Krvavé povídání o páně Conomorovi

Oběť

Postavil se a narovnal se do své plné výšky. Pohladil mě po tváři, než mě zavzal do medvědího objetí.

,,Vrátím se brzo. Počkej tu na mě." Políbil mě na rty. Ze stolu sebral svůj velký svazek klíčů a vtiskl mi ho do dlaně. ,,Dostaneš se s nimi všude, kdyby bylo potřeba."

V očích mě pálily slzy, kterým jsem nerozuměla. Vyčarovala jsem smutný pokus o úsměv.
,,Šťastnou cestu, Conomore." Stoupla jsem si na špičky a políbila ho na rozloučenou.

Odpoledne se vyčasilo, nebe bylo zářivě modré a lesy hrály všemi barvami, kam jsem jen dohlédla.

,,Jdeme do vesnice, nechceš jít s námi?" vytrhl mě z pozorování na hradbách mladý Neas.

,,Jdeš navštívit maminku?" zeptala jsem se se zájmem.

,,Tu taky." Pokrčil rameny a do tváří mu přes krk stoupala červeň.

,,Aha. A nějaké děvče."

Ťukla jsem se prstem do hlavy, Neas mi vnukl nápad. Sláinte, jeho maminka, by mi mohla pomoct. A pokud ne, alespoň si ukrátím čekání.

Sláinte bydlela na kraji vesnice v malém domku, který obklopovala velká, dřevěnými latěmi oplocená bylinková zahrádka.
Neas otevřel dveře a pustil mě před sebou do šera panujícího v domku. Vonělo to tam stejně, jako u Latharna, po bylinkách a mastech. U stropu visely plátěné pytlíky i svazky sušených rostlin a celou pravou stěnu zaobíraly police s mističkami, dózami a flakónky. V kotlíku nad ohněm cosi voňavého bublalo. Nejspíš slepičí polévka. Mňam.
Drobná žena s místy prošedivělými vlasy zamíchala v kotlíku naběračkou, než s úsměvem vzhlédla.

,,Neasi, chlapče. To je dost, že jsi se ukázal. Prý Rós tě vidí každou chvíli, ale já tě nějak málo potkávám." Dobrosrdečně ho štípla do tváře a dala mu mlaskavou pusu na čelo.

,,Mami, prosím," zaupěl Neas, zase rudý až u kořínků vlasů.

,,Přivedl jsem s sebou Tryph, Latharn nás učí oba."

,,To mě těší." Mrkla na mě.

,,Dáte si polévku? Zas jsem jí uvařila tolik, jakobych měla plnou chalupu chlapů."

,,Col a Taog tu nejsou?" zeptal se Neas překvapeně. Poznala jsem jména jeho dvou starších bratrů.

Sláinte zavrtěla hlavou. ,,Nechali se zlákat k službě na moři. Blázni dychtící po dobrodružství. Aspoň, že Conomor dobře platí." Zazubila se a začala nalévat polévku do misek, aniž by čekala na naši odpověď.

Neas zhltnul své jídlo a s chabou omluvou zmizel.

,,Co pro tebe můžu udělat, paní?" zeptala se Sláinte, když spolkla poslední sousto.

,,Tryphine, prosím." Usmála jsem se na ni.

Ukázala jsem na koš plný ovoce a svázaného obilí. ,,Chtěla bych obětovat Eponě. Ale na hradě je jediná ženská a to je kuchařka Una. Myslela jsem si, že bys mi s tím dovedla pomoci."

,,Jsi v očekávání?" zeptala se bez okolků.

,,Ano," šeptla jsem a spokojeně se usmála. ,,Chtěla bych, aby to malé," dotkla jsem se vlastního břicha, ,,bylo zdravé."

,,Tak pojďme, než padne tma." vzala mě za ruku a vedla ven ze svého domku.

,,Není to nijak těžké." Vyšly jsme z vesnice po pěšině mířící k lesu. ,,Stačí vyslovit své přání, vroucně na něj myslet. Na to přání, samozřejmě." Uchechtla se, když si všimla mého nechápavého výrazu. Modlitbu za tebe řeknu já. Nejsme druidi, nebudeme si dělat život složitější, než už je."
Na kraji lesa se tyčil mohutný dub a pod ním kamenný oltář, spíš kamenná deska s vytesaným triskelionem z přední části.