Krvavé povídání o páně Conomorovi

Československý speciál z pekla

,,Tryph, nebul... už je máš zase všechny." Sedla si vedle mě. Chvíli mlčela, pak zaklela tak, až se otřásly stěny té prazvláštní místnosti.

,,Prsten, viď?"

Přikývla jsem. Měla bych se vypařit, ale nevěděla jsem jak. Amélie se na mě usmála, jakoby mi četla myšlenky.
,,Nejsem čarodějnice. A ublížit ti už stejně nemůžu. Ani já, ani Luci. Oba jste teď Ešusovi."

,,Myslíš Esusovi?"

,,Jo, přesně toho, co se pořád dohaduje o pravomoce s Hádem."

,,S hadem?" Smysl naší diskuze mi trochu unikal. Amélie jen protočila oči a zasmála se. Takže se asi nic neděje.

,,Kdo je Luci?" optala jsem se opatrně.

,,Můj manžel."

,,Ten..." hledala jsem správná slova, jak popsat muže, který vypadal tak...
Olízla jsem si spodní ret.

,,Jo, přesně ten. Je dokonalý, že?" Rozzářila se.

,,Nemá vousy." Vystřelila mi z pusy ta jediná chyba, kterou jsem na něm stihla najít.

,,No to máš pravdu. Taháš ho za ně?"

,,Jasně, kvičí při tom jak prasátko na rožni," srdečně jsem se zasmála. ,,A dá se za ně ohnout a občas donutit..." Ne, to jí asi říkat nebudu, co Conomor naposledy dělal, když si přede mnou kleknul.

,,Bezva, věděla jsem, že ty budeš moje krevní skupina. Spojení mučení s potěšením. Devilish ideální."

Naklonila se ke mně blíž a zašeptala: ,,můžu ti dát pár pekelných typů, jak Conomora potýrat. Ani na to netřeba bylinek. Stačí jazyk." Vzala mě za ruku a táhla z místnosti pryč.

,,Řeknu Lucimu, ať ti udělá nový prstýnek."

,,Počkej, Amélie. Já nevím, jestli ho chci."

Štrádovala tmavou chodbou a drtila mi prsty v ruce. ,,Neboj, udělá ti ho bez GPSky a sundavací."

,,Bez čeho?" Já jí fakt nerozumím!

,,Bez toho kouzla na sledování."

Se mi ulevilo. ,,To už stejně nepotřebuje, nehne se ode mě a v Podsvětí... ho cítím jako kus sama sebe, jako vlastní končetinu, vlastní prst. A on mě taky." Uchechtla jsem se temně.

,,No vidíš." Kopla do dveří.

Ti dva seděli na vysokých židlích a chechtali se, až se chvěl i samotný vzduch. Oba se naráz otočili. Sklouzla jsem pohledem od vysmátého Conomora k potutelnému úsměvu Lucifera.

,,Hell-o, Hell-o." Seskočil ze židle a než jsem stihla mrknout, stál před námi. Propichoval mě pronikavým pohledem.

Platí v Podsvětí slib věrnosti?

Asi platí. Amélie skočila Luciferovi kolem krku, nepatrně ho přiškrtila a koutkem oka jsem zahlédla, jak mu ukousla kus ucha. Conomor mě otočil čelem k sobě. ,,Ty jsi se chichotala?" zeptal se nevěřícně.

,,Ano?"

,,Ano," zavrčel. ,,A zčervenala jsi."

,,Je mi horko." Zavrtěla jsem se v jeho objetí.

,,Ale no tak, Piškótka." Ozvalo se mi za zády.

,,To už jsme s Conomorem vyřešili. Zaskočil jsem pro prsten do Mordoru."

Místností se rozhlehlo plesknutí, tříštění skla a praštění dřeva.

,,Jsem si dělal srandu, Piškótka. A vrať mi zpátky můj bar."

,,Žabičko, dej mi ruku, prosím."

,,To už jsem jednou udělala, Conomore." Mrkla jsem na něj.

,,Tentokrát je to jen tvoje rozhodnutí." Zašeptal mi do vlasů.

Bez většího rozmýšlení jsem mu podala levačku, byla jsem jeho a moje srdce to vědělo.

Navlékl mi úzký zlatý kroužek posetý drobnými zelenými drahokamy.

Políbil mě na rty a pohladil po vlasech.

,,A teď Tryph, hybaj do mučírny, kterou nám Lucifer přelaskavě půjčil." mrkl na Lucifera.

,,No way!" zaječela Amélie.

Lucifer si ji přehodil přes rameno a vyrazil za námi.

,,Neboj, Piškótka, s Esusem jsem jim domluvil týdenní opušťák. Až ji na chvíli Conomor pustí, je celá jen tvoje. Jen prosím nezbořte Peklo."