Nový profesor | Newt Scamander |

Čas bez Newta

Čas bez Newta je jako kdyby jste neměli nikdy spatřit své blízké.. Trápila jsem se tím, že tu není. Chybí mi a potřebovala jsem ho mít u sebe. Co když se mu něco stane a já o tom nebudu ani vědět? Honilo se mi v hlavě tolik myšlenek..... „Chloe?" uslyšela jsem něčí hlas, ale moc jsem ani nevnímala. „Heej!" mávala ruka před mé oči. „Co je Roberte?" podívala jsem se na svého staršího bratra. „Nudím se, nezajdeme za tátou na ministerstvo?" prohodil jen tak. „Já nevím Roberte" vydechla jsem a všimla si Erika, jak sedí vedle mě. „Jasně, vy dva si půjdete na ministertvo kouzel a co já? To tu budu sám?" zamračil se naštvaně Erik, jelikož ještě nikdy na ministerstvu nebyl. „A Erik může jít s námi" poukázal na něj Robert, při čemž se Erikovi rozzářili oči. „Fajn, ale musíme nechat vzkaz mamce" zabručela jsem ale pak jsem byla vlastně v pohodě, protože přece jen mohl být Newt na ministerstvu kouzel že. Ještě jsme napsali mamce vzkaz, že jsme šli za tátou do práce a mohli vyrazit.

Na ministerstvu:

Ani ne za dlouho jsme uviděli taťku a začali mu mávat. Zrovna šel s Théseusem Scamanderem. Jakmile nás zpozoroval, tak se široce usmál a zamířil i s Théseusem k nám. „Ahoj děti" pozdravil nás taťka a hned nás obejmul. „Eriku! Ty kluku jeden, já myslel, že tě na ministerstvo vezmu poprvé já" uchechtl se taťka. „Někdy příště" zaculil se Erik a já zamířila pohledem na Théseuse, který mě pozoroval. „Chloe....mohu s tebou na chvíli mluvit? O samotě...." promluvil ke mně Théseus a já slabě přikývla. Omluvně jsem se podívala na tátu a pak na mé bratry. Théseus mě vedl kamsi do nějaké kanceláře......předpokládám, že je jeho. Zavřel za námi dveře a ihned se vydal ke stolu, kde se ohnul pro nějakou krabici, jenž byla za stolem na zemi. Zkoumavě jsem si jí prohlížela až do té doby, než ji položil jemně na stůl. Theseus pak sebral ještě nějaký dopis a podal mi ho. „To je od Newta, chtěl abych ti to předal" usmál se na mě až moc podezřele. „Dobře..." vzala jsem si od něj dopis. „A pak je tady ještě jedna věc......." zkřížil si ruce na hrudi. „Jaká, pane Scamandere?" optala jsem se ho.. „ Prosím tě, tykej mi" zasmál se „každopádně, je tu tahle krabice... Newtovi uteklo jedno z těch jeho zvířat a proto mě požádal, abych ti ho dal. Prý se o něj dokážeš postarat o jakékoliv kouzelné zvíře, už podle toho jak o tom vyprávěl jak tvůj otec tak i Newt" přešla jsem ke krabici a přemýšlela, co tak malého by se tam mohlo vejít. Pomalu jsem nadzvedla víko a vykoukl na mě Newtův hrabák. „Heh, ani se nedivím, že mu utekl hrabák" začala jsem se smát a vzala si hrabáka do náruče, při čemž se ke mně začal mazlit, jelikož mě znal moc dobře. „Vidím, že tě má rád" usmál se Théseus. „To jo, je na mě už zvyklý, protože pomáhám Newtovi........... teda......" zasekla jsem se, protože to nemám nikomu říkat. Théseus mě zvláště pozoroval, avšak pak se začal vesele smát. „Nemusíš se bát, že by jsi něco řekla, co jsi nechtěla. Já stejně vím o tom vašem vztahu a jsem za to i rád, že si Newt našel konečně někoho k sobě. Jsem velmi rád, že to jsi ty.... Nedokážu si s ním představit někoho jiného. Vidím na vás obou, jak si tak moc rozumíte, máte se rádi a to je na tom to správný. Je jedno, že to je tvůj profesor či že je o 11 let starší. Když se někdo má rád, tak by měli být spolu" tohle mě zahřálo u srdce.... Ulevilo se mi, že to ví konečně někdo jiný, než mí přátelé. „Ani nevíš, jak se mi teď ulevilo" vydechla jsem spokojeně. Theseus se pousmál a lehce mě obejmul. „Teď mi ale pověz, jak mám asi domů propašovat toho hrabáka?" zamumlala jsem. „Vezmeš ho v té krabici?" ironicky promluvil....

**

Doma jsem doběhla i s krabicí do mého pokoje, vyndala tam hrabáka a položila ho na postel. Dále jsem otevřela dopis od Newta a začala číst, co mi můj milý píše.

Moje milovaná Chloe,

tak moc se mi po tobě stýská.. Chybí mi tvoje společnost. Tak moc si přeji, abys tu byla se mnou, avšak to nejde. O to více se budu těšit, až opět přijedu, přivanu si tě do mého objetí a dlouze tě políbím.

Mám pro tebe ještě jednu zprávu... utekl mi opět hrabák. Théseus by ti ho měl předat i s tímto dopisem. Mohl bych tě požádat o to, abys ses o něj postarala než přijedu zpátky? Vím, že u tebe bude v pořádku a že bude u něj postaráno.

Každopádně dávej na sebe pozor, nesnesl bych to, aby se ti něco stalo. Do smrti by jsem si to vyčítal...

Posílám pusu,

tvůj Newt.

Culila jsem se jak něco, když jsem to dočetla. Úplně ho vidím, jak tohle psal. Nemohu se dočkat, až ho uvidím! „Hmm je tu něco lesklého?" něco tu promluvilo a já od dopisu odtrhla zrak na horu. Co to sakra bylo?

Po hooodně dlouhé době opět nová kapitola :D Mám pro vás takovou prosbu, nemáte nějaké nápady, co by se mohlo stát dál? :D