Krvavé povídání o páně Conomorovi

Bréhan

Prozkoumání hradu mi zabralo týden, Conomor mě provedl všemi obytnými částmi, kuchyní, čeledníkem, zbrojnicí, kovárnou, stájemi i sýpkami. Carhaix bylo opravdu rozlehlé, dobře zásobované a ještě lépe organizované. Při svém toulání jsem se vyškrabala po úzkých točitých schodech do nejvyšší věže, kde jsem k mé velké radosti našla Alainova orla. Dřepěl na bidlu mezi ostatními dravci a tvářil se, jako by se nechumelilo. Jediný nebyl přivázaný ke svému místu. Loupl po mně chytrýma očima a ze zobáku se mu vydralo zakřičení, zbytek osazenstva poskočilo na svých tyčkách a zanadávalo. Chvilinku trvalo, než se v šeré okrouhlé místnosti s rozměrnými dírami místo oken usadil zvířený prach, peří a nazlobené kdákání. Neměla jsem u sebe nic k jídlu, ale orel se o sebe uměl dobře postarat, zvlášť  v létě, kdy na polích myši pořádaly závody. Pomalu jsem k němu přistoupila. Alaina políbil samotný Cernunnos, když ještě spával v kolébce, tvrdila naše maminka a nejspíš měla pravdu. Rozuměl si s každým zvířetem, nebáli se ho, ani on jich. Já to štěstí neměla, ke zvířatům jsem přistupovala s respektem, jež si zasloužila. Orlův ostrý žlutavý zobák a dlouhé drápy by mohly způsobit nepěkná zranění.

,,Je to krásný pták."

Leknutím jsem sebou trhla. Ve dveřích stál mladík, sotva o pár let starší než já, ve volné haleně s vykasanými rukávy, na levačce sokolnickou koženou rukavici a v obličeji úsměv od ucha k uchu. Trochu mi připomínal Artaira, s rozcuchanými světlými vlasy a zvědavýma smějícíma se očima.
Sáhl do pytlíku, který měl zavěšený u pasu, a vytáhl z něj tělíčko mrtvého kuřete. Orel si ho zaměřil a na dvě mávnutí křídly přeletěl až k němu, sebral maso a usadil se na připravené ruce v rukavici.
,,Říkal jsem si, že přijel s tebou," zamyšleně se na mě podíval a dodal, ,,paní."

Moc hezké.
,,Tryphine. Nepřijel, ale přiletěl. Daroval mi ho bratr, jenže zapomněl, že nejsem zrovna sokolník."
Pozvedla jsem obočí a čekala, jestli se představí, nebo se budu muset ptát.

,,Niall."

Došla jsem až k němu. Byl vysoký a hubený, jednoznačně vzdálený příbuzný Artaira.

,,Postarám se o něj, jestli chceš."

,,To bys byl moc laskav. Ale... mohl by zůstat volný?"

,,Když jim dáš svobodu, může se stát, že se nevrátí."

Zamyslela jsem se. ,,To nevadí, risknu to."

Zaslechla jsem těžké kroky dřív, než se za Niallem objevila široká ramena a vousatá hlava.

Niall ukročil a pokývl hlavou. ,,Můj pane."

,,Nialli," odpověděl Conomor odměřeně.

,,Tryphine." Nabídl mi ruku, nechala jsem vklouznout svoje prsty do jeho velké mírně opocené dlaně. Začínala jsem si zvykat na jeho doteky, na jeho přítomnost v mém životě i na jeho přímé, bez okolků vyžadování pozornosti, odpovědi, vysvětlení. Žádné debaty.

,,Našla jsem orla od Alaina." Usmála jsem se na Conomora.
Úsměv, to malé povytažení koutků a nepatrné odhalení zubů, s mým mužem dělalo divy.
Z nabručeného obra uměl vytáhnout i něco jiného než rozkaz či úsečnou otázku. Ne však nyní.

,,A Nialla k tomu," odvětil uštěpačně.

,,Tak toho jsem nehledala." Pokrčila jsem rameny a zašklebila se nad jeho nakyslou náladou.

Přitáhl mě za ruku blíž k sobě, zakopla jsem a ramenem vrazila do jeho hrudníku.

,,Můj pane," řekl potichu Niall a důležitě si prohlížel špičky vlastních bot.