o tom, co si koupí či jak se těší na Vánoce. Moc jsem nevnímala a přemýšlela, co měl znamenat ten sen, co se mi na dnešek zdál. Má určitě nějaký význam, ale jaký? „Hej Chloe, vnímáš?" šťouchl do mě Ron. „Ehm jo vnímám" zamumlala jsem, když už jsem si všimla, že jsme v Prasinkách. „Půjdeme do obchodu se sladkostmi?" navrhnula Christina, všichni souhlasili a tak se tam vydali. Já se ale od nich vytratila a zamířila ke chroptící chýši. Dívala jsem se na chýši a vzpomněla si, jak před rokem jsem šla s Newtem zpátky do Prasinek a jak jsme se políbili. Ach ty vzpomínky. Musela jsem se nad tím usmát. „Ahoj" přešel ku mě Newt a já se usmívala jak sluníčko. „Ahoj Newte" pozdravila jsem ho také, aniž bych mu věnovala pohled. Panovalo mezi námi naprosté ticho. Něco se děje.... Vždycky když je mezi námi takové ticho, tak se musí něco dít. „Musíme si promluvit" přerušil ticho Newt a já se začala trochu bát. „O čem?" otočila jsem se na něj. „Říká se mi to těžko, ale odjíždím" povzdechl si... On-on odjíždí? Proč?! „A kdy se vrátíš?" musela jsem to vědět. „Až na konci školního roku...." pohlédl na mě smutně. „A-a...." chtěla jsem něco říct, ale nezmohla jsem se tomu.. „Nic neříkej" usmál se na mě, já však na něj jen hleděla. „Newte tohle mi nemůžeš udělat. Co si bez tebe tady počnu?" Newt mě objal...... Ach pořád mě objímá. „Musíš to beze mě tady zvládnout.... Jen musím něco udělat kvůli ministerstvu. Budeme si psát dopisy a já se brzo vrátím, to ti slibuji" promlouval ke mně. „Prosím nedělej to..." zamumlala jsem neslyšitelně..... „Něco tu pro tebe mám" odtáhl se ode mě a vytáhl z kapsy zabalenou krabičku, dal mi ji do ruky. „Co to je?" „Dárek, otevři ho na Vánoce" povzbudivě se na mě usmál. „Ale já pro tebe nic nemám" ušklíbla jsem se. „To neřeš. Nic mi nedávej, dárek pro mě je už to, že s tebou můžu být" pohladil mě po tváři......

Tak po dlouhé době je tu další kapitola :D