Krvavé povídání o páně Conomorovi

Smlouva

V hodovní síni panovalo citelné napětí. Ne krásné, očekávající  oslavu, radost, ale napětí předcházející uzavření paktu. Lidé  přešlapovali, šeptali si mezi sebou a s nervozitou pozorovali můj  příchod. Většina z nich mě znala od kolébky.
Stoly zdobily kytice  uvázané z kopretin a chrp, mých oblíbených květin, které Anne vyslala  natrhat děvečky. Několik mi jich vpletla i do vlasů. Na větší parádu  nebyl čas ani nálada. Slzy mi dávno došly, ale oči ještě pálily a tváře  jsem si musela několikrát opláchnout ledovou vodou, aby nebyly napuchlé a  zarudlé. Oblékla jsem si smetanově bílé šaty s modrou stuhou v pase, i  když bych raději sebrala kuchtičce nějaké šedivé a zašlé. Bývaly bychom  se tomu s Anne zasmály, jak by se otec a Conomor tvářili, ale humor nás  přešel v hořkých a smutných přípravách.

Dopoledne uteklo jako voda v bystřině při jarním tání, příliš málo  času na rozloučení se s jedinou sestrou. Málo času připravit se na  nechtěnou svatbu. Alain za námi nepřišel, nejspíš lítal po lese na koni,  nebo trénoval s mečem s mladými vojáky. Teď stál se zasmušilým výrazem  vedle otce.

Pupkatý holohlavý druid, kterému táhlo z úst jako z žumpy a svět  pozoroval vodnatýma očima nad věčně rudým nosem, se zastavil vedle mě.
,,Můžeme, Tryphine?"

Můžeme? Co nám zbývá, můžeme.

S nechutí jsem ho následovala. Zastavil se dva kroky před Conomorem a  já do jeho pobožných zad málem narazila. Conomorovi vyjelo levé huňaté  obočí v mírně pobaveném výrazu.
Stál rozkročený ve vysokých  jezdeckých botách, oblečený stejné jako včera v kožené zbroji, ledabyle  se opírající o jílec meče. Zblízka byla jeho impozantní výška děsivá.
Pozoroval  mě chladnýma modrýma očima. Černý plnovous s kovově modrými odlesky měl  po stranách spletený do copánků, stejně jako dlouhé vlasy padající pod  široká ramena.
Od pravého spánku se mu po čele táhla stará jizva.

Druid mě obešel a stoupl si tak, aby otec na naši trojici dobře  viděl. Flekatými lehce oteklými prsty mě vzal za ruku, podíval se na  otce, který mu přikývnutím stvrdil, že může začít. Na okamžik jsem se na  něj podívala. Tvářil se vážně, nezúčastněně, rovně posazený ve  vyřezávaném křesle, jako by se chystal přijmout důležitou návštěvu.  Zachytil můj pohled. Na chvilinku se mu v obličeji odrazila něžnost,  jemný náznak citu, než ustoupila vladařské tvrdosti.

Otočila jsem se zpět na Conomora a zaklonila hlavu, abych mu viděla do očí. Couvla bych, ale nesměla jsem.
Budu potřebovat všechnu sílu, abych tohle zvládla.

,,Conomore, Pane Carhaix, odevzdávám ti Tryphine, dceru Warocha, Pána  Vannes. Přijmi ji za svou ženu a slib, že poneseš její dobro a blaho v  srdci."

,,Slibuji," zamručel hlubokým hlasem.

,,Tryphine, odevzdávám ti Conomora, Pána z Carhaix. Přijmi ho za  svého muže. Slib, že mu budeš poslušnou manželkou a poneseš jeho dobro a  blaho v srdci."

,,Slibuji," řekla jsem s největší sebejistotou, jakou jsem v sobě našla.

Druid podal moji ruku do Conomorovy velké mozolnaté dlaně, jenž ji pevně sevřel.
Ovil naše spojené ruce pruhem bílé látky, položil na ně větvičku jmelí a odříkával modlitbu za manžele, kterou jsem nevnímala.
Nejraději  bych utekla, vzala Sorchu a pádila tryskem pryč z Vannes, klidně i na  druhou stranu světa. Ale otec měl pravdu. Nevydržela bych dlouho. A tak  jsem teď zírala do očí nejobávanějšího muže celé Bretaně, předaná do  jeho moci jako cenný, hezky zabalený... kus hovězího.

Bude to boj. Zblízka.
Nejsem na něj zrovna nejlíp vybavená.

Přítáhl mě k sobě za ruku, sklonil se a políbil na rty, měl je horké a  suché, jeho vousy škrabaly a lechtaly. Do tváří mi stoupalo horko a za  krkem se mi zježily chloupky hrůzou. V plné síle, jako rozběhlý  zdivočelý kůň, na mě dolehla představa, že tohle obřisko si tímto  okamžikem se mnou může nakládat po libosti. A že polibkem jeho činnost  asi končit nebude. Vyvalila jsem vyděšeně oči. Nebylo kam utéct, nebylo  záchrany před vlastním osudem. Zbyla jen cesta vpřed.
V očích mu pohrávaly ohníčky, jako by mi četl myšlenky a pociťoval nad nimi čirou radost.
Zalovil  za košilí a vytáhl prstýnek ze zlata, jednoduchý tenký kroužek s  drobným temně rudým rubínem, zavěšený na proužku kůže. Cinkl o zdobený  zlatý torques na jeho masitém krku.