Krvavé povídání o páně Conomorovi

Past

Za okny burácivě hřmělo, blesky křižovaly ocelově šedou oblohu a k zemi se řítily provazce deště.

Opírala jsem se Conomorovi o hrudník, seděl za mnou na posteli, vytvářeje nataženými stehny přístav pro moje zubožené tělo.

Horečka pominula s přicházejícím dnem. Conomor mi pomohl svléknout propocenou halenu, o níž jsem si nepamatovala, že bych si ji oblékala, a natáhnout na sebe další z jeho volných košil, v které by mě obyčejně do postele nepustil.

Byla jsem slabá jako moucha a tak jsem s vděkem upíjela z misky horký vývar, sotva ho držíc v rozechvělých prstech.

Odděloval prsty jednotlivé prameny mých vlasů, obtáčel si je přes klouby a znovu nechal padat na záda. ,,Kdo to byl, Tryphine?" promluvil potichu.

Trochu jsem se na něj pootočila. Nemračil se. Oči měl zarudlé, pod nimi se objevily temné kruhy. ,,Ty jsi nespal."

Zavrtěl hlavou. ,,Blouznila jsi. Dával jsem ti pít, převlékal tě do suchého oblečení a sháněl čisté přikrývky. Divím se, že z tebe vůbec něco zbylo." Pozvedl koutky v malém úsměvu.

,,Mohl jsi říct Uně."

,,Zvládnu se o tebe postarat sám," odfrkl si.

Spolkla jsem poslední hlt polévky a položila misku na dřevěný tác vedle našich nohou. Mohla jsem si odsednout, ale chtělo se mi zůstat mu nablízku, v objetí, v první a poslední jistotě. Opřela jsem se temenem o jeho klíční kost a oba nás přikryla.

,,Jela jsem k osadě, cestou, kterou jsi mi ukázal. Chtěla jsem objet les." Bezmyšlenkovitě jsem bříšky prstů přejížděla po chlupatém předloktí. ,,Zastavila jsem u řeky, seděla jsem uprostřed koryta, když se objevila stařena."

,,Onchu ji neroztrhal?" jeho hlas přeskočil překvapením.

,,Ne. Vůbec o ní nevěděl. Ani se na ni nepodíval." Pokrčila jsem rameny.

,,Prozradila ti své jméno?"

,,Doileag," hlesla jsem. ,,Říká ti něco?"

,,Ne. Mělo by?" Přitáhl si mě těsněji k sobě.

,,Pravila, že tě zná." Že ví, před čím utíkáš. Mohlo mi to být srdečně jedno, babice ztělesňovala zlo, ošklivé a pokroucené, stejně jako její staré tělo.

,,Jak vypadala?"

,,Stařena s bílými vlasy. Obyčejně oblečená." Nebylo na ní nic zvláštního.

Zhluboka jsem se nadechla, okamžik jsem zvažovala, jestli Conomorovi prozradit, co mi chraptivým hlasem radila, nebo nechat slova spát, vyrytá navždy do mé paměti. Nemohou ublížit, dokud nebudou vyslovena. Nevědomost je sladká, ale také smrtelná. Pokud jsou ve hře čáry. Postaral se o mne, nenechal mě bídně pojít někde venku, pátral po mě. Dlužím mu alespoň pravdu.

Vycítil mé zaváhání, jemně mě vzal za bradu a natočil k sobě. ,,Nemusíš se bát mi to říct. Cokoliv, Tryph. Krkem ti nezakroutím, ani tě neroztrhnu jako hada."

,,Včera jsi mě praštil," připomněla jsem jemu i sobě.

,,Myslel jsem... že to byla schválnost. Dětinskost." Políbil mě na suché rty. ,,Hledali jsme tě všichni. Celé odpoledne projížděli okolí a snažili se tě najít. U řeky za osadou se nám ztratily tvoje stopy. Myslel jsem si, že jsi šla se Sorchou korytem, abych tě nenašel."

Přeběhl mi mráz po zádech. ,,Sorcha se pásla na břehu. Nikoho jsem neslyšela. Byla jsem tam chvíli, s tou babou přišlo i šero." Začínala jsem se znovu třást, jakoby se o mě pokoušela zimnice.