Nový začátek ✓ [Yaoi]

3✓

,,Hezké jméno..."
Řekl jsem upřímně.
Podíval jsem se na něj a podle jeho pohledu soudím, že se diví jak se chovám.
Kdyby byl na mém místě, tak by to asi pochopil.
Celý život princ, vězněný v hradě, bez povolení odejít ven.
Chtěl bych žít jako normální člověk.
Jenže...Jde to vůbec?
Kromě dneška mám volno max 3 hodiny venku.
Že bych utekl?
Ale kam...
Dříve či později by mě našli a měl bych zákaz úplně.

,,Hezké jméno?"
Zasmál jsem se
,,Jak myslíš." Pokrčil jsem ramena. Vypadal zamýšleně.
Nad čím ta jeho malá hlavinka dumá? Tenhle chlapec je vážně zajímavý. Jak se někdo jako on dostal sem, ke mě?
Záhada.
Uchechtl jsem se a položil se do trávy.

Otočil jsem se na něj.
,,Čemu se směješ?"
Optal jsem se s nechápavým pohledem a lehl si též.
Ruce si dal pod hlavu a zavřel jsem oči.
,,Slyšet přírodu... Takový klid." Vydechl jsem a víc se uvolnil.
Se zavřenýma očima jsem se zaposlouchal do zpěvu ptáků a šumění lesa.
,,Chtěl bych žít v přírodě..."
Řekl jsem popravdě.

,,Ale ničemu." Pověděl jsem zatímco jsem sledoval jak si lehl do trávy vedle mě.
,,Klid? Měl bys tu být v noci.
Někdy nemůžu spát jak tu ty zvířata vyvádějí jak šílený."
Zasmál jsem se při vzpomínce na probděné noci.
,,A co ti v tom braní?" zeptal jsem se ho ,,Jestli se bojíš začátku, můžeš chvíli bydlet u mě, někam bych tě do tý barabizny nacpal."
Uchechtl jsem se a šťouchl do něj loktem.

,,Brání...
To je právě ten problém."
Nadechl jsem se.
,,Před 5ti lety mi umřel otec a rok předtím mi zakázal chodit ven.
Máma se tohoto zákazu drží, dneska mě však pustila ven, protože mám narozeniny.
Od zítra mohu ven jen na 3 hodiny.
Ale má to jeden zásadní háček."
Ne víc nemůžu říct!
Říct mu o tom, že si musím najít někoho kdo by si mě na moje 18tiny vzal...
Už jen tohle by mu mohlo dost prozradit že jsem princ.
Přece jen... úplně každý ví o ztrátě Krále a zákazu prince.
Dokonce i ti na kraji království ve vesnici.
,,A věř mi.
Ani ty zvířata v noci by mi nevadilo."
Uchechtl jsem se a podrbal se na zátylku.

,,Pff, co to máš za rodiče? Inspirovali se králem?"
podepřel jsem se na loktech a podíval se na něj.
,,Proč prostě nezačneš žít sám za sebe tak jak chceš ty?
Je to tvůj život." Proč by mu rodiče zakazovali chodit ven?
Není to přehnané?
Přijde mi to jako omezování svobody.
,,Bože chlape, ty máš teda život." Povzdechl jsem si.
Co to má za život?

,,Inspirovali...? Možná spíš on inspiroval sám sebe."
Zamumlal jsem potichu.
A podíval se na něj.
,,Když jsem se o to párkrát pokusil stráž mě zamkla do pokoje!"
Hlesl jsem.
Postavil jsem se a začal ze sebe trhat oblečení.
,,Život... O čem ten život vůbec je? Život někoho kdo celý roky je zamčený v hradě! To není život, ale vězení!"
Dupnul jsem a polonahý skočil do vody.
Tenhle kluk to musí mít určitě snazší.
Chci žít jako on...
Šel jsem do větší hloubky, ale kvůli tomu jak jsem se nechal emocemi unášet, jsem jaksi zapomněl, že neumím plavat.

Nejdřív mluvil, že jsem ho sotva slyšel, pak přidával na hlasitosti. Začal křičet něco o strážích, hradu a zamykání.
Najednou ze sebe začal strhávat oblečení a přidal na hlasitosti. Najednou skočil do vody.
Celou dobu jsem na něj zíral jaksi nechápavě.
Co se to právě stalo?
Díval jsem se na hladinu vody a snažil se ho najít.
Ah! Mám ho! On...On se topí? Povzdechl jsem si a skočil pro něj. Chytil jsem ho a vytáhl nad hladinu. ,,Mám tě!"
Chytil jsem ho pevněji kolem pasu a dotáhl ho ke břehu, kde jsem mu pomohl nahoru.

Začal jsem se topit, ale najednou mě Bakugou chytil a během chvíle jsem byl opět na zemi.
Začal jsem kašlat a pak se podíval na Bakuga.
,,O-omlouvám se. J-jen jsem se nechal moc u-unést emocemi..."
Sklopil jsem pohled.
Vždycky jsem byl moc unáhlený.
Musí si myslet že jsem blázen.
,,Děkuju, že jsi mi pomohl.
V té chvíli jsem zapomněl, že neumím plavat..." Odvrátil jsem pohled a v tu chvíli mi zakručelo v břiše.
Začervenal jsem se, chytil se za břicho a podíval se na něj.
,,Nechceš se jít někam najíst? Zvu tě." Usmál jsem se stále trochu červený.

Sotva vykašlal vodu co mu natekla do pusy a už se omlouval.
,,V pohodě, ale příště se drž dál od vody." Řekl jsem mu zatímco jsem zhluboka dýchal.
,,V pohodě, utopit bych tě nenechal," pověděl jsem mu upřímně
,,A plavat tě můžeme naučit." Usmál jsem se na něj.
Náhle mu zakručelo v břiše.
,,Najíst se? Myslím, že mám ještě něco doma. Do vsy bych nešel." Řekl jsem mu a postavil se na nohy. Natáhl jsem k němu ruku.

Zářivě jsem se usmál.
,,Budu rád, když mě naučíš plavat."
Přijal jsem jeho ruku a postavil se, ale byl jsem ještě trochu mokrý.
,,A proč bys nešel?"
Optal jsem se a aspoň jsem si nasadil kalhoty.
Zbytek jsem si vzal do ruky.
Do obličeje mi spadli prameny mokrých vlasů, tak jsem je dal na stranu a podíval se na Bakuga.
Jeho jméno je podobné jako Výbuch, ale to k němu vůbec nesedí.
Uchechtl jsem se.