Krvavé povídání o páně Conomorovi

Soud

,,Chodil si za Ceanou?" otázal se Conomor bez okolků.

Mladík sklopil oči, žmoulaje si lem košile.

,,Ano, můj pane," odpověděl rozechvělým hlasem. ,,Byla nešťastná."

,,A tys ji utěšil?"

,,Můj pane, jsme... byli jsme přátelé. Znali jsme se od dětství."

,,Odevzdala se ti?" pokračoval.

Vyschlo mi v krku a v očích mě pálily slzy.

Ailpein jen nepatrně přikývl.

,,Věděl jsi, že je vdaná?"

,,Jasně, že to věděl." zavrčel Sionn.

,,Ticho," odsekl rázně můj muž.

,,Věděl," zašeptal Ailpein a přešlápl z nohy na nohu.

,,Tebe, Ailpeine, odsuzuji k dvaceti ranám holí."

,,Ty, Sionne, kolik máš dětí?"

Sionn překvapeně zvedl hlavu. ,,Tři syny a dvě dcery."

,,Tvůj majetek propadá jako věno tvým dcerám, do doby sňatku se o ně postará radní, otec mrtvé. Ty na dalších deset let patříš k vojenské posádce námořní hlídky. S nástupem ihned."

Jeden z členů našeho doprovodu pokývnul hlavou na srozuměnou, když ho Conomor vyhledal pohledem.

,,A co moji synové?" nejistě se zeptal Sionn.

,,Vemeš je s sebou."

,,To ne, můj pane. Jsou malí."

,,Na to jsi měl myslet dříve, než jsi zabil jejich matku." Zašklebil se naštvaně.

Nadzvedla jsem se ke Conomorovi a zašeptala mu do ucha: ,,Mohu se ho na něco zeptat? Mám jen tři otázky."

Otočil se na mě, obočí mu překvapeně povyjelo k zamračenému čelu.

,,Prosím," dodala jsem.

Nepatrně přikývl a propletl si prsty s mými, naše spojené ruce nechal viditelně na stole.

Odkašlala jsem si, nebyla jsem zvyklá mluvit před tolika lidmi. Potřebovala jsem to vědět.

,,Vzal sis svoji ženu, než jsi ji zabil?"

,,Ano, paní. Jak mi právem náleželo."

Síní se rozlehl tlumený smích a mně se do tváří vehnalo horko. Nesměla jsem zastavit.

,,Byla v očekávání?"

Střelil po mně nakvašeným pohledem.

,,Ano," zabručel již tišeji a méně sebejistě.

,,Jak jsi svou ženu zabil? Sekyrou? Nožem?"

,,Holýma rukama." Poprvé sklopil pohled ke kamenné podlaze.

,,Zamordoval jsi dva lidi, Sionne."

Nahlas jsem neřekla nic, jen Conomorovi zašeptala do ucha: ,,Za dva životy služba na moři?"

,,Zpochybňuješ moje rozhodnutí?" Zeptal se stejně potichu, dost výhružným tónem.

,,To bych si nikdy nedovolila, Conomore." A výjimečně jsem to myslela vážně. Nestála jsem o výprask.
,,Je to tvoje výsostné právo, tvoje odpovědnost."

Podrbal se ve vousech a zahleděl se na mě.
,,Pokud to nechám na tobě, bude odpovědnost tvoje."

Přikývla jsem, i když jsem si nedovedla představit, jak by něco takového provedl a neshodil se před vlastními lidmi.