Nový začátek ✓ [Yaoi]

6✓

,,To už se chceš vrátit do hradu?" Optal jsem se ho.
Celou dobu, když jsem se na něj díval, jsem se musel uculovat.
Ty obličeje co dělá - prostě malé kotě. Je normální, aby sedmnácti letý hoch vypadal tak roztomile a nevině?
Bože, díky za něj.

Přemýšlel jsem.
Vůbec se mi tam nechce, to je pravda...
,,A co chceš teda podniknout?
Chceš s něčím pomoct nebo tak?"
Podíval jsem se ven.
Zajímalo by mě...
Proč tu vlastně žije tak sám...
Ale raději se ho na to ptát nebudu.
Stoupl jsem si a podíval se na Bakuga.

,,No, řekni si ty. To tys nemohl vystrčit paty z hradu."
Rozcuchal jsem mu vlasy, když jsem procházel kolem něj.
Šel jsem ke dveřím, všiml jsem si, že do nich něco strká.
Otevřel jsem je a na mě vykouklo malé zrzavé kotě ,,Ahoj, fešáku." Vzal jsem si ho do náruče a přešel s ním zpět k mému kotěti.
,,Hmmm?" Podal jsem mu ho do náruče.

Podal mi do ruky kotě a já na Bakuga zjevně koukal.
,,Jak vidím, tak ty kočky přitahuješ." Zasmál jsem se.
To zrzavé kotě vypadá jako naše kočka, když jsem byl malý.
A je strašné roztomilé.
Usmál jsem se.
,,Chci využít toho, že mě konečně pustili ven, takže bych chtěl něco podniknout.
Ale vůbec tu to neznám."
Uchechtl jsem se a pohladil toho malého zrzka.

,,Za chvilku bude zima tak se sem ty potvory slízaj."
Zasmál jsem se a koukal na něj jak mu září oči při pohledu na tu malou zrzku.
,,Máš nějak omezené kam můžeš jít a kam už ne?"
Zeptal jsem se ho a dal mu ruku do vlasů.

Začervenal jsem se.
,,Ani ne. Je jedno kam půjdu, pokud se do 6 vrátím. A pokud...to je jedno."
Řekl jsem a to koťátko dal na zem.
Jak si vůbec mám někoho najít.
Mám na to 6 měsíců, ale nechci aby to byl někdo, kdo chce prachy a nebo pro to co jsem.
,,Mám rád kočky."
Přestal jsem nad tím raději myslet.
Máma mi jednou říkala, že pokud najdu kotě, tak si ho mohu nechat.

Uchechtl jsem se, když zrudl.
,,V tom případě můžeme jít do vedlejší vesnice, ta sice už k tomuhle království nepatří, ale alespoň si tam budeme moct koupit něco k jídlu aniž bych musel prodat orgány." Navrhl jsem mu.
Najednou vypadal docela smutně a zamýšleně.
Nad čím pořád přemýšlí?
,,Jo? Tak až se sem dostaví všechny, můžeš si nějaké vzít. Mám jich tu víc jak tucet." Šťouchl jsem ho prstem do tváře a usmál se.

,,Jo proč ne." Usmál jsem se.
Další vesnice, třeba bude lepší než tahle.
,,A klidně bychom je sem každý den mohli chodit krmit.
Koupím nějaké kočičí žrádlo, aby se najedli."
Řekl jsem a naposledy si pohladil to zrzavé.
Pak jsme vyšli ven a Bakugo mě táhl nevím kam.

,,Dobře," usmál jsem se
,,Tak jdeme!" Vyhrkl jsme ze sebe. Vzal jsem Midoriyu za zápěstí a vyšel s ním z domu.
Šli jsme lesem a já se málem přizabil o kořen stromu.
No super, to jsem se předvedl.
Už jsme z něj byli skoro venku a já už viděl ohradu, kterou budeme muset přelézt.
,,Zvládneš to přelézt?"
Zeptal jsem se ho a ukázal do dálky.

Bakugo sem tam se mlátil a já se vždy trochu zasmál.
No avšak to je karma.
Bakugo se teď bude smát mě.
,,No...jo zvládnu. Budu asi mít roztrhané oblečení, ale co."
Zasmál jsem se.
Dokážu to přelézt, ale taky asi spadnu na hubu.
Uchechtl jsem se pro sebe.

Ušklíbl jsem se, když jsem viděl jeho výraz ve tváři.
Princ a přelézání ohrady? Ups. ,,Neboj, pomůžu ti, kotě." Uchechtl jsem se.
Před ohradou jsme se zastavili ,,Koťata první."

Tss. Já mu ukážu kdo je tu kotě! Vezmu to hopem, bez ničí pomoci.
,,Velice rád..." Usmál jsem se.
Vzal jsem to ale rychle.
Jednu nohu sem, pravou nohu víš, skok, levou nohu na druhou stranu a...
Bum. Pravá se zasekla a já přepadl na druhou stranu.
Naštěstí jsem spadl na záda a ne obličejem do hlíny.
Začal jsem se smát.
,,Možná... možná jsem si měl nechat pomoc..."
Přiznal jsem.

Sledoval jsem ho jak předvádí akrobatický výkon, nakonec se ale zasekl a spadl dolů.
Začal jsem se šíleně smát.
,,Asi možná jo, kotě."
Vysoukal jsem ze sebe zatímco jsem lapal po dechu.
,,Tak teď jdu já."
Řekl jsem a se vší elegantností jsem přelézt a dopadl na nohy.
Natáhl jsem k Midoriyovi ruku.

,,Ha ha..." Zasmál jsem se a ruku přijal.
Stoupl jsem si a snažil se trochu očistit záda a upravit vlasy.
,,Tak ty jsi na to dělaný.
Já takhle naposledy lezl, když mi bylo 6 let." Řekl jsem popravdě.
Měl bych se naučit, jak to chodí tady venku.
Uchechtl jsem se.
,,Jsem ještě někde špinavý?"
Optal jsem se a otočil se k němu zády.

Šestiletý Midoriya, jak roztomile tehdy vypadal, když teď vypadá takhle?
Při té představě jsem si zkousl ret. Zvedl se ze země a oklepal si záda. Otočil se ke mě zády.
Měl úplně špinavý zadek.
Uchechtl jsem se
,,Jo, oklepu ti to."
Řekl jsem a začal mu čistit pozadí.

Co mi sáhl na zadek, tak jsem cukl a začervenal se.
,,Eh...s-stačilo jen říct. Já bych se oklepal."
Řekl jsem ale nechal se.
Nevěřím mu, jak řekl že není hodný.
On je hodný.
Až moc hodný...
Usmál jsem se