Krvavé povídání o páně Conomorovi

Yffiniac

,,Bude to znít hloupě," natočila jsem se v sedle směrem ke Conomorovi, ,,ve Vannes jsou menhiry taky, ale jsou jinak sestavené. Ne takhle v řadách. Na co tyhle slouží?"

,,Tak na to se, Tryph, budeme muset zeptat druida, až nějakého potkáme. Předpokládám, že slouží k výpočtům a pozorování hvězd." Nakrčil mírně čelo.

Zbytek družiny nás loudavým krokem obešel.

,,Doma žádný není," poznamenala jsem.

,,Není a nebude," odpověděl rychle a pobídl Eacharna do kroku. ,,A jsem rád, že Carhaix už považuješ za domov." usmál se a mlaskl na Sorchu, která se poslušně jako beránek za ním rozešla.

,,Proč ne?"

,,Protože jeden sídlí ve vesnici a to mi docela stačí. Pojeď, ať se tam dostaneme ještě před obědem."

Kochala jsem se pohledem na řady menhirů připomínající zkamenělé vojáky. Co když jimi opravdu byli? A mocné kouzlo je zaklelo, aby tu věčně trčeli?

Proplétali jsme se hlučnými a neuvěřitelně špinavými ulicemi Yffiniacu. Ze všech stran se ozývalo pokřikování prodávajících i zákazníků kupících se kolem všudypřítomných stánků, nebo občasné nadávky pěších motajících se pod nohami koní. Do nosu mě udeřil pach hnijících odpadků mísící se s vůní čerstvě pečených ryb a slanou vlhokostí moře.
Mířili jsme kousek mimo střed města k sídlu vojenské posádky pyšně sedícímu nad zátočinou s rozsáhlým přístavem.

,,Budeš mít jednání s radními?" zeptala jsem se, když jsme přecházeli padací most.

,,Přijdou poreferovat, co je v Yffiniacu nového. Nebo s čím vznikl problém. Stejně tak velitel místní posádky. Nemělo by to zabrat dlouho." Usmál se na mě.

Měl dobrý odhad, celé zasedání zabralo sotva tolik času, než se stihli všichni najíst. Město vzkvétalo, přístav fungoval, výroční trh vypadal úspěšně. Jen piráty brázdící vody průlivu se i přes větší množství Carhaizkých vojáků a lodí nepodařilo polapit. Spíš zatlačit.

,,Už tě mám celou celičkou pro sebe," zazubil se Conomor, když síň opustili všichni Yffiniačtí důležití muži. Protáhl si nohy pod stolem a pohladil mě po tváři.

,,Spíš já tebe," odpověděla jsem s úsměvem.

Odstrčil se i s křeslem, na němž seděl a za ruku mě přitáhl na svůj klín. Opřel si bradu o moji klíční kost. ,,Půjdeme tě seznámit s Yffiniacem. Začneme tady nahoře," položil dlaně na moje ramena, ,,sejdeme z kopce," přejel na obě prsa a začal je něžně hníst. Zachichotala jsem se a rychle se ohlédla, jestli jsme opravdu sami.

,,Budeme pokračovat křivolakými uličkami," obkreslil prsty moje žebra, až jsem mu poskočila na stehnech. Snažila jsem se ho od sebe odstrčit, ale pokračoval dál.

,,Půjdeme pořád dolů," zajel prsty k mému klínu, ,,Až skončíme u moře." Uchechtl se. ,,Budeme ti muset vykasat šaty," tahal za látku směrem nad moje boky, ale nešlo mu to, protože jsem na ní seděla, ,,Aby sis je neumáčela." Postavil mě na zem, rychle dokončil předchozí útok na šaty, které ho ve své délce nejspíš osobně urážely.

,,U všech démonů, co ty gatě?" Povyjelo mu obočí a ukázal na moje kalhoty pod šaty. Nečekal na vysvětlování a bryskně mě jich zbavil.

,,A teď si ke mně pojď hezky sednout." Chtěla jsem se uvelebit ve svojí původní pozici, bokem k němu. Chytil mě za stehna a posadil na sebe obkročmo.

,,V přístavu dokončíme naší výpravu." Vsunul do mě prst. Musela jsem se chytit jeho ramen, abych nespadla. Smála jsem se jeho cestovatelským popisům, dokud nevylovil svoji chloubu a nerozhodl se ozkoušet vody přístavu celou lodí.