Krvavé povídání o páně Conomorovi

Soud

Usadili nás v čele dubového stolu, po obřadném přivítání se radní sami posadili a muž nejblíž k nám hlasitým šeptem vysvětloval problém se ztracenou, nejspíš piráty potopenou, kupeckou lodí. Na nakrabaceném čele i holé hlavě se muži perlil pot.

,,Lachanne, smiř se se ztrátou a příště svou loď lépe vyzbroj, jak lidmi, tak zbraněmi. Žijeme v nebezpečné době, není v mých silách řešit každou kupeckou loď."

,,Ale v Průlivu se s největší pravděpodobností plaví piráti," zaupěl nešťastně radní.

,,Vyšlu tam naše hlídky, pokud je najdou, zničí je." Poklepal mu tlapou na rameno.

,,Nyní k věci." Kývl rukou k čekajícím lidem.

Nalil do dvou číší víno a jednu mi podal, spolu s talířem s kousky sýra, černého chleba a nakrájeného ovoce.

Radní zabušil pěstí do stolu a v místnosti zavládlo ticho až na občasné zakašlání, zašustění oblečení či vrznutí lavice. Postavil se a promluvil zvučným hlasem, zvyklý, že mu lidé naslouchají.

,,Můj pane, zavolali jsme tě, protože je třeba rozsoudit hrdelní zločin. A toto právo náleží jen tobě."
Pokynul a do síně přivedli dva pacholci muže s okovy na rukou, před stolem, kde jsme s radními seděli, mu zatlačili do ramen, čímž ho donutili pokleknout. Umaštěné řídnoucí vlasy mu padaly na ramena, přes špinavou potrhanou halenu. Pod okem se mu skvěla rozsáhlá modřina, namáhavě dýchal pootevřenými rty a dlaní si přidržoval z boku hrudník s pravděpodobně polámanými žebry. Smrděl jak žumpa.

,,Co provedl?" zeptal se Conomor.

,,Zamordoval vlastní ženu. Ubil ji k smrti."

Zamrazilo mě.

,,Proč?"

,,Chtěla odejít."

,,Měla jiného?" zeptal se nezučastněným hlasem.

Obviněný pozvedl pohled ke Conomorovi, radních si nevšímal.

,,Děvka to byla." Promluvil chrčivě a ukázal díru po vyražených zubech.

,,Pozor na jazyk, Sionne," zasyčel radní sedící vedle mne.

,,Špatně jsi vychoval, svoji dcerušku." Odplivl si klečící muž.

,,Tloukl jsi ji jak žito!" zařval brunátnějící muž nadzvedaje se nad své křeslo a vztekle svíraje pohár vína.

,,Radní, jeho žena byla tvoje dcera?" Ujasňoval si Conomor.

,,Ano, můj pane. Ceana, sladká jako med, než ji tohle zvíře začalo týrat," vyprskl vztekle otec oběti.

,,Muž má nad svou ženou svrchované právo," podotkl suše a důrazně Conomor.

Zaryla jsem mu nehty do prstů, které měl odložené na mém stehně. Nepodíval se na mě, jen ruku otočil a tvrdě stiskl moje vlastní prsty. Polkla jsem chuť na něj zaječet a zuřivě mu ruku vyškubnout. Nepustil, jen nepatrně povolil sevření.

,,Zavraždil jsi ji?" pokračoval k muži před sebou ledově klidným hlasem.

,,Ano, můj pane. A udělal bych to znova." Hrdě zvedl bradu. ,,Podváděla mě s Ailpeinem, synem stavitele."

Utekla bych, kdybych mohla.

,,Přiveďte Ailpeina," zabručel Conomor.

Ze zadní lavice se zvedl pobledlý, vcelku pohledný mladík, o dobrých dvacet let mladší než souzený. V jeho hnědých očích, pod kterými se rýsovaly temné kruhy, bylo tolik smutku, že by se v něm dalo koupat.