Krvavé povídání o páně Conomorovi

Soud

,,Sionne, dostaneš na výběr. Přijmeš trest, jak jsem ti ho uložil, nebo takový, jaký vymyslí má paní?"

Sionn na mě s posměchem pohlédl.
,,Ženy mají měkká srdce, zkusím štěstí." Po rtech mu přeběhl slizký úsměv.

,,Nejsem si jist, že zrovna Tryphine trpí přehnaným milosrdenstvím." Pokrčil Conomor rameny a pokynul mi, že můžu pokračovat.

Otočila jsem se na muže vedle sebe, radního, otce Ceany. Koulely se mu po tvářích slzy, jež vztekle otíral hřbetem ruky. Hrbil se nad stolem, docela zlomený neštěstím své dcery.
,,Radní, jsi ochotný přijmout do své rodiny i Ceaniny chlapce a vychovat je?"

Upřel na mě krví podlité oči. ,,Samozřejmě, dokud budu živ."

To jsem potřebovala slyšet. Zhluboka jsem se nadechla a doufala, že mě i v tomhle rozhodnutí Conomor podrží.

,,Děti, jež ti Ceana porodila, si nezaslouží trpět za tvoje ani její chyby. Ty jsi své ženě vzal život, proto tvůj propadl Conomorovi Carhaix. Odsuzuji tě k smrti stětím."

,,To nemůžeš, paní!" Snažil se rychle postavit z kleku, po nabubřelém, sebevědomém a pěstmi upraveném úsměvu nezbyla ani památka.

Zatnula jsem zuby a narovnala se v zádech. Zadržovala jsem dech a doufala, že Conomor dodrží svůj nevyřčený slib.

Conomor se zvedl do své plné výšky.
,,Může. Rozhodl jsi o svém osudu sám." Jeho hlas se nesl síní jako zlověstné burácení hromu.
,,Odsoudila tě mým jménem, padneš tedy mojí rukou."

Ještě, že tak.

,,Kdo soudí, ten vykonává." Zabrblal Sionn v poslední naději pod vousy.

Naprázdno jsem polkla a postavila se.
,,Nevládnu sice mečem, ale krk jako kuřeti ti podříznout zvládnu." Procedila jsem mezi zuby. Odporné namyšlené hovado, co utlouklo samojedinou ženu.

,,Zasloužil by sis tu potupu, aby jsi zemřel rukou ženy. Ale už jsem rozhodl. Tentokráte možnost volby nemáš. Odveďte ho."

Vojáci ho odvlekli zpouzejícího a prskajícího nadávky. Lidé sborově vydechli, živě štěbetajíce vycházeli ven.

Conomor se ke mně sklonil a políbil do vlasů nad spánkem, kde jen šeptem poznamenal: ,,Zasloužila by sis ušpinit si ruce od krve."

,,Zvládla bych to," odpověděla jsem mírně, s větší sebejistotou, než jsem cítila. Letmo jsem se dotkla dýky u pasu. Byla tam, jako poslední pojistka.

,,Nechci sdílet lože s katem. Ani s tvými nočními můrami." Uhladil mi pramen vlasů za ucho. Nepatrně se usmál. ,,Aspoň vím, na co si mám dávat pozor." Přejel si prsty po krku ve výmluvném gestu.
,,Měl bych tě naučit ji správně držet a trochu s ní zacházet."

,,Abych neřezala rukojetí? Jak víš, že ji neovládám v boji?"

,,Tryphine, na to tebou Waroch moc pohrdal a staršího bratra nemáš."

Jau. Umí hezky vystihnout pravdu o naší rodině, i když mě nikdy nenapadlo, nad otcem a jeho přístupu ke mně a Anne přemýšlet.

,,Teď pojď, čeká nás ještě krátké představení."

Na rynku panovalo dusivé vedro, otravné mouchy na nás s bzučením neodbytně útočily, stejně jako pach velkého množství zpocených těl okořeněný koňskou mrvou a pečenými pirožky, jež prodávala mladá velmi kyprá žena.

Lidé se rozestoupili jako voda kolem pilíře mostu a pustili nás doprostřed rynku.

Sionn klečel mezi dvěma vojáky, z nosu mu tekl rudý pramínek krve, levé oko měl napuchlé tak, že na něj neviděl.

,,Vedl nepěkné řeči," vysvětlil muž se zrzavým plnovousem a válečným kladivem opřeným o zem, stojící po Sionnově levici. Drtil mu prsty rameno. Cathal, velitel Conomorovo družiny, jeho věrný přítel.

,,Ale? Budu ještě trhat jazyk?" Zazubil se na Cathala, který jen pokrčil mohutnými rameny.

,,Ztráta času, můj pane."

Zůstala jsem stát u zbytku naší výpravy, dva kroky vedle Conomora.

Sionn se na mě podíval a odplivl mi k nohám krvavý hlen. Ale nenávist, která mu sršela z očí slovy nevypustil. Asi mu přídavek od Cathala stačil.

,,Pánové," kývl Conomor a vojáci couvli. Vytáhl z pochvy meč.

,,Můj soud je spravedlivý." Rozmáchl se a jednou přesnou ranou oddělil Sionnovo hlavu od zbytku těla. Hlava se odkutálela k nohám přihlížejících a klečící postava se po chvilince se šplouchnutím skácela do kaluže krve.

Podmanivé ticho pominulo, lidé se rozešli za svou prací, několik zvědavých se prodralo obráceným směrem, k mrtvému vrahovi.

Conomor si čistil meč kusem látky a pro jistotu opakoval pokyny radním, kteří se kolem něho shlukli, jako vosy kolem kousku zkvašeného jablka.