Krvavé povídání o páně Conomorovi

Čáry?

Probudila jsem se svázaná mohutným lanem, trhla jsem rukama i nohama, ale nepovolily.

,,Nemel se a spi," přikázal hluboký hlas těsně za uchem.

Chtě nechtě jsem rozloupla oči. To nebyly lana z bitevních lodí, to byly chlupaté paže a stehna Conomora, pána Carhaix. Myslí mi jako stádo splašených koní proběhly vzpomínky na včerejšek, zvláště na noc, s nemalým uzarděním mi došlo, co tvrdého mě tlačí do beder.

Snažila jsem se vrtěním vymanit z horkého a příliš těsného objetí.

Conomor mírně povolil sevření a začal volnou mozolnatou dlaní bloudit po mém hrudníku, s jistotou stopaře našel bradavku a začal si s ní hrát.

Tentokrát stud asi ještě spal. ,,Chce se mi čůrat."
A kdyby jen to.

,,Ženská, u všech ďasů... Ať jsi hned zpátky."  Nadzvedl předloktí a vypustil mě z vyhřátého pelechu.

Sledoval můj návrat ostřížím zrakem, nezbylo mi než vylézt zpátky na postel. Otočila jsem se k němu zády a přehodila přes sebe volný kus přikrývky. Chtěl přece spát, ne?

Chytil mě za boky a přitáhl k sobě. Hladil mě po vlasech a šimravě líbal na rameno. Cestoval dlaní přes prsa, na břicho a do klína, chtěla jsem stisknout stehna blíž k sobě, Conomor nesouhlasně syknul.
,,Věř mi, že je to tak pro tebe lepší."

Zvedl prsty před můj obličej a palcem přejel spodní ret.

,,Otevři pusinu," řekl potichu a olízl mi ušní lalůček.

Nechápala jsem, o co mu jde. Pootevřela jsem ústa, nebyla jsem v dobré vyjednávací pozici. Znovu se dotkl spodního rtu, než mi vsunul dva prsty do pusy.

,,Pořádně je nasliň," zašeptal.
Musela jsem být rudá už i u kořínků svých zrzavých vlasů.

Přejel mokrými prsty, nechávaje za sebou stopu jako hladový slimák, zpět mezi moje nohy, kde začal svou dobyvačnou hru. Zavřela jsem oči a nechala Conomora si hrát, zapudila jsem hořkou myšlenku, že toto tělo bývalo kdysi jen a jen moje.
Zrychlil se mi dech, srdce hrozilo, že vyskočí z hrudi, před očima mi tančily drobné neposedné jiskřičky. V břiše se rozlévalo prazvláštní horko, měla jsem pocit, že uvnitř hořím a nechtěla si připustit, že existuje jediná věc, která umí tento palčivý požár uhasit.
Pootočila jsem hlavu a setkala se s hladovými rty svého muže. Chytil mě za stehno a pomalu vstoupil do mého nitra.

Probíral se prsty jednotlivými prameny mých vlasů, které na jeho hrudi zářily jako paprsky zapadajícího slunce.

,,Půjdeme se najíst a pak ti ukážu hrad."

,,Nevím, jestli budu moct chodit," přiznala jsem potichu. I když jsem ležela, cítila jsem, jak se mi chvějí nohy. Jedna noc s ním byla náročnější, než celý den v sedle.

Jeho upřímné chechtání otřáslo i mým světem.
Nadzvedla jsem hlavu z jeho prsou a podívala se na něj. V očích mu plály ohníčky a rty cukaly ve spokojeném úsměvu.

,,Vítej v manželství." Zazubil se.

Zašklebila jsem se na něj a posadila se.
Vzala jsem do prstů prsten, kterým mě obdaroval. Chtěla jsem ho stáhnout a... nejlépe ho mrsknout do jeho samolibého úsměvu. Jenže dříve, než jsem pochopila, že bych zahodila jednu z mála opravdových cenností, kterou jsem vlastnila, a navrch nejspíš rozčílila Conomora nebetyčnou urážkou, mi došlo, že prstýnek nejde sundat. Zabrala jsem znovu, vztekle zakroutila... nepohnul se ani o ždibec.
Jak je tohle možné?

,,Snažíš se zbytečně."

,,Cože?" Vytřeštila jsem na něj oči.
Stihla jsem se zbláznit?
Začala jsem vyděšeně couvat z postele, pryč od Conomora.

Chytil mě za zápěstí a jedním trhnutím přitáhl k sobě na klín.

,,Nelze ho svléct, stejně jako se nelze zříct slibu, který jsi mi dala." Drsně mě políbil.

,,Jak nelze?" Třepla jsem rukou, za kterou mě držel. Nepustil, stejně jako zpropadený kus kovu.
Strčila jsem ho dlaní do hrudi.

Drapl mě za rameno a smýknul na postel, překulil se na mě a zíral mi do obličeje z nepříjemné blízkosti.
,,Tryphine, nesundáš ho," řekl s konečností rozsudku smrti.

Políbil mě na čelo, než se nade mnou zvedl na loktech.

Strach mi svíral plíce, zvědavost však byla silnější.

,,Je v něm ukrytá magie?" Zamávala jsem rukou s prstenem mezi našimi obličeji.

Přikývl.

,,Budu vědět, když mě zradíš. Najdu tě, i kdybych byl na míle vzdálen," zašeptal, přivřel oči a opřel se mi bradou o hrudník.

Po páteři mi přeběhla čirá hrůza a nechala za sebou husí kůži.

,,Proč bych měla? Tomu nerozumím. Neznáš mě, neznáš moji budoucnost." Zamračila jsem se na něj.
Sama nevím, proč se čertím, kdyby byla možnost útěku, nebrala bych nohy na ramena? Štve mě, že to ví? Ale co může čekat? Já si ho nevybrala ani ho nechtěla, nikdo se mě neptal. Byla jsem jen součástí dohody.
Přesto mě uráží, když si je jistý mou zradou?

,,Nechtěla jsi před chvílí po mě hodit svatební dar?" Potemněle se zasmál.

,,Chtěla jsem vědět, proč nejde stáhnout z prstu. Proč mám nosit prsten, s kterým si pohrály čáry."

,,Co třeba proto, že ti ho dal tvůj manžel? A díky čárům ho nikdy neztratíš? Ani já tebe." Mrkl na mne.

Je to tak nevinné? Jsem já ta bláznivá?