Československý speciál z pekla

146 16 57
                                    

Jedna bonusová kapitolka vzniklá v tuhé československé spolupráci, nejzlatější lynnflynn1973  a mojí maličkosti.

Budiž to vánočním dárkem pro MartinaD_88 , kterou jsem předchozími kapitolami rozplakala, a pro všechny ostatní vášnivé čtenáře Lucifera a Conomora ( nebo spíš Piškótky a Žabičky?)
Ps kdo nečetl, hybaj přečíst ZOMRI;-)

Conomor předstírajíc, že jenom kontroluje lem Tryphininy sukne posúval svou ruku stále výš a výš. A byl by ji posunul úplně nejvýš, kdyby ho nepřerušilo zakašlání. S Tryphinou se naraz obrátili a na čistince spatřili Taranise a Eponu.
,,Nechceme vás rušit holoubkové, ale oba jste zhřešili a proto vám nařizujeme krátký pobyt v Pekle."

Se sotve počutelným "vuš" se Tryphina s Conomorem ocitli v Luciferově trúnni síni. Z houpačky vedle Lucifera seskočila královna Pekla a ignorujíc Pekelní etiketu se hodila Tryphine okolo krku.

,,KKs som nečekala, že mi to splní. Juuuu. Pojď, potáhla ji za ruku, nejprve ti vybavíme nový prst."

Lucifer hodil ksicht směrem ke Conomorovi. ,,A my si zatím asi nalijeme. Syzifos obsluž tuto rytíře. Počul som, že sa te též pokúsila otráviť."

,,To nestojí za řeč, uchechtnul se Conomor, jenom projímadlo použila, má milá Žabička."

,,Tak to to moje Satanče, rovno plutonium."

,,Nekecej... Vážne? hurónsky se rozřehotal. Doufám, že si ji dal alespoň pět a dvatset na zadek."

,,Hm. Ne celkem. Jenom tour de mučírna sme dali..."

,,To by se mi taky líbilo."

,,Tak asi máme deal. Mučírna je na týden tvoje."

To se opravdu může stát jenom nám, kdybych měla možnost, tak Conomora zabiju znova.
Nevěřícně jsem hleděla na mladou, neuvěřitelně krásnou ženu. Oči jí zářily nadšením a prameny hnědých vlasů jí poletovaly kolem vysokých lícních kostí jako neposlušné klubko háďat, nebo spíš pěkně vykrmených hadů. Měla na sobě mužské kalhoty a jakousi beztvarou vlněnou košili, přesto z ní sálala moc a síla.

,,Kdo jsi?" zeptala jsem se nedůvěřivě.

Nechápala jsem, jak jsme se sem dostali, ani kde to vlastně jsme. Užívali jsme si podsvětského klidu, který nikdo neměl právo rušit. A zrovna v takovou chvíli! Cítila jsem, jak mi do tváří stoupá horko. Zatřepala jsem hlavou, abych donutila myšlenky spolupracovat.

,,Oficiálně, nebo neoficiálně?" Zvedla na mě pobavené obočí.

,,Co?"

Mávla nad tím rukou a zasmála se. ,,To máš fuk, prostě Amélie." Zazubila se.

,,Dáme pokec i drink, ale nejdřív ten prst, na to se nedá koukat, bloody hell hnus."

Nerozuměla jsem jí ani slovo.

Vytáhla kus papíru, luskla prsty a na papíru se sama objevovala písmenka.

Začala jsem couvat, s magií už nechci mít nikdy nic společného, nikdy.

Narazila jsem zadkem do zavěšené houpačky a spadla do ní.

,,Klidně si posluž."

Na čarodějnici docela milá. Vyjekla jsem, když jsem zahlédla svoji levačku, celou... spočítala jsem prsty, byly tam všechny.
A přece tam něco chybělo. Po tváři se mi rozeběhla osamocená slza.

Krvavé povídání o páně ConomoroviKde žijí příběhy. Začni objevovat